Správce Sanšo

Správca Sanšó by istotne patril v pomyselnom rebríčku najdojímavejších ázijských filmov medzi tie najvyššie umiestnené. Vlastne ma pri jeho sledovaní napadlo, prečo sa dnes nenakrúcajú s takou samozrejmosťou a bez kalkulácie také silné melodrámy. Jeden príklad z filmu: v odlúčení po dlhých rokoch počujete niekoho spievať pieseň, ktorú zrejme zložila Vaša matka, o ktorej ste si mysleli, že ju nikdy neuvidíte. Čo dokáže rozsvietenie takejto nepatrnej nádeje v ľudskej duši, aj o tom je tento film. Samozrejme odporúčania nesmerujú cynikom, ktorých podľa tunajších hodnotení nie je ťažké identifikovať. No a je aj o tom, že história Japonska nie je žiadna exotická romantika, ale rovnaká tortúra, ako všade na svete. Stačí za započúvať o textu spomínanej piesne. Život je proste utrpenie....po celé veky a všade. (24.08.2016)

Pro mě nepopsatelné. Až tak nepopsatelné, že vykrádám několik cizích výroků, abych tenhle Mizogučiho masterpiece popsal. "One of the most emotionally painful films I've seen in recent memory. Astonishing. An absolutely beautiful story of how ideals can transcend the worst misery"..... "Devastating, captivating, elevating."..... "This film has that rare, at the same time simple and mystical beauty found only in myths or legends." Jedna z nejpamátnějších závěrečných scén v historii filmu. (21.07.2014)

Japonci majú radi svoju históriu a dôkazom sú aj ich prepracované úspešné snímky. Príbeh zotročenej rodiny je podobným, môže sa však pochváliť aj skvelým hudobným doprovodom a emotívnou rovinou. Kvalitne natočený silný film má však aj slabiny a tou je dĺžka a v mnohých prípadoch naivita správania sa niektorých postáv. (02.11.2013)

Úchvatná ukázka toho, jak je možné natočit snímek o tom, jaké jsou lidé zrůdy, ale přitom ještě zachovat naději na to, že to možná přece jen může být lepší. Krutost je součástí našeho života. Je to zbytečná součást, ale ono je tak jednoduché si do někoho kopnou, když on vás nechá... Silné, emotivní, a to i přes pomalé japonské tempo. (17.12.2014)

Přestože Mizoguchi údajně toto své dítko neměl příliš v oblibě (prý proto, že jej produkce donutila zaměřit se na příběh unesených sourozenců, na úkor jeho původního záměru, klást důraz především na postavu otrokáře Sansha), jde podle mě (samozřejmě spolu s Ugetsu, s nímž byl mmch rovněž nespokojen) o jedno z jeho nejlepších děl - některé scény jsou až magicky precizní, se schopností vtisknout se hluboko do paměti. Podobně jako v Ugetsu, i zde je až zarážející, jak dokonale může fungovat dílko v podstatě tak obyčejné a přímočaré... (16.04.2009)