Sluneční jas

Nemůžu jinak: István Szabó je bůh! A Ralph Fiennes taky! Tohle je TAK krásný film! Nádherně natočený, velkolepý a přitom komorní. Kvalitní scénář, výprava, kamera, herci, prostě všechno. Jak jsem tak uchvácená koukala, napadlo mě, že kdyby dal můj milovaný García Márquez svolení k natočení Sto roků samoty, tak by to pan Szabó zvládl dokonale! Proč ten Márquez? Protože 100 roků samoty taky mapuje historii jednoho rodu, a jednoho města (země, světadílu) a protože je tam postava babičky, silné svobodné ženy, která se prostě drží a zůstává rovná, ať se děje cokoli...A proč Szabó?Protože by uměl vytvořit dokonalou atmosféru hodnou knihy, barevnou, krásnou i mrazivou a uměl by vybrat ty správné herce, jako se mu to daří ve všech jeho filmech (nejradši mám Mefista). (12.01.2010)

Překročení Rubikonu vlastní svobody, minoritní příslušnost bičována jidášovskými polibky režimů. Generační freska osobní neoblomnosti, hrdosti, separace,... zrakem potomků z rodu "Slunečního svitu." Rodinná sága smáčená v očistci režimních syndromů načrtává myšlenkovou pečeť a sochá pomník vykoupením ze stigmat finálním katarzním poselstvím - jakýmsi osvobozujícím myšlenkovým verdiktem hrdosti a vztyčené hlavy. Kronika "slunečných poutníků" zajatých v malosti dobového diktátu, /ne/zalykajících se paprsků mefistovských, pozvedajících onu pomyslnou číši vnitřního omilostnění. 3 hodiny ve společnosti Ralpha Fiennese, který vás odmění vysilujícím, bystrým, elektrizujícím a charismatickým vhledem do trojice charakterových pater příslušníků mužského pokolení dynastie Sonnenscheinů, které nesou rysy heroické pedantnosti i individuální zářezy vlastní rozervanosti. Ralph Fiennes je tím pravým architektem hloubky vnitřních interiérů jednotlivých postav, které si prorážejí v poskvrněném světě étos polemické neoblomnosti, rozbouřené zranitelnosti, vnitřní přímosti, jemné rtuťovistosti i křehkého sex-appealu. Jeho oči jsou aristokratickým palácem, kterým prochází zvláštní svit, studánkou, v níž se odráží komornost mlčení, výkřiky sveřeposti i zdobnost oné posvátné niterné herecké kapacity. (20.01.2014)

Historické fresky mapující osudy několika generací jedné rodiny asi nejsou divácky moc vstřícné a obzvlášt ne, když se jedná o takouvou zastrčenou zemi jako je Maďarsko (a leží ono vlastně v Evropě???, nebo je to stát v Asii, každopádně je malý). Právě proto ho natočil režisér s výrazně zahraniční obsazením, aby ukázal osud své země i za mořem, aby vykřičel, že takto to tehdy bylo (ale stejně zasáhne jen evropany a možná Americkou židovskou obec). Nemusel to dělat (s vyjímkou Ralpha Fiennese a Williama Hurta), mě by film nadchnul i s domovským hereckým ansámblem. Nicméně to vůbec nesnižuje jeho kvality, jeho výtečnou dějovost a realističnost, jeho poselství. (23.04.2005)

Velkolepé, ale podivně chladné vyprávění o třech generacích maďarských Židů ve 20. století. Už to samo o sobě dávat tušit, že film nebude žádná selanka. A taky není.____ Tři muži z jedné rodiny si navíc kromě politických, geografických a náboženských potíží, které na ně prostě spadnou, aniž by je mohli ovlivnit, ještě vyznačují tím, že zásadně vždy volí špatně. Ať už při výběru manželky, ideologie nebo země. Otázka je, jestli v tom čase, prostoru a s tou národností, kterou měli, vůbec byla šance na nějakou správnou volbu. Snad jedině, co nejrychleji zdrhnout pryč. ___ Přestože film obsahuje hodně emociálně vypjatých, dramatických i krutých scén (nejotřesnější ozdobička všech dob na vánočním stromě), působil na mě hodně odcizeně a vzdáleně. Možná až příběh posledního z rodu (tady to Fiennesovi neskutečně slušelo) mi připadal více životný. /27. 11. 14./ (27.11.2014)

Szabó opatřil svoje postavy výraznými gender charakteristikami – morálně pevný, politicky naivní muž drcený dějinami a citově plápolající, mnohem obezřetnější partnerka. To vše ve třech variantách, které se sice odehrávají v rozdílných kulisách, ale drží si stejnou emociální sílu a trojjediným Ralphem Fiennesem, který beze zbytku využil mimořádnou hereckou příležitost. (19.03.2004)