Oněgin

Život plynie ako by sám, ale z času na čas prídeme pred križovatku, kde naše rozhodnutie sakramentsky zmení náš život. Hovorím im osudové. Pár som ich už zažil. Nie vždy si uvedomujeme, že momentálne pred takou osudovou stojíme, a tak bez väčšieho premýšľania konáme...Liv mi doteraz žily netrhala, ale tu je neobyčajne šarmantná a príťažlivá, k tomu parádna kamera a hudba. (18.01.2010)

Fiennesovic rodinný podnik dal vzniknout Oněginovi polomagickému, zasněnému, s kouzelnými záběry, a naštěstí tak výpravnému jak si jen může tahle výkladní skříň světové literatury zasloužit. Mně osobně to ale příliš nesedlo, knihu jsem prožíval poněkud jinak a o opeře raději ani nemluvím;) Navíc mi příliš nevyhovovala ani Liv Tyler, které jinak mladé naivky nemám problém věřit. Faktem nicméně je, že Fiennesův Oněgin sklánějící se nad Lenským byl zdrcující, a kontrast té emocionální hloubky s následným vlečením mrtvého těla na kabátu svědčí o tom, že Ralphova drahá sestřička věděla velmi dobře, co chce s Puškinovou předlohou provádět. Vzato kolem a kolem je to fascinující, ale zkrátka mi to moc nevyhovovalo. Červenou vlajku ale rozhodně vyvěsit musím. 70% (14.07.2013)

Solidně odvedený přepis Puškinovy veršované klasiky se opírá zejména o ústřední hereckou dvojici: R.Fiennese coby Oněgina, který zahodí jedinou příležitost k naplnění svého prázdného života, a L.Tylerové jako nešťastné Taťjany, jejíž pokus vzepřít se dobovým společenským konvencím končí přesně v tom typu manželství, o které nikdy nestála. (26.02.2007)

Skvělé zpracování legendárního románu ve verších od Alexandra Sergejeviče Puškina Evžen Oněgin. Skvělá ponurá atmosféra ruského venkova, kam se odebere znuděný dědic (Ralph Fiennes) venkovského statku svého strýce. Pozná zde dívku (Liv Tyler), která se do něj zamiluje, ale on její lásku neopětuje.... když se potkají po letech na večírku v Petrohradě, tak se role obrátí..... Výborný debut Marthy Fiennes. (21.11.2007)

85% Dala bych pět hvězdiček, protože tohle zpracování s perfektními hereckými výkony Vás opravdu vtáhne do atmosféry tehdejšího Ruska i samého příběhu, jenomže jedna věc, mě opravdu dostala a to v tom špatném slova smyslu. Ve chvíli, kdy v "Rusku Ruska" Taťána píše dopis "Rusovi" Oněginovi v angličtině!!! tak jsem myslela, že snad uteču, vinou vlivem Puškina a celkového zpracování, jsem tomuhle filmu tu chybu - bijící do očí, odpustila, ale nezapomněla, kromě té chyby, to byl jednoznačně okouzlující snímek. (22.02.2008)