Oněgin

Alexandr Sergejevič Puškin patří k mým nejoblíbenějším autorům, potažmo i samotný romantismus v literatuře všeobecně, a tak jsem byl opravdu velmi zvědav na toto "zlato rodiny Fiennesových" !! Obavy byly na místě, protože (nejen) filmové zpracování i samotné uchopení ruské látky vždy platilo za ty nejsložitější úkoly filmařů, tím spíše v rukou zahraničních tvůrců.. Samozřejmě se mi hned vybavily vzpomínky na přes všechnu jeho tvůrčí invenci neuvěřitelně zpackané, podotýkám čerstvé, zpracování Tolstého, byť on sám je samozřejmě už zástupcem relismu, Anny Kareniny rovněž britským režisérem Joem Wrightem !! Především díky neuvěřitelně skvělé práci kameramanského matadora Remiho Adefarasina Martha Fiennes ždíme z Puškinovy předlohy veškerou poetičnost tak mocně, až se z těch obrazů skutečně tají dech, faktem zůstává, že samotný se choulí v koutě, což však výsledný až impresionisticky nečekaný dojem ještě zesiluje.. Atmosféru carského Ruska nehledejte, ta je prostě zabita britským pohledem na téma, leč ve výsledku jde nejen o skvostný debut Ralphovy mladší sestry Marthy, ale i mimořádně zdařilý snímek.. [ Dabing 7/10 ] Jitka Ježková zaslouží absolutorium, nejsem si však jistý, kde se stala chyba při doslovnosti překladu zejména těch provařených dopisů.. (08.07.2013)

Poetická stránka filmu se velmi povedla, scény jsou krásné a vyjadřují pocity postav. Příjemné bylo i obsazení hlavních rolí, především Ralph Fiennes se na roli Oněgina skvěle hodí, protože dokáže diváka donutit, aby ho nenáviděl a posléze ho litoval. Avšak nemohu si pomoct, citlivému divákovi zkazí prožitek spousta detailů. Od nepovedených interiérů, přes externí prostředí až k dopisům, které se mi mezi sebou Nataša a Evžen píší v angličtině. Vesměs je to ale dobrý snímek, protože ze silné předlohy se dá vždy něco vytěžit. (09.07.2013)

Ach ano, tady je to ach…. Liv Taylor coby Tatina je úžasná, Toby Stephens v roli Lenského perfektní a Ralph Fiennes alias samotný Oněgin – no tak k tomu mám lehké výhrady, ale dají se snést v mezích filmu jako celku. A ten je pro mě velmi zdařilý. Je na něm znát ženský rukopis režisérky (alespoň pro mě) a ten se mi líbí. Celé pojetí je srozumitelné, uvěřitelné a hlavně není ploché, což u produkce z Ameriky bývá pravidlem. Myslím, že hloubce a rozsahu Ruské duše se přibližuje (natož dotýká) opravdu obtížně, pro mě je cesta tímto směrem pozitivní. Zkusím zapátrat po nějakém ruském filmovém zpracování Oněgina. (27.04.2011)

Asi sa nestanem priaznivcom ruskej klasiky. Tu som na pochybách, ako sa dá takýto román dostať do jeden a pol hodinového filmu. Romantický dej ma veľmi nezaujal, ale milostné listy vo veršoch sa dobre počúvali. Rovnako dobre sa pozeralo na Tatianu a pri koncerte na jej krk s retiazkou a drobným materským znamienkom. (08.07.2013)

Jednolitý sled dokonale namalovaných obrazů, ale ačkoliv impresionismus hluboce obdivuju, vždycky se mě víc dotýkal expresionismus. Takže je tady ta líbivost a jímavost, která mi nikdy nedovolí dát plné hodnocení, i když postava umanutého balvana-básníka Lenského v podání skvělého Tobyho Stephense se mi zaryla pod kůži. Ralphovi by prospělo taky občas něco zahrát, nejen oblizovat dámám palce. (18.11.2006)