Crocuta

Ve svém věku by Reneé už mohla podstatně ubrat na intenzitě všeho toho diblíkovitého ksichtění a cupitání, ale na druhé straně cílová divácká skupina patrně dostala požadovanou dávku romantiky, něhy, dojetí a dokonce snad i nějakého toho vzrušení, producentům se utěšeně plní kasa a mě manželka (když už mě na to pod mírným nátlakem vytáhla) musela v kině budit jenom dvakrát, tak co už, přežil jsem to ve zdraví.

"Dnes to bylo u Fénixů bez komunikace, nedohoda, disaster." "No já si myslela, že mě tu nebude nikdo disovat a v novým kmeni bude víc chill, není dobrý bejt úplně low". "Ještě musíme pořešit outfity na kmenovku". "Ale jó, on je to fajn random týpek!" Jojo, on je to tam samej random týpek a borka, kromě Zuzany Hejnové, která si tu zbytečně ničí karmu, je to sebranka přímo nevídaná, kam se hrabou předchozí sezóny. I ten Novotný blábolí čím dál tím víc jako dement, asi se snaží zapadnout mezi mládež nebo co... Na konci ještě možná přehodnotím, zatím je odpad slabý slovo.

Podmanivá apoteóza města pod Vesuvem. Kdo Neapol (a Capri) navštívil, užije si film dvojnásob, ale ani ostatní nepřijdou zkrátka. Snímku dominuje Celeste Dalla Porta, které by stačilo ladně se procházet, vědoucně se usmívat a občas pronést nějakou tu duchaplnou glosu, její herecký rejstřík je ovšem mnohem širší a jako zosobnění generační výpovědi režisérových (a také mých :-) )rodičů funguje výborně. Přitom nezastiňuje své partnery, z nichž za zmínku stojí především Silvio Orlando, Peppe Lanzetta a Gary Oldman, který mne jako John Cheever náramně pobavil.

Brilantní umělecké ztvárnění politického CV jednoho nezničitelného ksindla.

28.2. 2025 si ve večerních hodinách brutálně konkurují žraločí majstrštyky "Boj o pevninu" (Barandov), "Čelisti smrti" (Prima Cool) a "Atomový žralok" na Maxu. Ve všech se agresivní paryby zdatně pohybují po pevnině, řvou jako lvi a občas - jako právě zde - v důsledku přehřátí i planou plameny a vybuchují! To je žraločí žrádlo!

Říci, že mám Itálii a její kuchyni rád je slabé slovo a titulní protagonista je sympatický, charismatický průvodce krásami a chutěmi apeninského poloostrova. Bohužel jako by se tu ale rozcvičoval na svoji roli liberálního kardinála z filmu "Konkláve", když musí seznamovat diváky se svými názory na zloducha Salviniho atd. Kdyby se držel konceptu, který je popsán v anotaci pořadu a vybodl se na politiku, byl by tento kulinářský cestopis mnohem stravitelnější.

Značně rozporuplný dokument, který na jedné straně přináší řadu zajímavých informací, chvílemi se však pohybuje za hranou čiré demagogie, např. když srovnává rasistické teorie Madisona Granta s knihami Thilo Sarrazina nebo Fox News s Goeblsovskou propagandou. Pokud tvůrci dokumentu neváhají v zájmu svého světonázoru používat podobné zkreslování a překrucování faktů, není divu, že se tmářská tradice titulního pálení knih nedočkala své renezance v nějakém autoritářském režimu, ale v údajně otevřené a hyperkorektní společnosti jakou je Kanada progresivistické hvězdy Justina Trudeaua.

BačaLord bačuje stádečko svých devótních zbožňovatelek, které řeší podobně zapeklité problémy jako: "A to je fakt rýl?" "Vona mi příde teda jako tů mač!" a jiné píčoviny podobného rázu. Festival přetvářky, falše a pokrytectví a jako třešnička na dortu chlapice s pysky jak havajský domovník, ustavičně křivící svůj divný ksicht v otráveném, pohrdavém nebo znechuceném úšklebku. Další level toho, do jaké hloubi "realitní" žumpy lze zabřednout.

SPOILER! Předvídatelné bylo bohužel nejen rozuzlení vražedné "záhady". Jakmile kapitán ke kadetce prohodí, že na škole znal její matku, bylo mi jasné, že bude odhalen jako její ztracený otec! Podobná kýčovitá zápletka je ovšem v celé této sérii pravidlem, červená knihovna většinou těžce převažuje nad krimi rovinou a já tento cyklus sleduji vlastně už jen proto, že jsou v něm vždy velmi hezky předvedeny nejrůznější kouty Francie i jejích zámořských území.

"Ty vole, to byla POHÁDKA!" pronesla ironicky manželka při odchodu ze sálu, kde jsme právě shlédli nejnovější opus našeho oblíbeného režiséra. Stejně jako já pochválila výpravu, bezchybnou dobovou stylizaci, úchvatný zvuk i kameru a rovněž pojetí upíra jako hnilobné zlovolné kreatury nám oběma připadá působivé a osvěžující. Ale co naplat - prý to bylo málo strašidelné. Jenže ne každý je jako má žena v rámci své profese denně konfrontován se šílenstvím, krví a smrtí a většině diváků tak (naštěstí) chybí patřičná otrlost, se kterou lze každý horor považovat téměř za veselohru. Mě naopak "Nosferatu" naháněl husí kůži od prvního nezvladatelného třasu po lože zbrocené krví. A jedna z úvodních scén, kdy zdánlivě roztomile pištící dívenky, snažící se upoutat pozornost dospělých historkou o netvorovi pod postelí mi připadala jako předzvěst budoucí neodvratné tragédie. Účelně použitá morbidita, hrobově ponurá atmosféra, nezvladatelná sexuální posedlost a dobře načasované ataky děsu se pojí v dokonale zkomponované dílo, důstojnou poctu Murnauovi, Casparu Davidu Friedrichovi i Ozzymu a ostatním milovníkům přírody a ptactva!