Svítání Zulů

Bondarčuk v Africe se nekoná. Hickox své desetitisícové zástupy vůbec neumí vizuálně prodat. Nebýt nějakých čtyř záběrů, tak by vůbec nešlo poznat, že tam není tradičních několik set komparzistů, ale lidu, že by vyprodal i Letnou. Nechat někdy kameru zabrat scénu z výšky a ohromit diváka těmi nespočetnými davy by výrazně pomohlo, ale film by to ani tak nezachránilo. Stále by totiž byl bez napětí, spádu či aspoň náznaku nějaké tenze. Sice to napomáhá nezaujatému rekonstrukčnímu dojmu, ale je to tak chladné a školometské, až to ku prospěchu není. Nenápadná hudba tomu také nenapomáhá. Ovšem i navzdory výše popsanému by to šlo, Waterloo budiž důkazem. (28.02.2010)

Tak trochu šance promarněná. Vynikající herecká sestava, dobré charaktery, ale sama rozhodující bitva je nějak nepodařená. Moc se mi líbila scéna příchodu vyjednavače zulského krále. Ta zahradní párty, konverzující gentlemani v oblecích a uniformách, dámy v kloboučcích, v šatech s honzíky - a tím pohrdavě prochází nádherný barbar (posel zulského krále), který jako by vyšel z ilustrace Zdeňka Buriana. (18.09.2010)

Přesná rekonstrukce? To je dost dobře možné, ale pouze z britské strany. Angličané jsou tu totiž vykresleni jako hrdinní sympaťáci bojující do posledního dechu, kteří nikdy neustoupí a když jim dojde munice, mlátí nepřátele klacky. Na druhou stranu Zuluové jsou tu vykresleni jako masa nenávistných negrů bez toho, aby se vyprávění nějak zaměřilo na jejich vůdce, jejich myšlení a strategii. Prostě se jenom valí jako vichřice a tvůrci vyvolávají pocit, že oni jsou ti zlí, co to všechno vyvolali. Možná, že to tak bylo, od filmu bych ale očekával nestranný pohled bez nadržování a přehnaně patetických záběrů (britská vlajka v řece vítězí). Navíc, jak trefně poznamenal DaViD´82, režisér vůbec nevyužil tisícihlavé (a jistě ne levné) davy statistů a tohle eso v rukávu nevytáhl až do závěrečných titulků. S takovým Davidem Leanem na režisérské sesli by to určitě byla jinačí podívaná. (01.03.2010)

Docela vyjimecnej valecnej film. Ani ne tim, ze by byl tak skvelej, to bohuzel neni, ale proste zpracovanim. Tady jde totiz skutecne ciste o bojovani a nic jinyho, takze nektery postavy zname podle jmena a hodnosti a to je vsechno. Zadny vzpominani na rodinku, osobni problemy, vycnivajici jednotlivci. Nic takovyho se tu nekona, tohle je proste profesionalni armada s jejich velitelama. Navic tu neni zadnej vylozene kladas, nebo zaporak, postavy obcas udelaj nakou svinarnu, jindy zase pusobi vcelku sympaticky a proste se tu absolutne nic krome taktiky, planovani a bojovani neresi. Takze se vetsinu casu vsichni pripravujou na bitvu a samotna bitva je pak celejch zaverecnejch zhruba 30 minut. Co se tyce hercu, i pres ucast jmen jako Hoskins nebo O'Toole tu nikdo nevycniva. Je velka skoda, ze to neni natoceny trosku poutavejs nebo napinavejs, ale jinak se na to kouka docela dobre. (24.02.2010)

Tohle je vlastně prequel mého milovaného snímku Zulu. Cy Endfield, režisér původního skvělého filmu, se tentokrát posadil k psacímu stroji a rozhodl se nám ukázat, kdo, jak, s kým a proti komu bojoval v bitvě u Isandhlwany, v té, jejíž následky vidíme na začátku Zulu. Režie se chopil Douglas Hickox, obsazení je vskutku hvězdné, k dispozici tentokrát bylo i mnohem více komparzistů a vlastně úplně všeho… Tak kde se u všech čertů stala chyba? Mr. Endfield promine, ale tou chybou je právě jeho scénář. Sice si dal záležet na tom, aby příběh zaplnil co největším počtem skutečných postav, jenže zapomněl je jakkoliv rozepsat, charakterizovat, prostě přiblížit nám. Čili než začne bitva, kterou divák vyhlíží už od úvodních titulků, uplyne něco přes sedmdesát minut, během nichž se spolu baví strašně velké množství lidí, kteří mají tváře Burta Lancastera, Petera O´Toola, Nigela Davenporta, Boba Hoskinse, a nebýt toho, že je hrají právě tyhle veličiny, neměli bychom ani páru, o koho jde. Z filmu se brzy stane nezřízený chaos (ne nepodobný oné bitvě) a každý divák, který si udrží přehled o tom, kdy se armáda rozdělila na části, kde která z jejích částí právě je a na koho to ti Zuluové útočí, má můj obdiv. Ano, když začne vyhlížená a musím říct, že dobře natočená šarvátka (která se ovšem ničemu ze zmíněného filmu z roku 1964 nevyrovná), je to už všechno jedno… Ale takhle dobrý film nevypadá. O tom, jak jsou tu angličané vylíčeni jako hrdinní rekové a černoši jako ta nejhorší cháska, ani nemluvím.__P.S. Elmer Bernstein se Johnu Barrymu nevyrovnal jedinou notou.__P.P.S. Zulu je nepřekonatelné, kdyby o tom někdo pochyboval. (05.02.2012)