Oněgin

Ach ano, tady je to ach…. Liv Taylor coby Tatina je úžasná, Toby Stephens v roli Lenského perfektní a Ralph Fiennes alias samotný Oněgin – no tak k tomu mám lehké výhrady, ale dají se snést v mezích filmu jako celku. A ten je pro mě velmi zdařilý. Je na něm znát ženský rukopis režisérky (alespoň pro mě) a ten se mi líbí. Celé pojetí je srozumitelné, uvěřitelné a hlavně není ploché, což u produkce z Ameriky bývá pravidlem. Myslím, že hloubce a rozsahu Ruské duše se přibližuje (natož dotýká) opravdu obtížně, pro mě je cesta tímto směrem pozitivní. Zkusím zapátrat po nějakém ruském filmovém zpracování Oněgina. (27.04.2011)

Staré ruské reálie v tomto spracovaní vidím tak napoly. Na jednej strane pochmúrno, zima, prázdnota šľachty, nudný život, na druhej strane tu je vidieť anglické správanie, prehnane spomalený film, listy v angličtine, neruské tváre. Chcel som vidieť najnovšie spracovanie tohto príbehu, už na začiatku som sa toho obával, keďže sa toho nechytili Rusi, no a výsledok je taký, že to bola veľká nuda, kde sa toho veľa neudialo. V Oneginovi som sa miestami videl. Môj pohľad na to, čo sa pokladá za vznešené, čo je hlavný prúd, je tiež prázdny, tiež som si nechal takpovediac ujsť ženy, ktoré sa mi páčili, lebo som si nahováral, že s nimi nemôžem byť, akurát tu to bolo prehnané a zbytočné. Pri scéne so streľbou, som si hovoril, prečo ho len neporanil a rovno zabil, to bol taký zlý strelec alebo si chcel zachrániť život, či ubrániť divnú česť? Neviem, no koniec, kde zostal sám, bol taký poetický a smutný. Čiže film vás prinúti rozmýšľať, najmä tými listami vás nenechá chladnými. Ako je to verná adaptácia knihy neviem, pokiaľ je však kniha takáto, asi by som sa do jej čítania nepúšťal, lebo depresie mi nie sú potrebné, ale ruských autorov chápem, že písali aj takéto príbehy, ktoré zaujmú skôr svojou hĺbkou myšlienok, než dejom. (24.11.2012)

Americký pokus ztvárnit ruskou klasiku nedopadl vůbec špatně. Knižní předlohu jsem sice nečetla, ale s filmem jsem byla spokojena. Líbily se mi výkony hlavních představitelů Ralfa Fiennese a Liv Tylerové. Je to emotivní příběh lásky lehkomyslného a zhýralého Evžena Oněgina ke krásné a zamilované Taťáně. Ve filmu se navíc podařilo navodit atmosféru daného prostředí. Vytkla bych pouze, že Taťána, ač je Ruska, píše svému Oněginovi dopis anglicky. (02.07.2009)

Musím sice říct, že se mi znovu potvrdilo, že "Doktor Živago" je asi jediný anglofonní film, jehož "neruskost" nepůsobí rušivě, a že Ralph Fiennes mi na Oněgina ukrutně neseděl; Na druhou stranu Liv Tyler byla jako Tatiana překvapivě skvělá (chvíli mi trvalo si zvyknout, ale hrála úžasně osobitě a tak nějak zvláštně "vnitřně" se mé představě Tatiany podobala). Také několik experimentů (různá poetická zpomalení času, změny lokací některých scén apod.) a dokonce přidání několika scén oproti knize se, řekl bych, (ač bylo určitě riskantní se takovým způsobem odchýlit od klasiky) vyplatilo. Nemyslím, že mi film prohloubil dojem z knihy... naopak, zachránilo ho jako film právě to, v čem se od knihy odlišoval - Jako adaptace byl dost špatný, ale jako samostatný příběh rozhodně ucházející - jen ta Tatiana by byla (alespoň z mého pohledu a mé představy) "adaptačně použitelná". (05.01.2013)

Kam Liv Tylerová šlápne, deset let tráva neroste aneb další křečovitý západní pokus o adaptaci ruské klasiky. Bogomoj, kdy už tam konečně někomu dojde, že když se budou pokoušet natočit něco z prostředí, o kterém nemají ponětí, mají asi stejnou naději na úspěch jako Vlasta Horváth na koncertu Bílé ligy? (16.07.2007)