Pán velryb

Niterný snímek o statečné maorské dívce, která se rozhodla zbořit mýty a jít svou cestou. Film, který dokáže dojmout a zároveň se vyhýbá patosu je taková malá perlička v moři. Jsem ráda, že jsem ji objevila, protože příběh mladičké Pakei v sobě nese něco více, než je boření mýtů. Generační spory, problematika „zastaralých“ tradic a vztah k přírodě jako takové – toho všeho se Pán velryb dotýká a to nevtíravým a civilním způsobem. To vše za doprovodu krásné hudby, která dokresluje smutnou atmosféru filmu (19.06.2008)

Po celkem dlouhé době se mnou film zamával tak, že mi místy naskakovala každému filmovému fanatikovi velmi známá husí kůže. Biják zpočátku trochu klame, když se v první polovině spíš než v mýtech tane v rodinných roztržkách nad přebíráním odpovědnosti a úloh, aby naplno zabrnkal na skutečně citlivou strunu až v půlce druhé. Rozhodně lituji, že jsem si k „Pánovi velryb” hledal cestu tak dlouho let a nakonec jej ani neshlédl najednou, přivodil mi nicméně nakonec velmi silný zážitek. Ať už to bylo níže (a výše) zhusta peskovaným patosem [jež jsem v nějak iritující míře nezaznamenal a vyskytl-li se, lze to připisovat na vrub ani ne tak špinavým slzopudným trikům, jako spíš univerzálnosti (někdo by řekl klišoidnosti) příběhu], nebo prostě tím, že film operuje se skutečně silným materiálem, který rezonovat prostě musí. Kromě storky, která působí jak nějaký etnografický záznam opoznámkovaný feministkou, zapůsobí fotogenicky strohé exteriéry, civilní herectví i filmařina a pseudo-etnická hudba Lisy Gerrard (ex-Dead Can Dance). Těm co neviděli (film) a neslyšeli (Dead Can Dance) vřele doporučuji. (27.03.2012)

Zprvu jsem byla lehce skeptická, děj mě nezaujal, feminismus Niki mi mírně vadil (zvláště když někdo viděl i Její případ), ale srdceryvný projev Pai mne naprosto odrovnal. Poté jsem začala oceňovat její snahu o zrovnoprávnění a neutuchající lásku k zatvrzelému dědovi. Trpělivá Pai navíc přinesla velrybám největší oběť. (06.04.2008)

Jeden z filmů, na který prostě do kina normálně nepůjdete, což je chyba. Já jsem viděl Pána velryb v rámci Febiofestu a říkám si, že jsem dobře udělal. Jde o drama zabývající se upadajícími tradicemi původního novozélandského obyvatelstva. Zajímavé je, že tento úpadek není ukazován jako důsledek působení vnějšího světa, nýbrž jako důsledek zaslepení lidí, kteří jsou obětí vlastní interpretace těchto tradic. Poslední půlhodina je jedno z nejpůsobivějších filmových vyvrcholení, mrazení v zádech ani dojetí vás nemine. Nutno dodat, že představitelka hlavní role je velmi nadaná a těším se, až ji uvidím v dalším filmu. Představte si dvanáctiletou holku, které její dospělí kolegové těžko stačí. (15.02.2004)

je to sice nabušený skvelýmí hereckými výkony, hlavně Keisha Castle-Hughes zahrála na svůj věk výjmečně, což se u takhle mladých herců moc často nevidí, ale po většinu doby mi to nepřipadalo moc zajímavý, pořád se to jenom točí kolem tradic a vztahů v rodině a to mi zrovna moc přitažlivý nepřipadá, konec je už mnohem více emotivní a je tam spousta dojemných scén, ale to přece jenom na plný hodnocení stačit nebude (10.05.2005)