Jako zabít ptáčka

Natáhnout, zamířit, vypálit. Je to tak snadné. Jako zabít ptáčka. Nejenom v tomto významu používá Harper Leeová titul svého slavného autobiografického románu. Jde rovněž o stěžejní poznání hlavní hrdinky, Čipery Finchové. Zabít sojku a zabít drozda není totéž. Filmové zpracování strhující knihy již tak strhující není. Vůči černochům (a komukoli, kdo táhne s nimi) nepřátelská jižanská atmosféra je přítomna předně zásluhou jedné postavy, vskutku ďábelského burana Boba Ewella (= evil). Z filmu ovšem není cítit, že „to“ je v lidech, v naprosté většině z nich. Téma rasismu je přitom ze všech témat v knize obsažených filmaři upřednostňováno, čemu odpovídá vystřižení poučné epizody s morfinistkou Duboseovou i naprostá nepřítomnost dalších postav (teta Alexandra), jež ovlivňují smýšlení dětí. Dlouhá scéna u soudu a následná rychlá dohra (knižní dění tří let bylo vměstnáno do cca jednoho roku) vytváří dojem, že by dokonce mělo jít o soudní drama. Pomohly by přidané minuty? Ne, dvě hodiny dostačují, akorát se dle mého mínění nezabývají tím podstatným. Chybí temná magie dospělého světa, jenž jsme jako děti toužili objevit, matně tušíc, jaká nebezpečenství s ním souvisejí. Přesně to vystihnuje název celovečerního dokumentu o filmu: „Fearful Symmetry“. Jiný, slabším příběhem vybavený film, zrovna svou „děsivou souměrností“ září do všech stran. Lovcova noc. Apendix: k alternativnímu pohledu na Jako zabít ptáčka a jemu podobné mainstreamové filmy vybízí Arnoldův zábavný experiment Passage á l'acte. 75% Zajímavé komentáře: mm13, agathon (19.12.2011)

Výborná, dnes už klasická, filmová adaptace vynikající, rovněž klasické, literární předlohy. Kombinace obvyklého filmového subžánru soudního dramatu s autorčiným v literatuře tak oblíbeným přístupem vyprávění z pohledu dítěte dělá ze snímku Jako zabít ptáčka zajímavý filmový mix. Tvrdá realita amerického jihu 30. let minulého století (apartheid, sociální nerovnost uvnitř společnosti, role žen atd.) se tak potkává s ryze lyrickým pohledem a poetikou, která dává knize (to především), ale i filmu silný přesah. Posun k filmovému vidění (a chápání) věcí, tedy k zvolenému subžánru soudnímu dramatu, je logický, ve výsledku ale celkovému vyznění ubírá na síle, kniha má mnohem větší emocionální (i racionální) dopad. Prostý příběh, silná symbolika (zabití drozda x sojky, ale i používání jmen - Atticus, tedy člověk z antiky, základů západní kultury, nedostižného ideálu x nomen omen Bob Ewell, čti Evil, tedy Zlo), vytěsnění některých dalších důležitých postav, motivů a dějových linií a vynikající herecké výkony, to je Mulliganův film. ,,Chceš-li pochopit svět z pohledu jiného člověka, obuj si jeho boty." (12.09.2013)

Spoilery! Nádherný lidský a citlivý příběh z doby, kdy se stačilo k porušení zákonu narodit jako černý. Trošku mě mrzí, že jsem se opět díky své prudké genialitě ochudil o to, jak se údajný prohřešek odehrál ve skutečnosti. Co nadělám. Pravidelně piji skoro každý čtvrt rok a IQ se stále drží někde u 140. Takže si holt nevychutnám snímky jako nějaký průměrný debil. Přestože je zde úžasně hrající Gregory Peck situován do role jakéhosi nadčlověka těch nejlepších mravních zásad, tak mě velmi potěšilo, že snímek nekončí přeslazeným happyendem, nýbrž velice reálně. A vůbec celý snímek se nese v příjemném, leč vcelku reálném duchu. Snad až na soudní proces, kde černoši okupují výhradně horní VIP sektor, kde už jim scházel snad jen bar. Závěrečná vsuvečka se zachráncem Boo byla možná trošku navíc, ale byla tak milá, že mi nikterak závratně nepřekážela, ba dokonce mě pohladila po mojí úžasné duši. (04.06.2018)

Očakávala som, že scenár pôjde viac-menej jasnou cestou súdneho prípadu presne tak, ako je to opísané v texte distribútora, no ide skôr o rodinnú drámu, zobrazujúcu rasovú neznášanlivosť, s ktorou sa nezainteresované deti (ony sú totiž hlavnými postavami a svojou detskou bystrosťou chápu omnoho viac než by sa zdalo) stretávajú a kľúčový prípad o znásilnení bieleho dievčaťa černochom predznamenáva vyvrcholenie už tak napätej situácie bez ohľadu na to či je odsúdenec skutočne vinný. Vynikajúca snímka s perfektným záverom o tom, kam až dospeje ľudská krutosť a nepodnetné predsudky. (20.08.2010)

Povedala by som, že najlepší herecký výkon odviedol Brock Peters v roli Toma Robinsona - jeho výpoveď v súdnej sieni má v sebe takú silu a prirodzenosť o akej oveľa väčšie hviezdy Hollywoodu v tých časoch ani nesnívali. Inak je to pre mňa priemerný film, snažiaci sa prudko vypočítavým scenárom pokryť viacero žánrov a dojať diváka na všetkých frontách. Rovnako ako Fanuccimu mi vadila Attikova (G.Peck) dokonalosť. Dojala ma spomínaná svedecká výpoveď, to ostatné boli extrémne vykalkulované finty, ktoré na mňa nefungujú. (13.07.2006)