Jako zabít ptáčka

Čekal jsem klasické soudní drama ve stylu 12 ANGRY MEN a ČAS ZABÍJET, takže expozice zpracovaná formou vzpomínek šestileté holčičky mě notně vylekala. Tímhle pojetím ztrácí na působivosti hlavně soudní část filmu, ale naopak se stupňuje jeho přesah daleko za hranici jednoho soudního přelíčení. Vychytralý scénář, akvělý Peck. (02.09.2005)

Scénář: Horton Foote .. Chceš-li pochopit druhého člověka, projdi se v jeho kůži. Upocené soudní drama, které je jen tak mimochodem součástí mnohem hlubšího celku. Protne letní radosti a strasti dvou sourozenců, kteří proplouvají na vlnách morálních dilemat svého dětství v třicátých letech. Obě polohy jsou skvělé, soudní drama je náležitě působivé a vtáhne do dění, dětské toulání a zkoumání světa skrze jejich pohled má pro změnu místy nádech až se strašidelnou atmosférou. Ale v celku tohle spojení krásně funguje, neboť se opírá o výborný scénář a herecké výkony zúčastněných. (29.02.2008)

Náhoda tomu chtěla, aby To Kill a Mockingbird byl mým 2700. filmem. A když to vezmu kolem a kolem, pro tohle číslo jsem si ani nemohl vybrat lépe. Dvě roviny (dětská dobrodružství a soudní proces) se zde prolínají zcela nenásilně a přirozeně. Film nám navíc krásně zobrazuje Ameriku 30. let - po krizi jsou všichni nervózní a pořád bojují s rasovými předsudky. Výkon Gregoryho Packa byl naprosto skvělý, stejně jako filmový debut budoucí filmové legendy Roberta Duvalla. Tohle je bezpochyby jeden z filmů, který si zaslouží být tam, kde je teď (na IMDb 53. nejlepší film) a 87 % tady myslím mluví za vše. A i když mi podle názvu došlo, jak ten soudní proces skončí, tak mi to ani v nejmenším nevadilo a tento film jsem si užil až do samotného konce. 100 %. (14.11.2010)

Skvostná, možná maličko pomaleji se odvíjející věc s úžasným Gregory Peckem. Spolu se snímky Kdo seje vítr a Norimberský proces tvoří tenhle film moji osobní, pomyslnou špičku příběhů odehrávajících se v soudních síních, které neomrzí, ačkoliv zábava je to poslední, na co při jejich sledování myslím. (17.01.2008)

Výborná, dnes už klasická, filmová adaptace vynikající, rovněž klasické, literární předlohy. Kombinace obvyklého filmového subžánru soudního dramatu s autorčiným v literatuře tak oblíbeným přístupem vyprávění z pohledu dítěte dělá ze snímku Jako zabít ptáčka zajímavý filmový mix. Tvrdá realita amerického jihu 30. let minulého století (apartheid, sociální nerovnost uvnitř společnosti, role žen atd.) se tak potkává s ryze lyrickým pohledem a poetikou, která dává knize (to především), ale i filmu silný přesah. Posun k filmovému vidění (a chápání) věcí, tedy k zvolenému subžánru soudnímu dramatu, je logický, ve výsledku ale celkovému vyznění ubírá na síle, kniha má mnohem větší emocionální (i racionální) dopad. Prostý příběh, silná symbolika (zabití drozda x sojky, ale i používání jmen - Atticus, tedy člověk z antiky, základů západní kultury, nedostižného ideálu x nomen omen Bob Ewell, čti Evil, tedy Zlo), vytěsnění některých dalších důležitých postav, motivů a dějových linií a vynikající herecké výkony, to je Mulliganův film. ,,Chceš-li pochopit svět z pohledu jiného člověka, obuj si jeho boty." (12.09.2013)