Příliš pozdní hrdina

9/10 Moc pekna tichomorska zalezitost z roku 1942 - japici jsou jeste pri sile a britove hodlaji amikum prokazat malou sluzbicku v podobe likvidace vysilacky na severu ostrova porostleho dzungli. Vsechno ale nejde podle planu a z operace piss of cake se se stava bloodbath, kde preziji jenom ti... K dokonalosti chybelo vysvetleni proc britove nehlidaji svuj kousek pralesa pernamentne, ale jenom ve chvilich, kdy se na obzoru objevi siluety pribyhajicich vojaku (nastesti pro ne vlastnich) a lepsi prokresleni nekterych charakteru zucastnenych vojaku - jinak ale super. Aldrich jak ma byt (17.01.2008)

Robert Aldrich se věnoval žánru válečného filmu systematicky a v době natočení tohoto snímku nashromáždil dostatek zkušeností, aby se vyvaroval nějakých zjevných kiksů a dokázal natočit slušný žánrový snímek se zajímavými nejednoznačnými postavami a několika zajímavými zvraty, plný napětí a sugestivní válečné atmosféry. Na druhé straně scénář obsahuje několik logických nedodělků (už samotný důvod příchodu amerického kapitána k britské jednotce je scénáristicky nedostatečně ošetřen) a především Aldrich konce svých filmů zatěžuje neúnosnou dávkou patosu, které snižují předchozí dojem. Závěrečná heroická scéna, kde se celá jednotka shromáždí na bitevním poli (!) nad tělem padlého hrdiny mě dokázala odpudit tak, že jsem málem snížil hvězdičkové hodnocení. Nejsympatičtější a nejuvěřitelnější postavou pro mě není americký důstojník, jehož proměna z arogantního floutka v obětavého a rozhodného vojáka mi přišla násilná, ale poddůstojník hraný Michaelem Cainem. Ten dokázal do své postavy vtělit nejen svůj typický šarm, ale dokázal jí propůjčit maximální věrohodnost a hloubku. Celkový dojem: 70 %. (19.05.2010)

V protipólu téměř všem přítomným hodnotitelům musím označit Too Late the Hero za frackovsky napsaný, natočený i zahraný film, který mě po celou dobu nevýslovně iritoval a nudil - takhle prostě pořádný válečný film nevypadá a ani pár slavných tváří pod vojenskými hučkami to nespraví... K tomu ještě v TV příšerný dabing a Hrdina to u mě projel na celé dlouhé bitevní linii... (21.10.2009)

Lépe by se mi tato válečná historka polykala jako chod o jednom vrcholu, tedy likvidací japonské vysílačky. Zdlouhavě nastavovaný závěr se snaží o jakousi psychologickou sondu do duší pronásledovaných vojáků, ale působí nevěrohodně, protože odhalovaný cynismus má jen povrchní stopy. Na postavě amerického důstojníka, která má vzhledem k ději zásadní pozici, je to znát nejvíc. Chabý vývoj, který místo postupného a logického přerodu, volí systém přepínače - v jednu chvíli máme před očima zbabělou postavičku, hrající zásadně za svou kapelu a v druhou už je tu nesobecký hrdina nad jehož smrtí lze pronést patetický komentář. A podobným syndromem trpěla většina důležitějších postav. Nechci ale říct, že je tu všechno špatně. Caine má hereckou výdrž i ve chvílích, kdy by to jiní vzdali, Henry Fonda na ploše pár minut rozehraje minikoncert a taky exteriérové scény životně dýchají dobrodružnou atmosférou džungle (měla se jen líp využít), takže tím, že se na film podíváte, neprobudíte v sobě pocit ztráty času. 60% (06.10.2009)

Příliš pozdnímu hrdinovi podrazil nohy dabing. Herci pro české znění sice nebyli vybráni špatně (Prager ke Caineovi celkem sedí), ale ten zvuk všeho ostatního, to byl hnus. No nic. Snímek jako takový není vynikající, ale rozhodně má čím zaujmout. Trochu mi vadila první třičtvrtěhodina (krom začátku s Henry Fondou a představením Anglánů), kdy se putování džunglí koná stylem "jdeme - zastavíme - odněkud vyskočí Japonci - zastřelíme Japonce - posbíráme mrtvé - jdeme - zastavíme...". Všechno vynahrazují herci. Cliff Robertson je možná až moc velký machr, ale Michael Caine je rebel jak má být a Denholm Elliot předvádí kreaci nablblého důstojníka, který prostě jde plnit rozkaz stůj co stůj. Dávám tři a půl hvězdy - až film uvidím v orginálním znění, půjdu výš. (12.05.2010)