V hlavě 2

Disney těží jeden z nejlepších Pixarovských animáků a přinášejí nejlepší animák za posledních několik let. V hlavě 2 nijak výrazně neupgraduje zápletku a jede se po stejných kolejích, jako tomu bylo v prvním filmu, jen s tím rozdílem, že se řeší problémy spojené s vyšším věkem hlavní hrdinky. Vizuálně bezkonkurenční, svižné, se zajímavými novými postavami, jen bez překvapení. (27.08.2024)

Už jsme si tak trochu zvykli, že pokračování pixarovských animáků jsou o level horší než první filmy a bohužel to platí i pro V hlavě 2. Jo, pořád to vypadá skvěle a samotný koncept stále považuji za téměř geniální, ale jakoby to sami tvůrci věděli a řekli si, že se nemusí moc snažit, když mají tak zajímavý svět a postavy. Hlavní problém druhého dílu tkví totiž v tom, že se až příliš podobá jedničce. Prakticky ve všem. Opět se tu putuje po hlavě teď už puberťačky Riley, v jejím mozku se dějí divoké věci, protože dospívání není nic snadného, a na scénu přicházejí nové emoce. A s nimi staré problémy. I tentokrát jde víceméně o to, že se musí jednotliví emoční hrdinové naučit spolupracovat a oni i diváci by měli na konci ideálně pochopit, že být nejistý, smutný, vycukaný a nervózní z toho, co přinese budoucnost, je vlastně v pořádku a normální. Minule se vyrovnávali se smutkem, teď je to tohle. Do značné míry to funguje, dojemné scény dojemné jsou, ty vtipné pobaví. Bohužel pocit, že V hlavě 2 někdo ušil až příliš horkou jehlou a moc se nesnažil vymýšlet něco nového a místo toho jen opisoval a že je to celé malinko líné, jsem měl víceméně od začátku do konce. Nemusí to být nutně špatně, ale čekal jsem trochu víc snahy. A víc nápadů. (17.07.2024)

Jednička byla lepší film, ale trochu paradoxně se mi líbila víc dvojka. Koncept zůstal prakticky totožný, ale jednak to není tak depresivní a na konci mě to úplně nesemlelo a jednak na tom má velký podíl fakt že tuhle začínající pubertu teď prožíváme z první ruky a hodně situací, které se tady odehrávají je dost přesných. Někdo možná čekal od Pixaru víc kreativity a originality, ale i když se jede na jistotu, tak i ty malé změny jsou funkční a já se za pár let rád podívám na trojku, kde bude Riley tak 16-17 a otěže přeberou zase jiné emoce…80% (25.08.2024)

První film se mi líbil daleko více. Většinou souhlasí to, že pokračování se prvnímu dílu nevyrovná (i když nějaké výjimky existují). Příběh mi přišel hodně předvídatelný a příliš dětský (jasně, vždyť je to dětský film, prober se). Očekávala bych, že v dnešní době Disney a Pixar přemýšlí i nad tím, ale animák zaujal i dospělé. Nicméně líbilo se mi, jak pojali úzkost a panickou ataku. Je důležité to ukazovat i dětem, aby věděli, že se něco takového děje nebo může dít a tady je to zpracované krásně. (10.09.2024)

V hlavě 2 je prostě pokračováním jedničky. Nemusíme si stěžovat na málo originality, protože původní poselství je stejně aktuální ve chvíli, kdy Riley ve třinácti přepadne puberta, čeká ji střední a před tím víkendový hokejový tábor s jejími dvěma nejlepšími kámoškami a vysněným týmem Plameňaček v čele s obdivovanou Val Ortiz. Milý, hodný, zábavný, užitečný a terapeutický film znovu nastoluje téma potlačených emocí a vzpomínek. Jestli se před tím Radost vypořádala se Smutkem a všichni pochopili, že musí držet spolu, nyní čelí stejné výzvě s celou novou bandou emocí. I když se situaci snaží nevhodně opanovat Úzkost, i Radost bude muset opět projít vývojem a opustit svůj paternalismus hraničící s blahosklonností. Cesta za poznáním je dobrodružná a nechybí ani záchvat paniky.   Radost: „Úzkost využívá představivost Riley proti ní!“ Úzkost: „Chtěla jsem ji jen chránit…“   Úzkost: „Co všechno se může stát, když se Riley nedostane do týmu? Skvělé, že se ptáte, takže…“ (20.07.2024)