Lady Snowblood

Film, který se mi docela špatně hodnotí. Každopádně mě přes svoje stáří velmi příjemně překvapil. Nemám nakoukáno moc podobných filmů, tak nemůžu co do žánru srovnávat. Se samurajskými filmy Akiry Kurosawi se Snowblood srovnávat nedá. No a pak je tu ještě onen Kill Bill. Ale tady musím hned dodat že Lady Snowblood je mnohem serioznější film než Tarantinovo úmyslné "královské" béčko. Slušná je kamera i většina bojových scén. A pro mě překvapivě je zajímavé sledovat pohnutky hlavní hrdinky a proč se tak či onak v dané situaci zachová. (04.01.2007)

Film jsem si pustil s tim, ze se jim nechal inspirovat Kill Bill a jedna se o film podle komiksu a tudiz pujde o neco extra, ale bohuzel. Zacatek je jeste slibnej, moje oblibena pisnicka z Kill Billa, film rozdelenej do kapitol, ktere v case preskakuji a velmi zajimavej namet, jenze behem chvilky sem si uvedomil, ze tohle nesaha Kill Billovi ani po kotniky. Rezie Toshiya Fujita je totiz neskutecne uspavaci. Ve filmu se vetsinou jen keca, vsichni japonci nejspis soutezi, kdo dokaze nejvic vyvalit oci a kdyz uz konecne prijde souboj, je vinou dementni kamery strasne pomalej a krev vypada jak kdyz nekdo rozlil barvu a nepomuze tomu ani fakt, ze ji tvurci strikaj vsude mozne jak z nejakejch trysek. Proste neuveritelna nuda, kterou jsem malem nezvlad do konce. (12.01.2007)

Jeden z řady filmů, který se těší "kultovnímu" statusu, protože se mu dostalo remixu a elevaci v tarantinově KILL BILL sérii. Kdyby k tomu nedošlo, zůstal by LADY SNOWBLOOD na poličce s řadou průměrných japonských filmů se samurajskou revenge tématikou. Ženská hrdinka je v tomto žánru sice příjemným osvěžením, ale to je tak zhruba všechno. Over the top krvavost akčních scén (pro kterou je LS často zmiňován) je v tomhle žánru celkem běžná, ale např. prakticky jakákoliv epizoda ze série ZATOICHI či LONE WOLF AND THE CUB trpí mnohem důkladnější choreografií a emotivní zátěží. Příjemná žánrová jednohubka, kterou bych nedoporučil započít diváckou odyseu po stepích samurajských snímků. (24.05.2020)

Béčko, které inspirovalo Tarantina. Nic víc, nic míň. Pokus o složitější narativní strukturu selhává (kdo nakonec napsal čtvrtou kapitolu?), gore efekty jsou dost směšné, dialogy značně cheesy, a režie těžkopádná. Vzhledem k tomu, že trojdílná manga, která byla předlohou filmu a vycházela na pokračování v japonské obdobě Playboye, má skoro tisíc pět set stran, zatímco film byl nízkorozpočtový, není se čemu divit. Nemohu srovnávat s ostatními díly japonského explotation, protože Shurayuki hime je jediné dílko, které jsem zatím z tohoto žánru shlédl, a tak dávám tři hvězdy spíše za úvodní song Shura no Hana (zpěv Meiko Kadži mě zaujal více než její herectví). (30.11.2016)

Japonský žánr "film pomsty" má striktní pravidla. PADOUCHOVÉ (*1*) krutě znásilní, umučí a zavraždí RODINNÉ PŘÍSLUŠNÍKY HRDINY (*2* - někdy ne úplně všechny) -- po letech stíhání HRDINA (*3*), který se mezitím živí jako nájemný zabiják, konečně najde, kde (nebo pod kterou identitou) se skrývají *1* , kteří se obklopili POMAHAČI PADOUCHŮ (*4*) a pořídili si RODINNÉ PŘÍSLUŠNÍKY PADOUCHŮ (*5*). Poté zbabělí *1* nastražují *3* do cesty *4* jednoho po druhém, a když dojdou, sejdou sami *1* hanebnou smrtí. Během masakru *3* zpravidla ušetří *5* -- které ovšem rodinná čest nutí sprovodit ze světa *3*. Poté, co zůstanou už jen *5*, jsou otřeseni, neb vědí, že *1* byli ti špatní a *3* ten dobrý, takže nezřídka zhynou vlastní rukou. Nakonec zůstane jen vrčet kamera, protože FILMOVÝ ŠTÁB (*6*) podlehne atmosféře a zachová se stejně. // Konkrétně tento film trochu vybočuje -- HRDINA je žena, film je zimní (odtud i název -- paní jménem Krvavý sníh), a ta krásná melodie -- Tarantino tento film v Kill Billovi rozsáhle láskyplně citoval, včetně samotné písně..... Shindaita asa ni tomorai no Yuki ga furu.... (21.12.2006)