Zakázané hry

Velice zdařilý pohled na jeden z miliónů osudů odehrávající se ve válečné Evropě 40tých let. Tentokrát francouzský. Přirozená přizpůsobivost člověka k nastalé situaci, jasně dané priority přežití, ale i dobrosrdečnost a ochota postarat se a dle možností rozdávat radost. Bylo to období, kdy se děti stávaly dospělými, jelikož okolní svět to vyžadoval. Dětská duše a vnímaní světa je velice silné, a proto i realitu okolní smrti berou po svém. Napůl dětský a napůl dospělý Michel a pouze dětská Paulette Tě ohromí velice silnými filmovými momenty, které jsou nepochybně pevnými základy kvalit filmu. Ve snímku je i lehký humorný nádech. Normální život na úrovni lidskosti (v této době) a klasické sousedské starosti, film trošku zjemňují. Ovšem dramatická stránka je pochopitelně silnější a opravdu výborná. (20.10.2012)

Napriek tomu, že sa príbeh odohráva na pozadí druhej svetovej vojny a pracuje s tematikou smrti, nie je morbidný. Na pozadí týchto skutočností ide o veľmi jemný, citlivý a dojemný film, ktorému kraľuje herectvo dvoch detských protagonistov, - tak emocionálne zahrané roly som už dlho nevidel. Zaujme aj vykreslenie vzájomných susedských vzťahov rodín, či pohľad na dospelých a ich vyrovnávanie sa so smrť v tom období, ktorá sa ich bezprostredne dotýka. (19.10.2012)

Potešilo ma, že som na ČT2 natrafil na tento film, navyše v zreštaurovanej verzii. Úvodný nálet som zhltol s otvorenými ústami a uznaním, že na rok výroby 1952 je to vážne bezchybné. Detský pohľad na vojnu a smrť ponúka skvelý filmový zážitok. Neprekvapí, že dievčatko chodí v náručí s mŕtvym psom a ani smrť rodičov ju až tak nepoznamenala. Je to práve tým vekom, kde si tie hrôzy vojny ešte neuvedomuje. Detskí herci predvádzajú veľmi slušné a presvedčivé herecké výkony, čo u detí nebýva bežné. Smutnejší úvod rozjasní podstatne veselší tón, ktorý bude film sprevádzať takmer až do konca. Napríklad takú modlitbu si budem dlho pamätať. " Otče náš, ktorý si na nebesiach, hovno, hovno, hovno, bobky, bobky, hovno..." 90%. (28.10.2012)

Zakázané hry představují takový sympatický a kultivovaný kýč, který se po svém vyrovnává s traumaty 2. světové války. S tím kýčem to nemyslím zle, dovedu si představit, že by se emoce daly dojit z diváků nepoměrně účinnějším a pokleslejším způsobem, nicméně hra dvou dětí se hřbitovem zvířátek, ta roztomilost mimiky 5letého děvčátka a sympatické hašteření dvou sedláckých rodin si o tohle označení prostě koledují. Kdyby scénárista chtěl a měl odvahu, mohl by se vyrovnat s hořkými zážitky z 2. světové války mnohem bolestnějším a umělecky náročnějším způsobem. Ten film mě v žádném ohledu neurazil, ale pokud jde o hlavní dějovou linii, ani mě nijak výrazněji nezasáhl. Kdyby se takovýhle snímek natočil rok po válce, neváhal bych se 4*, ale po 7 letech už to jen přece jen zahání účelovostí. Co se mi ale opravdu líbilo, bylo zobrazení francouzského venkova a jejich obyvatel - možná proto, že uplynula relativně krátká doba, je ten pohled realistický a nevyznívá nepřirozeně, ba násilně, tak, jako dnešní představy městských intelektuálů o idylickém životě v lůně přírody. Celkový dojem: 65 %. (04.11.2012)

Tak roztomilou dětskou dvojici jsem dlouho neviděla. Vůbec mně nepřipadalo, že to hrají jak byli přirození. I když co se týká těch "zakázaných her", to už tak přirozené nebylo. Ovšem v době, v které se to odehrává tyhle "zakázané hry" nebyly až tak od věci, to musím uznat. Jejich dušičky to všechno vnímaly dětskýma očima a tak tomu podřídily svůj pohled na události kolem nich. Jak už se tady píše, je to velmi jemný, citlivý a dojemný film a já s jistotu vím, že na tenhle s určitostí nezapomenu. "Výzva od hanagi 2019" (07.01.2019)