Hoši z Brazílie

Skvělý film, při jehož sledování mě nejvíce zarazilo to, že na Oscara byl nominován pouze Laurence Olivier, zatímco Gregory Peck vyšel naprázdno. Přitom právě jeho Mengele je ta absolutně nejlepší ukázka herectví, jakou Hoši z Brazílie nabízejí. Z Pecka jde strach, z jeho očí přímo srší ten pravý zanícený fanatismus, jeho projev je po většinu doby důstojně chladný, ovšem cítíte, že stačí málo a obrátí se o 180 stupňů ("Shut up, you ugly bitch!")... Nejde si přitom nevzpomenout na Henryho Fondu, který si ve westernovém opusu Tenkrát na západě se zápornou rolí poradil stejně skvěle. Budu-li pokračovat ve jmenování kladů, samozřejmě musí dojít i na Goldsmithův bombastický hudební doprovod, scénáristicky skvěle zadaptovanou předlohu Iry Levina, která je (čím to?) stále aktuální, ne-li aktuálnější, a samozřejmě na Schaffnerovu režii, díky níž nejsou Hoši ani trochu zmateným filmem, ačkoliv děj vlastně neustále přeskakuje z jednoho konce světa na druhý. Palec nahoru především za scény typu "Mengele v bývalé nemocnici" a za mrazivý závěr. Cože, zápory? Nejsou. (03.07.2011)

Konečně jsem padl na adaptaci Levinova literárního řádění, o které můžu prohlásit, že je košer téměř ve všech ohledech! Hoši z Brazílie mají v zásadě čtyři devizy, kvůli nimž stojí za to se neupejpat a bezpodmínečně si je, nejlépe ihned, sehnat, pustit, vychutnat. Zde je jejich výčet: 1.) Lišácky obsazené role (geniální dvojkombinace Peck - Dr. Mengele; Olivier - lovec nacistů), které si patřičně užívají nejen oba zmínění. 2.) Zachování Irova sarkasmu, nadhledu a satiry v plné míře (!). 3.) Perfektní Goldsmithova hudba (není tomu tak dávno, co k mé nezměrné radosti, vyšla v kompletní a remasterované podobě). 4.) Nadčasové téma. Za jediný markantní mínus počítám fakt, že Schaffner se nepokouší o žádné velké umění a stařecky lpí na léty prověřených (a provařených) postupech, které možná fungují, ale zbytečně brání filmu v rozletu. Momentů, které z vykolíkovaného konceptu vybočují, je jako šafránu a bohužel se snadno ztrácejí v okolním "plevelu" (příkladem budiž skvěle sestříhaná Mengelova revize bývalé laboratoře). Asi mi nezbývá, než se utěšovat vědomím, že vůbec existují, srazit podpatky do latě a radovat se z dobrého. A toho vskutku není málo! (07.11.2008)

MY HONOR IS LOYALTY! THOSE WORDS WERE SUPPOSED TO BE ENGRAVED ON YOUR SOUL! Jej, tak to se nepovedlo. Námět zajímavý, ale Gregory jako dr. Mengele u mě naprosto selhává. Film se celkem vleče a závěrečná myšlenka mi ve výsledku přišla naivní. Spoiler: I kdyby těch Hitlerů běhalo po světě 1000, tak se věci s největší pravděpodobností nevyvinou tak, jako v poválečném Německu v roce 1933. Vypíchnul bych scénu na přehradě ve Švédsku a závěrečnou s dobrmany. Potěšili také lokace ve Vídni. (08.11.2019)

Vydarené spracovanie Levinovej knihy, zaujímavej hlavne svojim originálnym námetom. Potešil ma úvod, ktorý je vo filme vierohodnejší, ako v knihe, kde sa dôležité stretnutie odohrá v nejakej druhotriednej reštike, aj keď aj tá vila mohla byť dôkladnejšie strážená. Podobne vylepšený som očakával aj záver, ktorý mi v knihe prišiel trošku smiešny a Mengele v ňom vyznel ako decko, ktorému niekto zobral jeho hračku. No tu sa už tvorcovia k nejakej väčšej zmene neodhodlali, len to tak mierne obrúsili, takže je tu Mengele len za takého menšieho ňoumu, ale skončí rovnako ako v knihe. Viac by tomu svedčal mrazivý otvorený koniec. Jediné, čo ma v porovnaní s knihou mrzelo, že tu nezaznela tá často spomínaná myšlienka, že fašizmus sa môže vrátiť za dvoch podmienok, ak bude zlá sociálna situácia obyvateľov a ak sa nájde podobný typ vodcu, ako bol Hitler, ktorý dokázal zblbnúť masy... Inak je zaujímavé, že Mengele zomrel rok po tomto filme na mŕtvicu, žeby z toho, ako tu skončil? :-)) A ďalšia zaujímavosť, vraj svoje posledné roky prežil v spoločnosti túlavých psov. :-) (06.02.2019)

3,5/5...Zaujímavý film, unikátny minimálne tým, že dobráčisko Gregory Peck tu hrá (brilantne!) výrazne negatívnu rolu. Páčila sa mi myšlienka, ktorá je zdanlivo uletená, ale vzhľadom na historické pozadie nacistických medicínskych pokusov a najmä pokrok v oblasti klonovania, ani nie veľmi sci-fi. Čo sa mi naopak nepáčilo bola rozkúskovanosť deja a nelogickosť niektorých scén, ktoré tak trochu devalvovali celok (kľúčová scéna s dobermanmi mi prišla vyslovene trápna). Inak je to v rámci všetkých filmov obtierajúcich sa o druhú svetovú vojnu celkom originálny snímok, ktorý stojí za pozretie. (20.09.2009)