Pán velryb

Neuvěřitelně silný příběh (ověnčený řadou mezinárodních cen) odehrávající se na Novém Zélandu, kde se střetává prastará tradice a mýty s moderní realitou. Hrdost předat úřad nejstaršímu synovi je však náhle zmařena a starý Koro se nedokáže smířit s tím, že se jeho syn, který při porodu ztratil ženu a z dvojčat právě syna, v Evropě věnuje umění. Středem jeho trápení z chmurné budoucnosti je malá Pai, která přes veškerou snahu zlomit dědečkovu nevraživost nikdy nebude přijatelná. Poetický příběh s hudebním doprovodem Lisy Gerrard (spolupracovala například s Hansem Zimmerem na Gladiátorovi) má dvě zásadní plus. Novozélandskou krajinu (s tím velmi příjemnou kameru) a hlavní představitelku, mladičkou Keishu Castle-Hughesovou. Bravurně se vypořádává se všemi dramatickými polohami své dědečkem „nenáviděné“ postavy, je neuvěřitelně přirozená, talentovaná a se svojí nevinností přesvědčivá!! Sympatické herečce (zasloužená oscarová nominace za hlavní ženskou roli) s divadelní průpravou patří obrovská poklona a především ona je důvodem, proč tento malý milý film shlédnout!! (22.03.2006)

Nebýt Pána velryb, možná by mě ani nenapadlo jestli vlastně vůbec vím, jak vypadá krajina Nového Zélandu (což by byla věčná škoda!) a nezačnu se zajímat blíže o Polynésany, Maory, o jejich tradice a kulturu. Pai (Keisha Castle-Hughes) je sladká a roztomilá v té svojí sukýnce, stále neprávem odvrhovaná svým vlastním dědečkem. Poučný, zajímavý, dojemný film o věčném boji za vlastní pravdu. Vygůglila jsem tu i pár zajímavých větiček :) Maori Language --- Aotearoa - Maori name for NZ, Kia ora - Hello, thank you, Kei te pahea koe - How are you, Kei te pai ahau - I am fine, Haere mai - Welcome, Haere ra - Goodbye, Haka - Posture dance, Hoa - Friend, Kai - Food, Moana - Sea, Lake, Ora - Life, Waka - Canoe, Wharenui - Meeting house, Ka mate koe i te kai hikareti ... :). (08.07.2009)

Jeden z filmů, na který prostě do kina normálně nepůjdete, což je chyba. Já jsem viděl Pána velryb v rámci Febiofestu a říkám si, že jsem dobře udělal. Jde o drama zabývající se upadajícími tradicemi původního novozélandského obyvatelstva. Zajímavé je, že tento úpadek není ukazován jako důsledek působení vnějšího světa, nýbrž jako důsledek zaslepení lidí, kteří jsou obětí vlastní interpretace těchto tradic. Poslední půlhodina je jedno z nejpůsobivějších filmových vyvrcholení, mrazení v zádech ani dojetí vás nemine. Nutno dodat, že představitelka hlavní role je velmi nadaná a těším se, až ji uvidím v dalším filmu. Představte si dvanáctiletou holku, které její dospělí kolegové těžko stačí. (15.02.2004)

Nádherný a zároveň jednoduchý příběh z Nového Zélandu o rodu Maorů, jejich mýtech a kultuře. Podmanivá Keisha Castle-Hudges mě chytila za srdce a já ve scéně na školním představení plakal dojetím. Dokonalost tohoto díla dokládá - knihu napsal muž, scénář a režie žena, hlavní představitelka dívka, nejvýraznější role dědečka náčelníka muž. Rovnováha - příběh o přírodě, o lidství, o vzepření se stereotypu v myšlení a o útěku od rodinného neštěstí o vytrvalosti a magii, kterou civilizace pomalu vytlačuje z našich životů. Magická je i hudba Lisy Gerrard. Děkuji Ti Niki Cairo ( jsi nejen krásná navenek, ale hlavně uvnitř, protože Whale Rider mohl vzniknout především v srdci - v mužském na papíře a žena mu dala vizuální podobu ). (18.09.2008)

Po počátečním pomalém tempu a zafixování si všech zvláštních jmen, které ke komu patří, jsem se nakonec chytla a byla jsem vtažena do maorské kultury s jejími tradicemi a rituály. Příběh o desetileté dívce jménem Pajkija Apirana, která tolik toužila po uznání svého dědečka Kora, který chtěl předat následnictví Pána velryb vnukovi, ale v žádném případě vnučce Paj. Příběh o lásce, vytrvalosti, ale také o pokoře v nádherné novozélandské krajině je dojemný a silně emotivní zážitek. Keisha byla vynikající a hudba o kterou se postarala Lisa Gerard byla moc příjemně poslouchatelná. Zkrátka nadprůměrný filmový počin (26.11.2012)