Bitva o Alžír

Pontecorvo nenechává nikoho na pochybách na čí straně jsou jeho sympatie, přesto se však úspěšně snaží o zachování maximální míry objektivity - zvěrstva obou stran jsou zobrazena s nečekanou otevřeností, oběti pumových útoků na obou stranách jsou stejně tragické a hodné soucitu. Ani plukovník Mathieu není podán jako nějaká bezcitná stvůra, ale jako francouzský vlastenec a zároveň pragmatik, který dělá profesionálně svoji práci, přičemž účel světí prostředky. Stejně přesvědčivě a s porozuměním pro jejich postoje jsou zobrazeni členové FLN. Z některých scén tohoto i dnes nesmírně aktuálního snímku (kati v kápích popravující gilotinou alžírského odsouzence, ženy rozmísťující bomby mezi nic netušící civilisty atd.) doslova mrazí, k jejich mocnému účinku značnou měrou přispívá i nezapomenutelná hudba, kterou spolu s E. Moricconem napsal sám režisér. (17.11.2007)

"How to win a battle against terrorism and lose the war of ideas." Něco vám to připomíná? Vězte, že nejde o popis současné situace v některých arabských zemích, ale o zaznamenání pohnuté historie vyhrocených vztahů Francie s Alžírem. Podivné na tom je, že se do toho míchá Ital a ani ne čtyři roky od zobrazených událostí. Nakonec proč ne, třeba bude mít patřičný odstup, který by sotva kdo z francouzských tvůrců získal tak časně, pokud vůbec kdy. Zda ho opravdu nakonec získal není zase až tak podstatné (mnohé však napoví zákaz promítání ve Francii a ohromná vlna kontroverze a diskuze, kterou snímek vyvolal všude ve světě). Podstatné je, že vytvořil parádní rekonstrukční drama natáčené dokumentární formou - pravda, sledujeme události retrospektivně a nikoli v reálném čase, ovšem jinak je naprosto jasné z čeho vychází Greengrassův proslulý styl z Krvavé neděle či Letu 93. Asi není náhoda, že to vzniklo pouhý rok po tom co základy tohoto žánru položil Capote ve své knize Chladnokrevně. Na celkové působivosti má nemalou zásluhu i hudební složka vzešlá ze spolupráce Pontecorva a nikoho menšího než nejlepšího skladatele, samotného Ennia. Bitvu o Alžír se tedy vyplatí vidět v současnosti snad více než kdy jindy. Byla mrazivě aktuální včera a nejinak je tomu i dnes. Brrr. A teď, když mě zamrazilo a řekl jsem si jak je to strašné, se můžu v klidu vrátit k žabomyším půtkám našich politiků, svému šálku studeného Granka a strachu z dnešní návštěvy zubařky. Což je mnohem větší brrr než to první. (18.04.2008)

10/10 Hustota - na takoveto drsne podani skutecnosti by se amici se svou korektnosi ted uz nikdy nezmohli - ja jsem jenom valil oci, jak neco takove vubec mohlo vzniknout. Nehlede na to, ze latka terorismu a souziti narodu je aktualni porad - frantici se snazi byt objektivni a umi, jak dokazali pozdeji v La Haine. Hustota a ten Jean Martin s cigem je fakt fyborny. (23.08.2009)

Předevčírem napadli teroristické skupiny (Hamás atd.) Izrael. Tento film je tedy velmi aktuální. Nejde o to, jestli je jedna strana správnější než ta druhá, vždycky trpí civilisté na obou stranách. Jde o to, že jestli si ti bohatší a "vyspělější" neuvědomí, že ti druzí mají stejné právo na rozvoj a svobodu a že je povinnost těch "vyspělejších" se o své bohatství (nejen materiální) nezištně dělit, tak pořád bude rozdělenost a pořád bude boj těch, kteří si chtějí vzít to, co nemají. Film parádní, ve všech složkách, není třeba to rozebírat. (09.10.2023)

Velmi přesvědčivý, až skoro dokumentárně zpracovaný film, o vzniku samostatného Alžíru. Na filmu je strašně moc vidět, jak obě strany konfliktu používají stejné argumenty, kterými omlouvají ztráty na životech běžných obyvatel, jak je silná touha po pomstě a jak násilí produkuje zase jen násilí. Dialog se zaměňuje za kladení podmínek a daleko více než o zájmy lidí, jde o zájmy politické a osobní ambice. Je to velmi nelítostný film, který rozhodně stojí za shlédnutí. (20.07.2014)