Jako zabít ptáčka

Povedala by som, že najlepší herecký výkon odviedol Brock Peters v roli Toma Robinsona - jeho výpoveď v súdnej sieni má v sebe takú silu a prirodzenosť o akej oveľa väčšie hviezdy Hollywoodu v tých časoch ani nesnívali. Inak je to pre mňa priemerný film, snažiaci sa prudko vypočítavým scenárom pokryť viacero žánrov a dojať diváka na všetkých frontách. Rovnako ako Fanuccimu mi vadila Attikova (G.Peck) dokonalosť. Dojala ma spomínaná svedecká výpoveď, to ostatné boli extrémne vykalkulované finty, ktoré na mňa nefungujú. (13.07.2006)

Miluji snímky, kde slovo ČEST něco znamená. Jenže v tomto případě byla čest postavena nad zdravý rozum, když samoživitel dvou malých dětí Atticus Finch, bez zvažování možných následků, přijal neodolatelnou možnost obhajovat černocha před přívětivě rasistickými spoluobčany. On totiž pan Finch je postavou natolik kladnou, že výskyt podobného exempláře kdekoli na zemi se mi jeví jako velmi nepravděpodobný. Přesto jsem si užíval jeho výchovné rady dětem, střelbu na toulavého psa i chlapsky přijatý flusanec v tváři, ale jakmile došlo na nekonečně zanícenou chválu amerického soudního systému, tak jsem dostal chuť zajistit mu místo v nějaké dobře střežené psychiatrické léčebně. (22.12.2011)

Maloměsto. Amerika třicátých let, povrchnost, nesnášenlivost, arogance, pokrytectví. Řvou z každého špinavého koutu tohoto drásavě odporného místa. Z této odporné společnosti. Bezmoc člověka, který se rozhodne jít proti proudu, boj s větrnými mlýny. Hnusný flegmatismus a zavírání očí okolí, jednoduchá ovlivnitelnost lidského stáda. Lehkost bytí v síle davu. Pravdivý a silný otisk nejstinnějších stránek lidí ve výborné adaptaci románu Harper Lee, s otázkou, jestli se od té doby ve společnosti až tolik změnilo. (03.01.2015)

[6/10] (Pakula-Mulligan, Brentwood, Universal) (Čb. /// Produkce: Alan J. Pakula /// Scénář: Horton Foote podle románu Harpera Leea /// Kamera: Russell Harlan /// Hudba: Elmer Bernstein, Mack David /// Oscar: Horton Foote (scénář), Gregory Peck (herec), Alexander Golitzen, Henry Bumstead, Oliver Emert (výprava) /// Nominace na Oscara: Alan J. Pakula (nejlepší film), Robert Mulligan (režie), Mary Badham (herečka ve vedlejší roli), Russell Harlan (kamera), Elmer Bernstein (hudba) /// MFF v Cannes: Robert Mulligan (Cena Garyho Coopera)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (07.11.2010)

Natáhnout, zamířit, vypálit. Je to tak snadné. Jako zabít ptáčka. Nejenom v tomto významu používá Harper Leeová titul svého slavného autobiografického románu. Jde rovněž o stěžejní poznání hlavní hrdinky, Čipery Finchové. Zabít sojku a zabít drozda není totéž. Filmové zpracování strhující knihy již tak strhující není. Vůči černochům (a komukoli, kdo táhne s nimi) nepřátelská jižanská atmosféra je přítomna předně zásluhou jedné postavy, vskutku ďábelského burana Boba Ewella (= evil). Z filmu ovšem není cítit, že „to“ je v lidech, v naprosté většině z nich. Téma rasismu je přitom ze všech témat v knize obsažených filmaři upřednostňováno, čemu odpovídá vystřižení poučné epizody s morfinistkou Duboseovou i naprostá nepřítomnost dalších postav (teta Alexandra), jež ovlivňují smýšlení dětí. Dlouhá scéna u soudu a následná rychlá dohra (knižní dění tří let bylo vměstnáno do cca jednoho roku) vytváří dojem, že by dokonce mělo jít o soudní drama. Pomohly by přidané minuty? Ne, dvě hodiny dostačují, akorát se dle mého mínění nezabývají tím podstatným. Chybí temná magie dospělého světa, jenž jsme jako děti toužili objevit, matně tušíc, jaká nebezpečenství s ním souvisejí. Přesně to vystihnuje název celovečerního dokumentu o filmu: „Fearful Symmetry“. Jiný, slabším příběhem vybavený film, zrovna svou „děsivou souměrností“ září do všech stran. Lovcova noc. Apendix: k alternativnímu pohledu na Jako zabít ptáčka a jemu podobné mainstreamové filmy vybízí Arnoldův zábavný experiment Passage á l'acte. 75% Zajímavé komentáře: mm13, agathon (19.12.2011)