Jak je důležité míti Filipa

Veškeré klady a zápory končí a začínají tam, kde klady a zápory předlohy. Příběh samotný je jako filmové zpracování zcela o ničem a není mi jasné, proč toto zpracování vůbec vzniklo, protože přerod z divadelních prken na filmové plátno není nijak využit. Vykonstruovaný konec, který v divadle působí skvěle, vtipně a uvěřitelněji díky reakcím publika a herců, ve filmu nefunguje a z děje je patrné, že se mnohem víc hodí na prkna. Herci jsou dobří, ale to mi nestačí. Z diváckého hlediska Filip nepřináší nic. Přestože nejde o špatný kousek, nejsou jeho kvality zásluhou nikoho ze štábu (krom herců), ale Oscara Wildea. Z toho jasně vyplývá, že je zbytečný a pokud jen trochu znáte předlohu, nic vám nedá. A nejspíš ani pokud ji neznáte. (13.12.2009)

Ještě trochu nechutnější než Mamma Mia!, a to se tu ani nezpívá... Filipes měl ale jednoznačně zůstat divadelní hrou, neboť některé manýry snad všech dramatiků všech dob na filmovém plátně prostě nestrávím. Nechť si nadále v házení s dějovou linií desítkami směšných, nesmyslných a zásadních zvratů libují kulturně založení aktivisté v kvádru v Národním divadle - hlavně ale potichu, ať už nikdy nic podobného ve filmu nevidím a nemusím zde sobecky ventilovat svou diváckou nevolnost. (19.04.2012)

Po hodine som to musel vypnúť, lebo som sa nudil. A zpnúť som sa to prinútil až po niekoľkých dňoch. To už o niečom hovorí. Záver ma však príjemne prekvapil, aj keď rozuzlenie bolo jasné takmer od začiatku. Čo sa mi však nepodarilo pochopiť, bola ta hra na Earnesta, respektíve, prečo mal Colin potrebu vydávať sa zaň. (19.11.2013)

v každém pohledu je vidět, že štáb filmu oplýval bohatým rozpočtem a na ničem nemusel šetřit. Interiéry jsou patřičně přepychové, v exteriérech se nešetří početnou stafáží. Nic z toho ale nepomáhá zakrýt fakt, že sledujeme jakkoli vtipnou ale přece jen dost plytkou zábavu s až výsměšně prostinkou zápletkou. Spíš naopak tento opulentní film tuhle skutečnost zdůrazňuje mnohem razantněji než papundeklové studiové kulisy české adaptace ze 70. tých let, které pranic neskrývají, že se koukáme na divadelní konverzačku. Ba co hůř, přišlo mi, že tato velkolepá adaptace účinkem daleko zaostává za až lehce fraškovitou českou verzí. Jako kdyby ten anglický humor byl příliš chladný, příliš decentní, najednou se Wildeovy brilantní, hravé a místy dost švihlé repliky (dámy lpící na jménech, Ceciliiny zásnuby) dostávají do podivného kontrastu s úplně normálním jen místy lehce upjatým chováním postav. Početné rádobyvtipné vsuvky typu Algernonova prchání před věřiteli nebo Ceciliina snění o rytíři vyznění spíše zhoršovaly. Do sekce wtf pak spadaly záležitosti typu vzpomínky lady Bracknellové, tetování (??) nebo naprosto nepochopitelný posun do Algieho mladšího, nikoli staršího bratra (přičemž Firth tu vypadá o dost starší než Everett) nebo zpochybnění toho, kdo se tu vlastně doopravdy jmenuje Filip (Ernest). Jako třešinka na dortu stařičká a nevýrazná slečna Prismová, u které se těžko dalo předpokládat, že by si ji ještě někdo (kromě hrobníka) mohl chtít vzít. (27.02.2016)

Oscar Wilde vedel písať, to teda hej. Celý snímok stojí prevažne na jeho perfektne vymyslenej humornej zápletke a brilantných, typicky britských humorných dialógoch. Samozrejme, nemôžem zbudnúť ani na skvelých hercov. Možno to však chcelo trocha lepšiu réžiu, tento skvelý komediálny Wildeov námet si zaslúžil kvalitnejšie spracovanie. Nebolo to zlé, ale celkový dojem mohol byť aj lepší. 70/100 (12.03.2016)