Bouřlivé výšiny

Na tohle jsem se fakt těšil a na semináři britských filmů v UH se mi konečně poštěstilo vidět to v kině... Jsem ale zklamán. Démoničnost Fiennese? "Tajemné" drmolení a mastné vlasy! Vůbec, celý film mi přišlo, že to není z roku 92, ale 72. Mezi zásadními událostmi uběhne v ději 18 let a světe div se, Heatcliff vypadá furt stejně. Navrch v některých "vypjatých" pasážích neúměrně předimenzovaná hudba, až nepříjemně. 45% (02.12.2007)

Moje první přímá zkušenost s románem E. Brontë dopadla více než dobře. Temný příběh, zasazený někam do viktoriánské doby, o strastiplném vztahu dvou lidí, kterým osud do cesty postavil stopku s odbočkou, byl vyobrazen s překvapivou hloubkou, atmosféra hraničila až s depresivností a film, podporován skvělýmí výkony krásné Juliette Binoche a ďábelsky posedlého Ralpha Fiennese, diváka neúprosně vtahoval přímo do centra chladného, větrem ošlehaného yorkshirského statku s expresivním názvem... To vše bylo doplňováno vynikajícím soundtrackem, který umocňoval zážitek z již tak skvělého filmu. Román jsem nečetl a předchozí adaptace (v nejbližší době se chystám na málo známou Buńuelovu) jsem zatím neviděl. Byl jsem poučen, že film je dostatečně věrným převedením knihy, ale to mi nezabrání si ji v blízké budoucnosti přečíst. (05.09.2006)

Tak se neustále dál přesvědčuji o tom, jak toto není moje parketa. Knihu jsem přečetla do půlky a dál jsem už fakt nemohla, nebavilo mě to. Film jsem dokoukala, ale nebavilo mě to. Nebýt J.B. a zvědavosti, jak to dopadne, tak jsem vypínala po pár minutách. V čem tkví to mocné kouzlo přitažlivosti tohoto příběhu? Co mi uniká? Mám ráda mysteriozní nádechy, mám ráda, když ne všichni jsou jak podle šablony a mají své stíny, ale tady mi to prostě nesedí a nedávám si naději, že se to do budoucna změní...Jak J. B., tak R.F. se mi líbí víc v jiných snímcích. (04.05.2011)

Temně romantická Větrná hůrka Emily Brontëové mne v pubertě nevratně zasáhla. Tohle zpracování je sice kapku sterilní, ale v některých dotecích, jako ve scénách s Katčiným zjevením nebo Heatcliffovou kletbou, má ty správné hororové grády. A to především díky nádhernému soundtracku Riuychiho Sakamota, který dokonale vystihl tu neředěnou osudovost, melancholii i mrazivé závany ze záhrobí. Heatcliffem mého srdce sice zůstal mladý Timothy Dalton, ale Ralph Fiennes prostě Heatcliffem je. (23.04.2017)

Knihu hltám při každé příležitosti, film adoruju už od nějakých 15-ti let. Teď jsem ho viděla po dlouhatááánské době a překvapivě jsem na něm našla vady. Prostě a jednoduše - film se dřží předlohy jako klíště, jen nasazuje místo dvou vypravěčů jednu ("autorku"), ale ve výsledku působí skoky v čase zkratkovitě a schematicky, pro diváka neznalého předlohy musí být navíc složité orientovat se ve spletitých příbuzenských vztazích. Co však bude tento počin dělat vždy nadstandardním, jest perfektní atmosféra větrných blat a báječná hudba. No a samozřejmě černovlasý kruťas Heatcliff v podání Ralpha Fienesse. 80% (11.01.2003)