Zásah štěstím

"Paní Fourier je teď bohužel na obědě. Prý bude pryč celé odpoledne." Ok, je to francouzský film. Pokud se mi ho budete snažit obhájit, tak to prosím dělejte jazykem, kterým obhajujete filmy Erica Rohmera, u kterého také nechápu jak se něco po všech stránkách tak nekompetentního může těšit oblibě. Na tom jak vypadají poslední filmy Woodyho Allena, Romana Polanskiho, Pedro Almódovara či třeba Andrzeje Wajdy bychom mohli konečně vybudovat nějaký argument pro stavbu nějakého režisérského starobince, kde by si tihle zasloužilí umělci mohli realizovat sami před sebou, protože sami sobě stejně asi nejlépe rozumí, jinak jsou úplně už odpojení ze světa. Roli Pihrta by tam asi plnil ten Polanski. (02.04.2024)

Sice to vypadalo že se Woody rozloučil Festivalem pana Rifkina, ale on ne a přinesl fanouškům dalších ze svých konverzaček a stejně jako v případě Španělska a Anglie mu i Francie zkrátka sluší. Příběh není nijak extra zamotaný a plyne si relativně v poklidu a ač nejde ani zdaleka o nejlepšího Allena, ani o žádnou žánrovou revoluci, stejně mi tímhle malým filmem udělal celkem radost. A jestli je opravdu poslední, tak je to mnohem lepší uzavření kariéry než jeho předchozí kus…70% (18.05.2024)

Tak nám 88 ročný Woody Allen predviedol úžasný šprint. Film má šialené tempo - a to sa zo začiatku tvári ako nudná konverzačka. Všetky zvraty a dejové zmeny sa dejú v podstate okamžite. Hlavná postava je veľmi rýchlo neverná a jej manžel veľmi rýchlo na neveru príde. A hoci film hovorí o zložitých životných situáciách, dokonca aj o zločinnom konaní, stále si drží istú grotesknosť a je nad vecou. Je to najlepšie využitých 90 minút vo filme, čo som za ostatný čas videl. Záver je v štýle "kto druhému jamu kope, sám do nej spadne" - mohli by to premietať ako šablónu deťom na prvom stupni základnej školy... Ale to neuberá snímke na kvalite, len podčiarkuje jej grotesknosť. (11.01.2024)

Je to skvělé, když dva veteráni (Allen a Storaro) natočí film, který sice motivicky vychází ze starších mistrových děl (Zločiny a poklesky, Tajemná vražda na Manhattanu, Match Point- Hra osudu), ale zase v něm zkoušejí formálně experimentovat (pohyblivá kamera, dlouhé záběry). Užil jsem si to báječně a znovu musím zopakovat: na co budu chodit do kina, až to tihle moji oblíbení tvůrci 80+ zabalí? Na Nolana? Ale, prosím vás... (08.01.2024)

Nový film Woodyho Allena ,,Zásah šťastím" nie je jeho najväčšie dielo, ale film je nepopierateľne dobre spracovaný a zábavný. Na pozadí jesenného Paríža zachytáva krásu mesta a dodáva príbehu ďalšiu vrstvu šarmu. Film sa môže pochváliť slušnými hereckými výkonmi, pričom herci sa svojich úloh zhostili kompetentne. Je však ťažké ignorovať pocit déjà vu, najmä ak ste videli „Matchpoint“. Je to ako keby sa Allen vydal na prechádzku po línii spomienok a zopakoval niektoré zo svojich predchádzajúcich myšlienok. Aj keď táto známosť môže u dlhoročných fanúšikov vzbudzovať pocit nostalgie, zároveň vo mne vyvolala túžbu po niečom novom od ostrieľaného filmára. Napriek týmto ozvenám sa filmu podarilo vytvoriť pútavý príbeh, ktorý udrží publikum v strehu vďaka dobre napínavej zápletke. Na konci Allen opäť demonštruje svoju schopnosť vytvoriť príjemný filmový zážitok, aj keď v pozadí sa črtajú tiene jeho minulých úspechov. 6,5/10 (09.07.2024)