Jako zabít ptáčka

Naprostá paráda. Předobraz klasických snímků o dětských hrdinech (Stůj při mně) je zde říznut soudním dramatem zabývajícím se rasovou nesnášenlivostí. Nejde však jen o povinný nadbytek filmu - vážné soudní přelíčení brilantně doplňuje strukturu snímku, jenž je vyprávěn z dětské perspektivy, z pohledu nezatíženého, snažícího se pochopit svět dospělých. Vychytralý scénář s mnoha rozehranými motivy, které se podařilo udržet pohromadě, chirurgicky přesný moralista Gregory Peck a úžasní dětští herci dělají z Jako zabít ptáčka netradiční odklon od klasického schématu soudních dramat a zároveň i nezapomenutelný film s přemýšlivým poselstvím. (19.02.2013)

Povedala by som, že najlepší herecký výkon odviedol Brock Peters v roli Toma Robinsona - jeho výpoveď v súdnej sieni má v sebe takú silu a prirodzenosť o akej oveľa väčšie hviezdy Hollywoodu v tých časoch ani nesnívali. Inak je to pre mňa priemerný film, snažiaci sa prudko vypočítavým scenárom pokryť viacero žánrov a dojať diváka na všetkých frontách. Rovnako ako Fanuccimu mi vadila Attikova (G.Peck) dokonalosť. Dojala ma spomínaná svedecká výpoveď, to ostatné boli extrémne vykalkulované finty, ktoré na mňa nefungujú. (13.07.2006)

Mulligan to asi zamýšlel tím způsobem, že zážitek z tohoto filmu si divák musí zasloužit, a aby si ho zasloužil, musí protrpět první hodinu, která je pro mě pravým opakem toho, co jsem očekával. Jinak si ten hodinový úsek plný povrchních dětinských aférek nedovedu vysvětlit. Předpokládám, že chtěl diváky seznámit se všedním životem harantů, ale snad to nemusel provádět tak dlouho. Druhá polovina však přichází s tím, co jsem od filmu požadoval. Vyšetřování znásilnění, soudní obhajoba a rasové předsudky vůči černé komunitě kombinované s životními hodnotami a následnou skrytou citací o naději, která umírá poslední. Gregory Peck byl jako stvořený pro role kravaťáků podobně jako Míša Douglas a jeho Oscar je zasloužený. Nevím, o jak významný příspěvek do kategorie advokátských filmů, se jedná. Nicméně jeho zoufale fádní úvod ho dost potápí a řadí mezi zcela průměrné filmy. (13.04.2013)

Náhoda tomu chtěla, aby To Kill a Mockingbird byl mým 2700. filmem. A když to vezmu kolem a kolem, pro tohle číslo jsem si ani nemohl vybrat lépe. Dvě roviny (dětská dobrodružství a soudní proces) se zde prolínají zcela nenásilně a přirozeně. Film nám navíc krásně zobrazuje Ameriku 30. let - po krizi jsou všichni nervózní a pořád bojují s rasovými předsudky. Výkon Gregoryho Packa byl naprosto skvělý, stejně jako filmový debut budoucí filmové legendy Roberta Duvalla. Tohle je bezpochyby jeden z filmů, který si zaslouží být tam, kde je teď (na IMDb 53. nejlepší film) a 87 % tady myslím mluví za vše. A i když mi podle názvu došlo, jak ten soudní proces skončí, tak mi to ani v nejmenším nevadilo a tento film jsem si užil až do samotného konce. 100 %. (14.11.2010)

Maloměsto. Amerika třicátých let, povrchnost, nesnášenlivost, arogance, pokrytectví. Řvou z každého špinavého koutu tohoto drásavě odporného místa. Z této odporné společnosti. Bezmoc člověka, který se rozhodne jít proti proudu, boj s větrnými mlýny. Hnusný flegmatismus a zavírání očí okolí, jednoduchá ovlivnitelnost lidského stáda. Lehkost bytí v síle davu. Pravdivý a silný otisk nejstinnějších stránek lidí ve výborné adaptaci románu Harper Lee, s otázkou, jestli se od té doby ve společnosti až tolik změnilo. (03.01.2015)