Tom Horn

Tenhle western měl hned od uvedení spíše rozporuplné kritiky a ohlasy. Zejména díky realistickému ztvárnění a přímočarému ději. Pravě proto se naopak tolik líbí mně. Při sledování klasických westernů má člověk pocit, že kouká na pohádku. Tady jde spíš o detektivku s nádechem psychologického dramatu. (24.11.2011)

Aj western môže ponúknuť nadčasové myšlienky a metafory, ako dokazuje práve Tom Horn. Asi bolo jednoduchšie sa zbaviť nepohodlného človeka v období, kedy neboli nablízku forénzni detektívi a narafičiť naňho zločin. Neskôr a dnes sa tí hore zbavujú tých nebezpčných pre systém elegantnejším a zároveň komplikovanbejším spôsobom, princíp je ale rovnaký. Ide jednoznačne o film Stevea McQueena, ktorý už nepôsobí v pokročilejšom veku tak neohroziteľne a maskulínne, zároveň je ale sympatickejší a vyžaruje z neho životná múdrosť. Nikto iný by si tak postavu smoliara Toma Horna nevychutnal. Prídomky "dobrodružný a romantický" z popisky k filmu by som príliš nezveličoval, Tom Horn je temný, pomalý a depresívny western a málokto z hrdinov považuje činnosť, ktorej sa venuje za dobrodružnú a vzťahy za romantické. (19.04.2020)

Sledovat tu jistou nepřehlédnutelnou paralelu mezi unaveným (životem) přesto stále (až do okamžiku smíření se) bojujícím T. Hornem resp. S. McQueenem (se svojí postupující nemocí) je (alespoň pro mě coby velkého McQueenova fanouška) zážitkem notně bolestivým, nikoliv však nepůsobivým. Přestože Tom Horn zcela jistě není tím nejlepším v jeho bohaté filmografii a osobně si ho budu nadále raději pamatovat jako věčně usměvavého „snílka“ plného života- „velkého útěkáře“, (ať už ze spolupráce s J. Sturgesem, F.J. Schaffnerem popř. S. Peckinpahem), rozhodně se (i) za tenhle filmový odchod ze scény stydět nemusí. (Nevím, jak ve vašem případě, ale za sebe upřímně prohlašuju: „to nastalé ticho při (resp. po) závěrečné scéně, by se dalo krájet a mazat na pořádné krajíce“....). Další zářez do vymírající generace „správnejch a férovejch chlapů“ a přestože to slovo resp. spojení ze srdce nenávidím, v případě Stevea (rád) udělám vyjímku. Ostatně tady padne jako prdel na hrnec...... 7.11. 1980 naposledy vydechl “King of cool“. P.S. název snímku bych (lehce) poupravil: „Tom Horn – volání (z) hor“. 75% (25.03.2013)

Asi budu černá ovce tady mezi ostatními hodnotícími, ale mě se to opravdu moc nelíbilo. Připadalo mi to utahané a nevýrazné. Nic proti Stevovi McQueenovi, ale na tuhle roli se nehodil. Hrdina se mi zdál v jeho podání od začátku příběhu předurčený k tragickému konci a to jsem ještě nemluvil o nudném ději. Takže v součtu bych to viděl na podprůměrnou záležitost, ani ta rekonstrukce reálného příběhu filmu moc nepomohla, bohužel. (21.07.2007)

Nelze popřít, že jak Tom Horn, tak i Steve McQueen jsou legendy ... i když pro mě osobně je druhý jmenovaný nesrovnatelně významnější - a především je mi DALEKO sympatičtější. Bohužel "Toma Horna" jsem si ani v jeho podání nijak zvlášť nezamilovala - ať ho vezmu jako ústřední postavu nebo jako film: Svými metodami ani svým intelektem mě přehnaně neoslovil ... jeho zatčení byla v podstatě pohodová záležitost - tak snadná a samozřejmá jako předchozí pobíjení zlodějů dobytka ... následný pokus o útěk byla naopak taková divně naivní zoufalost, nehodná muže jeho formátu ... a prostřihy na románek s místní učitelkou mě nebraly. Jakoby na snímek vrhal stín nostalgický smutek nad koncem starého dobrého Divokého Západu a drsných mužů, kteří byli jeho nedílnou součástí ... alespoň jsem si to myslela ... než jsem zjistila, jak to v té době bylo se Steve McQueenem - a každá scéna najednou dostala jiný význam. A tak z úcty k němu zaokrouhluju 2,5* na solidní 3* (13.02.2013)