Interstate 60

Interstate 60 se tváří jako složitá sofistikovaná hra, ale v podstatě to je přímočará vyprávěnka o tom, kterak se mladík musí naučit rozhodovat sám za sebe. To, že člověk má vždy na výběr a nemusí být jen otrokem druhých (otec) je opakováno skoro pořád. Přesto je hlavní hrdina až nesmyslně pasivní a i jeho přerod jako kdyby byl nutný a nezvolený. Neil dělá stále jen to, co je mu přikazováno (O.W.). Taky se nedovedu ubránit pocitu, že film nedrží jako celek. Po perfektním začátku se všechno začíná rozpadat a film porušuje spoustu pravidel, které si sám stanovuje. A divným lidem v divných městech se dějí divné věci... Některé z jednotlivých částí s hlavním příběhem souvisí, jiné jako kdyby tam byly právě jen kvůli té „divnosti“. A to mě pak vážně nebere… Občas prostě člověk vidí jen to, co chce vidět. Ale je třeba naučit se dívat jinak. Na vše. Třeba i na filmy. Tak… Piky nebo srdce? (27.08.2008)

S odstupem času cca 5-ti let se mi Interstate 60 sice stále jeví jako jeden z nejoriginálnějších snímků počátku nového milénia, ale plné hodnocení mu musím sebrat. Hlavní hrdina hledá sám sebe v ‚pohádkovém‘ světě, kde nic není nemožné, ale nepomáhá si k tomu vlastním rozumem, nýbrž díky věštecké kouli, která na sebe vzala formu biliardové osmičky, a shodou náhod, které mají evidentní předurčenost, tudíž i samotná myšlenka, že by to mohlo dopadnout špatně, nemá prostor. V momentě, kdy se pak začne rozhodovat sám za sebe, už má to nejtěžší za sebou, asi jako kdyby princovy někdo zabil draka a na něm zůstalo už jenom vystoupat po schodech a odnést si z věže princeznu, takže závěr tak trochu vyšumí. Ale Euphoria, město právníků a Chris Cooper jsou i nadále na absolut. Chápu, jak to Bob Gale myslel (viz. nadšení po první projekci), jen už mi to nepřijde tolik chytré a duchaplné, jak se to tváří. Možná taky proto, že jsem ve věku hlavního hrdiny a vidím to trochu jinak. :) (24.10.2009)

Jak tak koukám, jsem se svými třemi hvězdičkami pod průměrným hodnocením...Ale nemůžu jinak - "Interstate 60" je sice zábavná, Gary Oldman skoro lahůdkový, scénář fantastkně rozjivený atd., ale výsledný dojem je někde na půl cesty - mám rád příběhy, kde se meze představivosti nekladou, ale tady mi všechno zavánělo samoúčelností a hrou pro hru. "Interstate 60" mi dokonce nedala prostor pro správné napojení, pro jistou reflexi - vše je tu zcela polopaticky a nejlépe hned několikrát řečeno, vše je nalinkováno a všechny "filosofické" otázky a odpovědi vyznívají strašně banálně. Na druhou stranu, některé scény jsou vážně úžasné - jen si teď nějak ani jednu z nich nevybavím...Heh, to bych měl jít s hodnocením ještě níž. Ale dobrá, nechám to tak být - pamatuju si, že jsem se u "Interstate 60" docela slušně bavil...přesto pachuť zvláštního pseudomyšlenkově-hravého mixu převažuje. Abych nezapomněl, možná je také problém v tom, že já bych se pro Amy Smart netrmácel ani za nejbližší roh... (25.04.2006)

Nenápadný, téměř neznámý skvost žánru Road movie. Což je škoda, protože plno lidí přichází o tu úžasnou jízdu, kterou Dálnice 60 nabízí. A promyšlený, originální scénář to jen umocňuje. Přidejte k tomu herce, z nichž nejvíc vyniká šibalský Gary Oldman a svérázný Chris Cooper a dostanete film, kterému byste jen málo co vytýkali. (08.02.2012)

Teď, když jsem konečně Interstate 60 viděl podruhé, pochopil jsem pravdou sílu tohoto geniálního díla. Je to klasická pohádka přepsaná do poněkud dospělejší formy, jak již přede mnou napsal kolega Eodeon, můžeme si všimnout jisté návaznosti a inspirace s klasickými knižními díly, kde hrdina vstupuje do vesmíru, který ačkoli se zdá stejný jako ten odkud přichází, dost se od toho výchozího liší. Návštěvník je v novém světě podroben konfrontaci se zdejšími obyvateli, přičemž si navzájem připadají velice odlišní a nedokáží jeden druhého pochopit, zažívá různé příhody, které by se mu v normálním světě stát nemohli a nakonec si ze své návštěvy odnáší hluboké morální ponaučení. Díky skvělé režii Boba Galea máme možnost se do tohoto světa vydat také a rozhodně bychom ji měli využít. (14.02.2006)