Rivalové

Jsem tak na hraně, kdybych mohl, dal bych tři a půl hvězdičky. Dá se říct, že se jedná o milostné drama, které je obzvláštněné o tenis. Já mám tenis rád, takže pro mě to byla dobrá strategie. Ale stejně pro ostatní lidi, které tenis nebaví nebo nezajímá, tak pořád na film koukat můžou, protože tenis je zde pouhou zajímavostí, která není tím hlavním. Tím pádem nemusíte znát pravidla ani historii. Film je spíš o vztahovém trojúhelníku, kde hlavně figuruje Zendaya v roli Tashi, což je bývalá tenisová juniorská šampiónka. Ve filmu sledujeme tento trojúhelník od samotného začátku, kde Mike Faist a Josh O'Connor ještě spolu hráli čtyřhru a seznámili se právě se Zendayou, až po manželství Mikea a Zendayi. Mezitím sledujeme, jak tihle tři kolem sebe různě krouží, sledujeme jejich chemii a napětí. A právě to je to hlavní v tomto filmu a myslím, že režisérovi Guadagninovi se to povedlo perfektně. Vybral herce, kteří mezi sebe hezky pasují a náramně se k sobě sedí. Bohužel žádné z postav se nedostaneme tolik pod kůži, abychom ji zcela porozuměli, ale na druhou stranu si dokážeme utvořit určitý obraz. Dost výrazný je tu soundtrack, který mě opravdu překvapil a nečekal jsem ho. Například je tu pomalá scéna nebo jeden záběr a k tomu hraje dost rychlá elektronická hudba. To jsem ještě v životě neviděl, ale nevadilo mi to. Velkým lákadlem, která souvisí s předešlým bodem je kamera. A tu opravdu musím pochválit. Dokáže nádherně mapovat rychlé tenisové výměny, ale i zpomalené záběry na soustředěné výrazy tenistů, kde jediné co vidíme je tekoucí pot a nervozita. Celý film je nelineárně vyprávěn, takže se tu často střídá minulost se současností. Někdo se v tom může ztratit nebo říkat, že je to až moc předvídatelné, ale pro mě to bylo naopak dobré. Samozřejmě film má i pár mínusů. Zpomalené záběry jsou fajn a dost často působí krásně, ale když to vidíte už po padesáté, tak vás to kolikrát spíše otravuje než že by vás to potěšilo. Luca Guadagnino nám zkrátka naservíroval perfektně zahraný příběh plný dynamiky, který ale bohužel k ostatním sportovním dramatům má trochu daleko. Trochu vyšperkovat a bude to perfektní. 6,5/10 (19.05.2024)

Film, kde okrem tenisových výmen, vedia rozprúdiť krv v žilách a dostať diváka do varu aj tie výmeny dialógové, a niekedy k tomu vystačia len gestá daných postáv. Luca Guadagnino si ma konečne získal naplno, jeho réžia je dynamická, autorská, nápaditá, správne vie využiť nelineárnosť, ktorá vie finále dodať na sile a celkovo film dobre okoreniť. Kamera je živelná, má nápady, využíva všemožné perspektívy a dokáže diváka preniesť do diania. Hudba je neskutočne podmanivá, energická, vie rozhýbať každý sval v tele, vie scény správne podtrhnúť a dodať im intenzitu. Po stránke hereckej to tiež nešlo do outu, hlavné trio je výborné, idú do toho maximálne, svojim postavám dávajú potrebné nuansy. Vzťah medzi nimi je skvelo vybudovaný, scény každej povahy fungujú ako majú, proste tu bolo všetko správne. Cením aj koniec, ktorý okrem neskutočne nervydrásajúceho tenisového zápasu, ponúka aj výživné vyústenie vzťahu postáv, je to uspokojivá bodka za filmom, zároveň necháva priestor aj na ďalšie premýšľanie. Luca, I think this might just be your masterpiece. (14.06.2024)

Vyhrocené tenisové melodrama plné ega, neopětované lásky a touze po vítězství / Zendaye. Jako tenisová bohyně, jíž princ Charles pokleslých mravů a jeho hodný sekundant zobou z ruky, nemá chybu. To samé platí pro zápletku, kdy do poslední chvíle nevíte, jak to celé dopadne. Čeho ubrat jsou zpomalovačky. K natáčení rychlého sportu typu tenis dávají pro zdramatizování úderů smysl, ale v závěru se s nimi Guadagnino utrhává ze řetězu natolik, že tím vyvrcholení příběhu paradoxně trochu otupuje. Údernost přitom zápasům jinak vůbec nechybí, protože jak nazvučení, tak i soundtrack a hrátky s kamerou při každé výměně dodávají filmu živelnost, která mi u tenisových snímků dlouhá léta chyběla. (25.04.2024)

Teda to bol ale zapeklitý trojuholník! Herecká, spevácka, módna a „iná“ celosvetová ikona Zendaya urobila strategicky majstrovský (a prezieravý) krok, keď prijala rolu v novom filme od Lucu Guadagninoa (Daj mi tvoje meno, Suspiria) a ešte ho aj produkovala. Žeby na radu kamaráta Chalameta z Dún? Pochopila, že ak to aj nebude hit, na svete sú (nesmejte sa) aj dôležitejšie veci, než peniaze. A hrať vo filme prestížneho Lucu sa medzi také veci nepochybne radí, taký intenzívny režisér s chuťou rozprávať príbehy a pritom zostať naďalej „svojrázne umeleckým“, sa rodí raz za desaťročie. Je fantastická. To sú ale aj Faist a O´Connor, ktorí na prvý pohľad nepútajú veľkú pozornosť a keď ich uvidíte prvý raz, poviete si, či sa to nedalo obsadiť lepšie. No každou ďalšou minútou vás majú viac a viac vo svojej hrsti a v strede sa pristihnete pri dvoch veciach: že vám na nich záleží a že to pokojne mohlo mať o hodinu viac. Súperi sú vzácny prípad filmu, kedy sa stávame svedkami dlhých dialógov a komplikovaného pitvania vzťahov a charakterov, ale vďaka perfektne napísaným rolám (a samozrejme presvedčivým hercom a výnimočnému režisérskemu vedeniu) to vôbec nepôsobí nudne. Naopak, visíte im na ústach, počúvate čo hovoria, záleží vám na tom a ak si hovoria škaredé veci, mrzí vás to a je vám to nepríjemné, lebo nevidíte postavy, ale reálnych ľudí z mäsa a kostí. Film je vďaka tenisovým scénam a sexy soundtracku dynamický a mimoriadne atmosférický. Potešil ma scenár, ktorý ma príjemne zaskočil tým, ako nechronologicky je rozprávaný a ešte viac tým, že to vôbec nie je neprehľadné, skôr naopak. A záver? Presne taký, aký mal byť a komu sa nepáči, ten nepozná Lucu. (04.06.2024)

Športovým filmom sa vždy poteším - tentokrát v hlavnej úlohe tenis. Základ príbehu bol výborný, dokonca aj formujúci sa milostný trojuholník to pomohol celkom dobre rozbehnúť. Nezlomné priateľstvo sa napokon pretavilo do neutíchajúcej rivality medzi Patrickom a Artom, a to všetko kvôli zvodnej Tashi, do ktorej sa obaja zaľúbili. Väčšie sympatie som mal určite k Patrickovi, ktorého postava pôsobila často takým tragikomickým dojmom. Príbeh bol relatívne fajn, hoci som od dejovej línie očakával predsa len o niečo viac. Potešil ma však dosť vysoký výskyt sarkazmu a dôvtipu, najmä v Patrickovom podaní. Bol som rozhodnutý pre 4*, ale napokon sa skôr prikláňam k 3* (myslím si, že tento milostný trojuholník mal predsa len o kus väčší potenciál) (11.06.2024)