Svítání Zulů

Na Zulu Dawn je bezva, že to bere věcně a moc nepindá okolo. To se už dnes moc nevidí, současný válečný filmy jsou pořád "děláme správnou věc?" nebo " nebo "nevím, proč vlastně bojujeme", případně "neměli bysme tu radši místo válčení postavit solární elektrárnu?". Stejně tak se v moderních válečných filmech řeší jednotlivec, jako kdyby ve válce někoho zajímal.... Tady je prostě parta chlápků v červeným a proti nim velká tlupa divochů a ty se jsou porvat o kus dnešní JAR. Představí se protistrany, souvislosti, casus belli, strategie, taktika a pár lidí z velení a jde se na věc. Jedince si nezapamatujete a vlastně pro to ani není důvod (stejně všichni umřou, tak co). Já tohle viděl na velkým LCD a stálo to za to, i když plátno bych si dal ještě radši. Bitevní scény jsou supr a je hodně cítit, že tam jsou reální lidé, a ne nějací PC animáci. Když kamera sjede na 20 tisíc černošských bojovníků, jak se řítí proti linii Britů, skoro cítíte, jaký to asi byl pocit (imo asi poněkud stísňující). Je to přímočarý, ale vůbec ne stupidní válečný film se vším, co od něj můžete čekat. (28.02.2010)

Tak trochu šance promarněná. Vynikající herecká sestava, dobré charaktery, ale sama rozhodující bitva je nějak nepodařená. Moc se mi líbila scéna příchodu vyjednavače zulského krále. Ta zahradní párty, konverzující gentlemani v oblecích a uniformách, dámy v kloboučcích, v šatech s honzíky - a tím pohrdavě prochází nádherný barbar (posel zulského krále), který jako by vyšel z ilustrace Zdeňka Buriana. (18.09.2010)

Působivý film. Nemám příliš v oblibě válečné téma, ale tento film je tématem i zpracováním výrazně jiný. Přestože byly ztráty na obou stranách přibližně stejné (1329 na straně Britů, přibližně 1000 na staně Zuluů), je to možné považovat za vítězství Zuluů a nejtěžší porážku moderní armády domorodým vojskem. Víc o bitvě u Isandlwany: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Isandlwany (02.02.2010)

Bondarčuk v Africe se nekoná. Hickox své desetitisícové zástupy vůbec neumí vizuálně prodat. Nebýt nějakých čtyř záběrů, tak by vůbec nešlo poznat, že tam není tradičních několik set komparzistů, ale lidu, že by vyprodal i Letnou. Nechat někdy kameru zabrat scénu z výšky a ohromit diváka těmi nespočetnými davy by výrazně pomohlo, ale film by to ani tak nezachránilo. Stále by totiž byl bez napětí, spádu či aspoň náznaku nějaké tenze. Sice to napomáhá nezaujatému rekonstrukčnímu dojmu, ale je to tak chladné a školometské, až to ku prospěchu není. Nenápadná hudba tomu také nenapomáhá. Ovšem i navzdory výše popsanému by to šlo, Waterloo budiž důkazem. (28.02.2010)

Tak se kdysi točily historické velkofilmy. Krásný kontrast dobové viktoriánské načančanosti a tvrdé reality. Scéna na zahradní slavnosti, kde všichni mluví vznešeně a představují si vedení války v bílých rukavičkách skvěle vyjadřuje dobovou mentalitu vyšší společnosti, pocit nadřazenosti a neomylnosti. Bitva na konci natočená hezky postaru, se spoustou komparsu, působí mnohem opravdověji než počítačem namnožené armády dneška (I když do Bondarčuka tomu něco chybí). Líbí se mi scéna, kde seržant, který vydává munici, pomalu odšroubovává víka, zatímco vojáci na něj řvou aby přidal. Škoda, že takhle se už dnes netočí. (19.04.2010)