V hlavě 2

Inside Out 2 je z môjho pohľadu oproti jednotke trošku v nevýhode a to z aspektu cieľovej kategórie, malé deti (aspoň tie moje) by to asi nebavilo, v centre pozornosti sú teen dievčatá a rieši sa puberta, kým jednotka je vhodná pre úplne celú rodinu od batoliat až po 99+. Chápem, že aj fans podrástli, ale aj tak ;). Môj druhý "problém" je ten, že celý dej sa sústredil len na jedno miesto a to hokejový tábor a na krátky časový úsek iba troch dní, z tohto hľadiska tu nie je úplne využitý potenciál, pretože z puberty sa dalo vyťažiť viac, ak by sa zamerali povedzme aspoň na jeden rok v živote Riley, veď nikto si tie všetky nové emócie v sebe nevyrieši za 3 dni, aj keď je pravda, že ani za jeden rok, každopádne bolo by to minimálne zaujímavejšie, keby sa všetko netočilo len okolo hokeja. Tiež rodičia dostávajú veľmi málo priestoru, tým pádom aj ich emócie - postavičky a v porovnaní s prvým dielom aj vtipných scénok je podstatne menej. Animácia je však pekná a je vidieť, že po animačnej stránke si tu dali záležať, aby aj z dvojky vznikol nielen kasový trhák, ale aj pekný filmový zážitok pre diváka. Ďalším plusom sú nové emócie, tie boli super :) a tiež potešilo vidieť opäť tie staré, ale v nových polohách napr. Joy plakať. [Cineplex Mannheim, 08.07.2024, OV]. 80%. (16.07.2024)

Už jsme si tak trochu zvykli, že pokračování pixarovských animáků jsou o level horší než první filmy a bohužel to platí i pro V hlavě 2. Jo, pořád to vypadá skvěle a samotný koncept stále považuji za téměř geniální, ale jakoby to sami tvůrci věděli a řekli si, že se nemusí moc snažit, když mají tak zajímavý svět a postavy. Hlavní problém druhého dílu tkví totiž v tom, že se až příliš podobá jedničce. Prakticky ve všem. Opět se tu putuje po hlavě teď už puberťačky Riley, v jejím mozku se dějí divoké věci, protože dospívání není nic snadného, a na scénu přicházejí nové emoce. A s nimi staré problémy. I tentokrát jde víceméně o to, že se musí jednotliví emoční hrdinové naučit spolupracovat a oni i diváci by měli na konci ideálně pochopit, že být nejistý, smutný, vycukaný a nervózní z toho, co přinese budoucnost, je vlastně v pořádku a normální. Minule se vyrovnávali se smutkem, teď je to tohle. Do značné míry to funguje, dojemné scény dojemné jsou, ty vtipné pobaví. Bohužel pocit, že V hlavě 2 někdo ušil až příliš horkou jehlou a moc se nesnažil vymýšlet něco nového a místo toho jen opisoval a že je to celé malinko líné, jsem měl víceméně od začátku do konce. Nemusí to být nutně špatně, ale čekal jsem trochu víc snahy. A víc nápadů. (17.07.2024)

8/10. Krásná, poučná a zatraceně trefná podívaná pro všechny věkové kategorie. To, po čem jsem volal v předešlém díle, zde přišlo. Mám samozřejmě na mysli nové emoce. Ne všechny byly vytěženy na maximum, ale oživení jednoznačně přišlo, a i proto se mi dvojka líbila o chlup více než jednička. Závěrečná sekvence se mi vryla pod kůži a budu si jí pamatovat ještě hodně dlouho. Nejvíc se do budoucna těším asi na paní nostalgii, která s přibývajícím věkem Riley začne vykukovat ze dveří častěji. Musím zde zmínit i tátu - veškerá interakce s ním je golden a vždy k popukání. Velká gratulace Pixaru za kvalitně odvedenou práci, za chválu od kritiků i laiků, ale i za kvalitní finanční úspěch. Pixar v žádném případě není za zenitem. (01.08.2024)

Hlad po ideově nezabarvené rodinné podívané vyhnal tržby do absurdních výšin. Ale téhle sérii je přeju. Pokud se vám líbila jednička, na pokračování můžete vzít celou rodinu naprosto bez obav. Vhled do začínající puberty je opět barvitý, inovativní a v emocích se najde doslova každý. Namísto vývoje stávajících se představují nové, což nevím, jak bude únosné do budoucna. Už teď je z toho solidní Babylon se zkratkovitými a méně vyhraněnými charaktery. Více prostoru dostává i Riley outside a emocionálně je to oproti jedničce spíše DLC. Ale jsem zvědav, jak si tvůrci poradí se skutečností, že další pokračování musí zákonitě začít brouzdat v 'R'kových vodách. (02.07.2024)

O tom, že za bordelem, co se nám děje v hlavě, stojí ve skutečnosti hysterická banda pišišvorů se dá udělat určitě moc zábavný desetiminutový kraťas. Všechno nad to je pro mě těžko stravitelná snaha o protlačování náboženství psychologie někomu, kdo by o něj imo ještě neměl stát. Kdy jindy než v dospívání si ty děcka můžou téměř beztrestně pěstovat iluze o vlastní výlučnosti (až vyloučenosti), aniž by jim někdo chytrácky předával návody, že ve skutečnosti jsme všichni stejné oběti toho, že se nezávisle na nás perou v palici nějaký brebery. Tohle je taková normalizační terapeutická seance, která má dospívající co nejdříve srovnat s tím, že nejsou a nikdy nebyli praví pankáči, praví romantici, pravé smutky, pravé lásky a pravé radosti. V rámci dospělýho cynismu to bezpochyby je často vtipný, ale vzhledem k tomu, co říká cílovce mě ten film tak nějak sere. Do dalších dílů bych šel jenom s příslibem, že se třeba podíváme do hlavy Slobodana Miloševiče, Pol Pota nebo někoho takovýho. Tam by mohla bejt docela sranda si myslim. (23.07.2024)