Bouřlivé výšiny

Nebýt skvělé hudby a dokonalého výkonu Ralpha Fiennese, tak jdu ještě níž. Právě kvůli těmto věcem jsem uvažoval i o 70 %, ale ke konci toho přece jen bylo na mě "trochu" moc (kdo je čí bratranec sestřenice a z které strany, všechna ta neopětovaná láska). Knížku jsem nečetl, ale tipuju, že to bude pořádný slaďák, takže ji asi vynechám. A abych nezapomněl, Juliette byla kouzelná a i ona podala skvělý výkon, ale Ralph… ten (alespoň v tomto filmu) dokáže strhnout všechnu pozornost na sebe a stačí mu k tomu jenom jeden pohled. Možná, že někdy tomuto filmu dám šanci i v originále (ano, viděl jsem to s ucházejícím dabingem) uvidíme, jestli potom nezměním své hodnocení. Zatím tu nechám 60 %. (13.10.2011)

Tak se neustále dál přesvědčuji o tom, jak toto není moje parketa. Knihu jsem přečetla do půlky a dál jsem už fakt nemohla, nebavilo mě to. Film jsem dokoukala, ale nebavilo mě to. Nebýt J.B. a zvědavosti, jak to dopadne, tak jsem vypínala po pár minutách. V čem tkví to mocné kouzlo přitažlivosti tohoto příběhu? Co mi uniká? Mám ráda mysteriozní nádechy, mám ráda, když ne všichni jsou jak podle šablony a mají své stíny, ale tady mi to prostě nesedí a nedávám si naději, že se to do budoucna změní...Jak J. B., tak R.F. se mi líbí víc v jiných snímcích. (04.05.2011)

Během jednoho víkendu jsem si dal dvě pomalé romance z 19. století: v sobotu Piano a v neděli Bouřlivé výšiny. Zatímco u prvního filmu jsem slintal blahem (emoce, příběh, napětí, hudba!), u "tohohle" jsem málem porušil svou zásadu a film nedokoukal (prázdnota, nelogičnost, nuda, "hudba"). Milá Brontë Emily, my jsme spolu skončili. (15.09.2011)

Bez ohledu na moje průměrné hodnocení musím u tohoto filmu pochválit výborné obsazení. Ralph Fiennes ve své nejpřitažlivější roli (ach!) a Juliette Binoche něžná a nádherná. Překrásná hudba, nelze se divit, když ji má na svědomí můj oblíbenec Sakamoto. Nemůžu však říct, že se mi film líbil, že se mě nějak dotkl nebo že mně snad u něj bylo smutno, ale rozhodně jsem vyhověla požadavku v začátku filmu a dala si pozor, abych se ani jednou neusmála. Knižní předlohu neznám a ve filmu jsem nepochopila jednání nikoho z nich, ani jejich věčné trápení. Je mi smutno u filmů, kdy osud zamíchá kartami nebo to ten druhý cítí jinak a nejde s tím nic dělat. Tady se však rozhodovali sami a že se pak trápili, byl jen jejich problém, stačilo se rozhodnout jinak a všichni by byli spokojení (mám-li jistotu, že mě ten druhý chce a já nechci nikoho jiného než jeho, proč bych se vdávala za někoho jiného?)... Zaujaly mě některé dialogy a co si budu už vždycky pamatovat je " Myšlenky jsou tyrani, kteří se znovu a znovu vracejí, aby nás mučili." a "Nemohu žít, odešel mi život, nemohu žít, odešla mi duše." (14.07.2016)

„Bodaj by už bol koniec,“ hovorí v istej scéne postava. A hovorím to veru aj ja. Čítal som knihu a videl som túto verziu a môžem s čistým svedomím skonštatovať jedno. Príšerný príbeh. Proste príšrený. Ale ozaj. Nesympatické postavy, ulepené, patetické dialógy, nepochopiteľné, nelogické správanie postáv, smiešny, nedôveryhodný dej o láske a v tomto prípade i hororové herecké výkony. Neviem, či bola otrasnejšia Juliette Binoche alebo Ralph Fiennes (ich neskoršie stretnutie v ANGLICKOM PACIENTOVI bolo neporovnateľne lepšie). Obaja boli takí hrozní, že som takmer plakal od bezmocnosti. Snímke jemne pomohla pôsobivá výprava (to prostredie je ozaj fenomenálne, to treba uznať aj knihe), ale rozhodne som čakal stokrát viac hmlistých ponurých interiérov a burácajúcich horských bystrín. (28.05.2011)