Pán velryb

Možná trochu schematický, ale krásně upřímný snímek, kterému to bez problému odpustíte. Zasazení filmu do soudobých maurských reálií, plných neznámých tradic a zvyků, stejně tak jako neznámých herců v čele s hlavní dětskou představitelkou, funguje skvěle. Úsporné prostředky dodávají filmu na opravdovosti, i když toho civilního je možná už trochu moc. Krásný obraz podpořený exotickým prostředím. Na vlnách tohohle filmu se příjemně kolébá celých 105 minut. (04.07.2005)

Silný filmový zážitok, ktorý úžasne skĺbil mágiu mýtickej minulosti s pochmúrnou súčasnosťou a z týchto dvoch prvkov, ktoré akoby tvorili kontrast, zobral to najlepšie a spojil to v jeden nádherný smutný celok. I keď neodpustím si poznámku, že možno, ak by sa to skončilo o päť minút skôr, bol by film ešte silnejší. (15.09.2008)

Poutavý příběh ze života původních obyvatel Nového Zélandu a jejich neschopnosti a neochotě vyrovnat se s moderní dobou. A no dobře, nějaké ty velryby uvidíte taky. Není to nic originálního, ale je to působivé, hudba Lisy Gerrard je krásná a Keisha Castle-Hughes je nový herecký objev a byla nominována na Ocara (btw...zahlédli jsme ji taky ve Star Wars Episode III :-) (25.01.2004)

…a pocházím z dlouhé linie náčelníků, která sahá až na Hawaiiki, kde jsou naši prapředkové. Ti zaslechli, jak Země pláče a poslali muže, který přijel na hřbetě velryby…. Nenapíšu nic nového: poetický příběh o úctě k tradicím starých Maorů s příchutí fantasie a podněty k zamyšlení. Ale… já prostě všeobecné nadšení nesdílím. Prostě film, kde je na úvod 40 minut nuda, nezachrání ani sympatická Keisha. A vlastně se ani nechci stát náčelníkem! PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ *** Co uvidíme (možná) příště? Více se budeme věnovat bojovému umění. Hlavně stylu – vypláznutý jazyk. Tím totiž říkáte nepříteli ,, SNÍM TVOJE MASO“. Nic pro vegany. (21.02.2009)

Jednoznačne jeden z najkrajších filmov, aké som za posledné obdobie videl, hlavne vďaka nádhernej autenticite príbehu z Nového Zélandu, skvelej hudbe, no v prvom rade hlavne vďaka fantastickému hereckému výkonu dievčiny menom Keisha Castle-Hughes. Scéna, kde Paikea prednáša vyznanie svojmu starému otcovi, ktorý sa na predstavenie nedostavil, je asi najdojímavejšia filmová scéna všetkých čias a od tejto chvíle sa film vyvíja tak, že divák ostáva priam prikovaný do svojho sedadla a prežíva nádherné momenty plné emócií a filmovej krásy... Po dlhom čase som si povedal, že toto chcem mať v origináli vo svojej zbierke. Vrele odporúčam! (17.09.2007)