Oněgin

Skoro dokonalý film... kdyby tam bylo trochu víc prostoru pro kontinuitu děje a možná nějak víc emocí... ale možná je to jenom tím, že já jsem tyto emoce nikdy neprožila, tak ty skvěle jemně a komorně zahrané city ve mě tolik nezarezonovaly. Každopádně Ralphova jemná, ale čitelná mimika mě dostávala v každém okamžiku do úžasu i nadšení. Poetika filmu je silná a určitě ve mě tenhle film zanechal víc, než se mi teď zdá, ono se to bude myslím pomaličku rozležívat. A jistě se podívám brzy zase...PS..ten Tánin dopis ale dost odflákli, to je pravda... nebo žeby překlad? Taky dost vadila psaná angličtina, ale s tím se nedá nic dělat... (13.01.2022)

Podle námětu se může zdát, že je to romance jako zvon... ano, mohla by být. Ale není! Dalo se z toho vytřískat daleko daleko více, ale místo toho mi děj připadá, jako chození kolem horké kaše. Nic moc se neděje, jen pozorujeme snobský život tehdejší šlechty, který je mimo jiné celkem nudný a nezáživný. Sem tam se sice něco semele, ale vesměs mi to připadalo jako duševní boj (což určitě byl) obou hlavních aktérů. Ale chtělo to vnější obraz jejich lásky - emoce, city, bolest, zklamání. Vyjímaje konce mi to tam chybělo, takže to beru jako výtku. Obsazení obou hlavní rolí je dobré, Ralph Fiennes ujde a Liv Tyler se na ty oduševnělé krásky skvěle hodí. Závěr? Oněgin mě příliš nezaujal, protože nedokázal silněji zapůsobit a strhnout. Jako by mezi divákem a filmem byla nějaká imaginární bariéra, přes kterou nedokázali vzplanout emoce a celé to pak působilo nemastně neslaně. (28.04.2010)

Příběh mě až tak neoslovil ani nedojal. Možná díky Evženu Oněginovi v podání Ralpha Fiennese, který mně do téhle role prostě absolutně neseděl, možná díky určité plochosti jednotlivých postav a tomu odpovídající částečné povrchnosti příběhu - který byl kromě toho místy přece jen víc "americký" a "britský" než "ruský". Přesto se jedná o příjemné zpracování, postavené na krásných obrazech kamery a pomalejším stylu vyprávění, který úspěšně navozuje atmosféru let dávno minulých - obzvláště když velkoryse přehlédnu, že Taťána psala dopis svému milovanému v angličtině … :-))) (10.07.2009)

Ach ano, krása! Předlohu jsem (zatím) nečetla, takže nemusím nadávat, jak se to nepodařilo vystihnout, a byť mi tyhle klasické příběhy o nešťastné lásce nic neříkají, a jediné, co by mě na nic mohlo zajímat, jsou všechny ty cylindry, vázanky a pláště, tak tohle mě dostalo. Úžasné obrazy, romantická imprese v plné síle, nádherně, ale opravdu nádherně zvolená hudba (hned sháním soundtrack), oči Fiennese versus oči Tyler na ledě, kostými.....nu, a nebýt kolem mě v tu chvíli lidé, na konci pláču. (25.01.2011)

Solidně odvedený přepis Puškinovy veršované klasiky se opírá zejména o ústřední hereckou dvojici: R.Fiennese coby Oněgina, který zahodí jedinou příležitost k naplnění svého prázdného života, a L.Tylerové jako nešťastné Taťjany, jejíž pokus vzepřít se dobovým společenským konvencím končí přesně v tom typu manželství, o které nikdy nestála. (26.02.2007)