V sobotu večer, v neděli ráno

Podivná záležitost, skrz naskrz prodchnutá atmosférou 50-tých let. Možná je to taky tou dobou, ale "rebel" Albert Finney mi moc jako rebel nepřipadal --- možná bychom se mohli chvíli hádat o formách a podobách rebelanství postupem dvacátého století, film samotný mě ale moc nepřesvědčil. Ze začátku zajímavé, pak už jen banální... 6/10 (10.06.2008)

V dobách, keď sa týždenný plat míňal ( hlavne u mladých ) na víkendové večierky a párovanie s opačným pohlavím, snáď ani neexistovala emócia ako je láska, či svedomie. Bola len pýcha, arogancia, ale aj cit pre vlastnú existenciu, ktorú nikto nechcel len tak predať. Albert Finney, jeho postava, sú vzorom možného úteku z krutej reality, teda ak máte pred tridsiatkou. (10.12.2016)

Černobílé realistické drama z převážně víkendových prožitků jednoho pohledného drzého antihrdiny bez skrupulí - mladého dělníka rozhněvaného na stereotyp obyčejného života. Filmové zamyšlení, jak dlouho si lze beztrestně užívat bezstarostného mládenectví (pivní dýchánky v hospodách, cizí vdaná žena, hezká mladá dívka, rybaření, pouťová zábava -"a všechno ostatní je propaganda") a zda nakonec i na lehkovážného mladíka nedolehne zodpovědnost a plánování rodinného života. Jenže - je to filmová novela bez výraznější katarze, napětí a jen s málem vznikajících emocí. Tak to prostě chodí. Dobrý, ale ne příliš příjemný film jen zobrazuje obecně známou životní situaci mnoha dvacátníků a nic zvláštního podle mne nepřidává. Přesto podotýkám, že snímek vyhrál v roce 1961 cenu Britské Akademie BAFTA za nejlepší britský film. (01.04.2009)

Karlos80: "Děvče, které si po čase najde, je rozhodnuto vybudovat si s ním svůj maloměšťácký šťastný domov a Arthurovi začíná podobně rezignovaný život, jaký vedl jeho otec."___ Ten film má takovou atmosféru, že jsem mu ten maloměšťácký život s krásnou Dorren (Shirley Anne Field) začal skoro závidět. ____Albert mluví jak prase a ani ostatní se nevyjadřují zrovna oxfordskou angličtinou ale když si na tohle zvyknete, začne to být docela ok.___Líbila se mi neemotivita mezi návštěvujícími a navštěvovanými, takové to "vy jste přišel but I don´t care." Když si kluk u nás přivede domů holku a rodiče jsou doma, obvykle na sebe nehouknou na půl huby "how do you do", ale pozdraví se a snaží se aspoň trochu konverzovat (aby se neřeklo). Schválně si všimněte, jak vypadá podobná situace v Reiszově filmu. (10.08.2008)

Jeden z názorných příkladů britského hnutí New Cinema, ve kterém jsou patrné mnohé charakteristické prvky filmů této doby - mladý rebel z dělnické třídy v hlavní roli, který se snaží vzepřít společnosti, kterou zřetelně opovrhuje, přičemž se to vše neobejde bez trošky násilí a silných slov. Ve výsledku mě tento snímek příliš nezaujal - abych řekl pravdu, tak jsem ho spíše bral jako učebnicový příklad britské "nové vlny". Zkrátka jeden z mnoha filmů, který i přes svojí hodnotu šel mimo mé divácké obzory. (18.07.2015)