Matematika zločinu

Asi byla chyba (či moje smůla), že jsem si až těsně před zhlédnutím této minisérie pustila podcast stejného názvu. Ten mě strhl tématem, ale i způsobem zpracování, jako v poslední době z krimi žánru máloco. Třídílná minisérie mi ale pak (díky tomu) připadala jako místy příliš zkratkovitá, jdoucí po povrchu či naopak v jiných místech zase moc doslovná. Mám také pocit, že byla možná moc velká pozornost soustředěná na "uměleckou zajímavost" (dlouhé záběry kamery, dramatická hudba, "zasněné" pasáže beze slov, retrospektivy...), čímž se asi tvůrci snažili vybudovat to správné napětí, udělat to zase trochu "jinak", zajímavěji. Řekla bych, že ale vzhledem k tomu, jak zajímavý a silný je ten příběh sám o sobě a jací dobří herci se v minisérii sešli, by bohatě stačilo ho prostě "normálně" za užití těch správných dialogů a šlo-li by se trochu více (příběhově, prokreslením charakterů postav) do hloubky, odvyprávět a dost možná bych si z toho sedla na zadek. Takto mám pocit, že byla trošku promarněna příležitost, že se nám to podstatné poněkud ztratilo v něčem, co to mělo celé ozvláštňovat... Jo a závěrem ještě jedna věc - byla bych u těchto počinů podle skutečných událostí velmi pro, kdyby se buď všechny postavy nazývaly pravými jmény. Nebo, pokud se tvůrci např. obávají potenciálních právních kroků těch, kteří nejsou vykresleni tak, jak by se jim to líbilo, pak všem jména změnit. Tenhle mišmaš, kdy jsou přítomna jak jména reálná, tak smyšlená (u nichž ale stejně moc dobře víme, o koho ve skutečnosti šlo), podle mě ničemu neprospívá (vadilo mi to už např. u Devadesátek, kde to ale přece jen nebylo až tak do očí bijící, u některých výraznějších postav se mohl, na rozdíl od Matematiky zločinu, člověk domýšlet, o koho že přesně v reálu šlo, případně neměly zřejmě pouze jeden předobraz a tím pádem vymyšlená jména dávala větší smysl). 60 %. (12.08.2023)

Seriály nevyhľadávam, o Matematike zločinu som nikdy nepočul. Ale ledabolo som vnímal Českého lva 2024 a zaregistroval som Bebjakov úspech s menovaným seriálom. A potom už stačila iba programová mizéria najrôznejších televízií, skutočnosť, že som čerstvým abonentom Voya a všetky tri časti seriálu som pozrel na jeden záťah. Nie preto, že by som ho so záujmom hltal, ale preto, že tá stopáž bola znesiteľná. Seriál ma nijako zvlášť neočaril, ale bol pozerateľný, čo mi pri vynútenej skromnosti v poslednej dobe postačuje. (11.03.2024)

V pohode prípad, ktorý by sa vtesnal do filmu na hodinu a pol. Bavilo hlavne súdne pojednávanie, Maštalírova kvalitná čeština (aspoň pre ucho Slováka) a pani mrcha štátna zástupkyňa, ale inak mi bol osud Tomana voľný, nebol teda dvakrát sympaticky zobrazený. Uurčite bol menej sympatický ako ten historický Toman, čo sa točil vo víroch politických vetrov ako balerína v Luskáčikovi. Chýba tomu ale poriadna šťava a v podstate, keby to nebol skutočný príbeh, tak je hodnotenie rozhodne nižšie. (14.03.2024)

Drží se tam zuby nehty, ale nejnovější minisérie ze stanice Voyo si těch 70 % právoplatně zaslouží, skrze trochu méně známý skutečný případ přináší tři díly vskutku napínavého vyšetřování se solidním obsazením a nikterak patetickým vyústěním. Přestože se mnou mnozí souhlasit nebudou, mně osobně tohle sedlo více než proklamovaný a opěvovaný Případ Roubal. (31.08.2023)

Zn@va si sice umí vybrat zajímavý témata, Iveta, Roubal, Král Šumavy, ale všechno akorát zmrví do nekoukatelný, nudný zplácaniny. Ucházející byla zatím jen Jitřní záře, na kterou jsem se zprvu nechtěl ani koukat. Tohle měl bejt 90. minutvý film a možná by to bylo koukatelný. Nechápu zoufalce, co si předplacují Voyo. Znám jednoho, kterej je šťastnej, že si může pustit další díl ordinace dřív, než půjde v tv. Televize, která získala svou diváckou obec pokleslými zábavnými pořady v 90. letech, nekonečnym seriálem, se ani po 30 letech neposunula nikam dál. A to je na tom to nejsmutnější. (12.08.2023)