Bouřlivé výšiny

V tomto filme bola len zloba, pokrytectvo, povýšenectvo a faloš a keď tu i náhodou bola láska, tak len k sebe samej či samému alebo povrchná či vypočítavá.. Tento film je ťažký na pozeranie, môže vyvolať až depku z toho povrchného správania hlavnej postavy. Ralph Fiennes sa do role neuveriteľne vžil a jeho výkon bol asi aj najlepší, aký som u neho zatial videl, celkom realistický znázornený. Troska mi vadila J. Binoche, nejako sa mi sem nehodila a konfrontácia s Ralphom vyznela vždy v prospech Ralpha, predčil je vo všetkých aspektoch, on bol ťahúňom filmu, ona jeho úpadkom. Videl som zatial verziu z roku 1954 a táto hlavne kvôli Ralphovi bola oveľa dynamickejšia i keď ten zaver, mohol byt aj lepšie stvárnený. (05.11.2019)

V televizním programu jsem se dočetla, že jde o „komediální drama“ a protože mám předlohu docela ráda, zděsila jsem se a první minuty sledovala s prstem na spoušti – tedy na spoušti ovladače – připravena vzít spravedlnost do vlastních rukou, pokud by se výše uvedené označení potvrdilo. Nepotvrdilo. Naštěstí. Barvitosti knižní ságy o lásce a nenávisti a o tenké hranici mezi nimi sice film zdaleka nedosahuje, ale snahu upřít nelze. Juliette Binoche zvládla náročnou dvojroli Cathy a Catherine s grácií, a záběry na vřesoviště a kamenná sídla během různých světelných a povětrnostních podmínek sem tam zajistily náznak atmosféry. A Heathcliffe? Ještě že ji, lásku, má, jinak by byl v loji. Ralph Fiennes je sice na psychopaty expert, ale tady tomu moc nedal. Na začátku vypadal jako Poslední Mohykán a ke konci jsem si říkala, že by si hrome alespoň před smrtí mohl umýt vlasy. (09.05.2012)

Z pohledu někoho, kdo knihu četl, hlásím, že toto bylo skutečně peklo. Taky předem říkám, že Na větrné hůrce se mi v tištěné podobě líbilo opravdu velmi. Ke každé postavě jsem si vybudovala nějaký vztah a utřídila si názor na děj. Heathcliffa jsem jakožto prvního hlavního hrdinu opravdu upřímně nenáviděla a přála jsem mu velmi brzkou smrt. Ne však ve filmu. Pro mě bylo těch 100 minut asi takových, jako kdyby knihu někdo vzal, náhodně vytrhal listy a ze zbytku posléze vytvořil scénář. A myslím si, že pokud někdo knihu nečetl, nevěděl pravděpodobně, která bije. Asi dám šanci ještě jiným zpracováním, takhle si totiž představuji znásilnění příběhu. (01.08.2014)

Bouřlivé zklamání. Do filmů z viktoriánské éry chodím na jistotu, zvláště když autorkou předlohy je některá z Brontëovic sester. Jenže na konečném výsledku této adaptace ducha Emily Brontëové postrádám, nebavila mě prokreslenost postav, nelíbilo se mi uchopení příběhu a hrozně mi vadila unylá Juliette Binoche v podání Cathy (u Catherine to bylo lepší), která se mi svým vzhledem do daného období nehodila. Vlastně jediné výraznější pozitivum při sledování pro mě byla Fiennesova démoničnost a díky tomu přidávám třetí. Než ještě jednou tuhle verzi, tak to raději experimentální pokus od Arnoldové z roku 2011, nebo opět papír (a pevně doufám, že mě uspokojí britská TV verze s Tomem Hardym). 60% (12.04.2014)

„Bodaj by už bol koniec,“ hovorí v istej scéne postava. A hovorím to veru aj ja. Čítal som knihu a videl som túto verziu a môžem s čistým svedomím skonštatovať jedno. Príšerný príbeh. Proste príšrený. Ale ozaj. Nesympatické postavy, ulepené, patetické dialógy, nepochopiteľné, nelogické správanie postáv, smiešny, nedôveryhodný dej o láske a v tomto prípade i hororové herecké výkony. Neviem, či bola otrasnejšia Juliette Binoche alebo Ralph Fiennes (ich neskoršie stretnutie v ANGLICKOM PACIENTOVI bolo neporovnateľne lepšie). Obaja boli takí hrozní, že som takmer plakal od bezmocnosti. Snímke jemne pomohla pôsobivá výprava (to prostredie je ozaj fenomenálne, to treba uznať aj knihe), ale rozhodne som čakal stokrát viac hmlistých ponurých interiérov a burácajúcich horských bystrín. (28.05.2011)