Lady Snowblood

Nejatraktivnější na Lady Snowblood je v dnešní době fakt, že byla hlavním inspiračním zdrojem Tarantinova Kill Billa. A z filmu mám pocit, že Tarantino veškerou její béčkovitost dal na druhou a povýšil ji do roviny odkazu, kde v podobě Kill Billa dosáhla kultovního "okamrku". Samotná Lady Snowblood pak vypadá, že je míněná více vážně. Všechno to prýštění oranžové krve pak působí poněkud rušivě a nepatřičně. Nemůžu přehlédnout skvělé momenty filmu, stejně tak ovšem musím místa přiznat občasnou filmovou nudu. (12.11.2007)

Tarantina v dětství a dospívání ovlivnily nejen filmy, ale pop kultura obecně. Televizní seriály, komiksy, populární hudba, to vše jako mladý hltal ve velkém a stále neměl dost. O nic jiného se nezajímal a tehdy už bylo téměř jasné, že tenhle člověk skončí u filmu. Jako malinký chlapec byl přisátý očima k obrazovce a hltal japonské samurajské filmy. V roce 1973 přišel snímek Lady Snowblood, který si zamiloval. A dokonce vytvořil novou Lady jménem 'Beatrix Kiddo' krycí jméno Black Mamba, bývalá členka špičkového zabijáckého komanda toužící po pomstě. Quentin je bůh filmové masturbace a jeho Kill Bill je krvelačný akční orgasmus ve stopách Lady Snowblood ! (30.08.2014)

Pro mně přímo zával koncentrované nudy. Málokdy se mi stane, že usnu u filmu. U lady Snowblood se mi to přihodilo hned několikrát. Celkem proběhly tři pokusy o shlédnutí, přičemž vždy jsem si říkal: "je to přece klasika, musí to být dobré", bohužel ani jeden z pokusů nevyšel: jednou jsem to musel "típnout", protože to "prostě nešlo", a dvakrát jsem skončil spokojeným spánkem. Je to ale práda, povídám, ...takhle se pěkně natáhnout a spát... s vnitřím pocitem, že vám nějaká Lady Snowblood může být úplně ukradená... (27.04.2009)

Tak jsem si doplnil mezeru v základním vzdělání obor Japonská (explotation/revenge) klasika a mohu se teď znovu podívat na Tarantinova Kill Bila, abych pochopil jeho snahu odkazovat na polozapomenutá díla. Jen je škoda, že tahle ikona, za kterou ji někteří mají je dost nudná. Na první pohled bylo jasné co si QT vypůjčil, ale nijak to nenadchlo. Nechci říkat, že schéma je ohrané, protože soudím z mého pohledu, který vyrůstal na filmech točených 85 a déle a tak se tomu vyhnu. Rozdělení na kapitoly mi přijde zbytečné a nepotřebné, ale jistým způsobem film zručně rozděluje na části které samostatně působí jako krátké díly jednoho seriálu. Krev má pravděpodobně vyšší symboliku. Akce mi ve filmu přijde slabá a to ani nemluvím o velkém počtu hluchých míst, kdy jsem opravdu uvažoval, že šáhnu po ovladači svého DVD a Lady Snowblood pošlu zase na dlouho do zaprášené skříňky s DVD. Možná je tohle kultovní záležitost, ale mě neoslovil a pochybuji, že jí ještě někdy shlédnu. (03.05.2007)

Ani by mě nenapadlo podívat se na krvavý film o pomstě, kdyby byl vytvořen v jiné zemi než v Japonsku, Kill Billa jsem ale viděla ještě v dětských letech a tehdy mě velmi zaujal. Lady Snow Blood se od něj však liší. Společný mají jen téma pomsty, ovšem zpracování a atmosféra je zcela odlišná a u mě jednoznačně vítězí Lady Snowblood. Ani chvíli jsem se nenudila, příběh je podán velmi poutavě a nejde tam jen o nějaké boje, ale také o lidskou čest a vlastní sny. Krev a krutosti jsou tam sice k vidění víc než dost (i když méně než v Kill Billovi), jenže naproti verzi od Quentina Tarantina nepůsobí tak počítačově a ani realisticky a i v tom spočívá kouzlo starších filmů, kdy se lidé nespoléhali na počítačové efekty, nýbrž na vlastní úsilí a vynalézavost. Zpočátku to na mě působilo úsměvně a tím si mě film získal. Poetické názvy epizod a povedené dialogy, sympatická představitelka hlavní role a působivé ztvárnění, které někdo, zvyklý na „dokonalé“ počítačové zpracování, asi neocení, jsem si však užila. (25.09.2010)