Železní bratři

Mám ráda filmy podle skutečnosti, tak jsem se rozhodla vydat i na tento. Mohl být klidně o něco kratší, ta první půlka se docela táhla, ale jinak se mi film líbil, i když nejsem fanynka wrestlingu. Upřímně jsem také byla zvědavá na Zaca Efrona, kterého jsem dlouho nikde ve filmu neviděla. Druhá polovina byl tedy masakr a vůbec jsem nestíhala pobírat všechny smutné události co následovaly. Tím, že se to opravdu stalo jsem byla emočně velmi smutná a jsem ráda, že si režisér vybral toto téma a rozšíil tento smutný příběh mezi lidi. Film se mi líbil, prostředí, výběr herců atd, takže doporučuji. (28.02.2024)

Jeden z najsilnejších filmov, ktoré som tento rok videl! Ohromujúca nálož sprevádzaná strhujúcim príbehom, pri čom prvá polovica filmu diváka naladí na (v rámci možností) rodinnú a v podstate veselú vlnu, len aby sa neskôr všetko obrátilo o 180° a zasadilo to čo najtvrdšiu ranu... Naozaj pôsobivé divadlo, na ktoré len tak ľahko nezabudnem! The Iron Claw sa určite oplatí vidieť, aj ak nie ste fanúšikmi športových filmov. _____________ "We'll be your brothers, Dad." (12.07.2024)

Železní bratři jsou tragickým filmem, který vás emočně naprosto rozloží. Tento film je rollercoaster obrovské škály pocitů a už jen proto byste ho měli vidět, protože je to skutečně zážitek! Příběh wrestlingové rodiny von Erichových začíná na poněkud pozitivní notě, avšak se postupně stává něčím, co se vám zaryje hluboko do vašeho nitra a jen tak vás nepustí. Hlavní téma plnění svých nesplněných snů skrze své děti je zde pojato drsně a syrově, protože otec bratrů je nutí překračovat jejich vlastní meze, což nemusí být vždy komfortní a mít dobré následky. Další z filmů zasluhujících se o místo v top 10 roku 2024! (21.03.2024)

Bůh, disciplína a hranice rodičovské lásky. Tvůrci si toho nabrali hodně, některé linie tak prodávají jen se střídavými úspěchy. Ačkoliv se bratři Von Erichovi v 80. letech nesmazatelně zapsali do historie wrestlingu, není to sportovní film, nýbrž rodinné drama, které mapuje nelehké osudy jedné famílie (a to ještě bylo bratrů ve skutečnosti šest, Chrise, který ve wrestlingovém byznysu nikdy naplno neuspěl a propadl depresím, tvůrci vůbec nezmiňují). A možná rodinné poměry kolikrát bolí víc než nacvičené pády a letové chvaty... Protože fotřík… velkohubý blb, kompenzující si vlastní nesplněné ambice, který si jde tvrdě za svým a vršící se rodinné tragédie prostě bere tak, jak přicházejí. A zatímco rodina truchlí, on už má v hlavě plány, jak mrtvého bratra nahradit. Ano, asi není tajemstvím, že těch pohrom bude víc, i když za sebe jsem byl rád, že jsem o rodině Von Erichových dopředu vlastně nic nevěděl. Vládne tu docela pohoda, i když si divák brzy všimne, že city a podporu navzájem si tu projevují zejména sourozenci, protože otec má v hlavě jediné: vychovat šampiony. A celé to probublává pod povrchem a divák čeká, kdy se to dostane ven. Dostane, ale s menší okázalostí, než bych si přál. Má to sice fajn retro atmosféru a skvělé herce, ale postavy nemají prostor, jaký by si zasloužily. Vlastně ani snaživý Efron… Vztahy vnímáme, ale nevidíme do nich, chybí vzájemné působení, chybí víc společných scén mezi bratry. Prostě bych namísto objímání a poplácávání po ramenou uvítal hlubší zkoumání sourozeneckých vazeb. Řada postav (kupříkladu matka) doplácí na přílišnou zkratkovitost. O některé linie se jen otřeme. V mnoha případech bych byl důraznější, jindy bych se zase nebál emocí. Ale obecně spokojenost, to zase jo. (12.06.2024)

Železní bruhové, co spolu zápasej v kleci o poslední banán soudnosti, nechaj na sebe kálet hovna, jen aby si z nich jeden vydobil komu patří 4x4 metru, a všechny gorilky v areálu, tak by se dal popsat celý film, a to jsem vynechal to nudné. Sportovní drámo, které není o sportu, a není ani drama? Pizdo, tak tady jsem asi skončil, a to jsem se opravdu na biják těšil, až jsem celý dva měsíce čekal na amatérské titulky, a dostal jsem něco jako fotrovy komplexe, že ho v mládí šukali do prdele, a on bohužel nebo bohudík, chce ze svých spermátek udělat otloukací panáky, angažovaném v tom nejstupidnějším hereckým baletu, kde nejde o nošení Tutu, předvádění provazu, pokrčení Plie, otočku na bok, Ouvert, Sauté ale možná tak tlučení hrudního koše na podmáslí, a jak si vydobít popularitu u publika? Wrestlo-sumo, nebo ještě titul těžké váhy, kterou zastupují lidi, který trpí i nejzákladnějšími kognitivní funkcemi, to rádoby fajtování není jen o šimrání a lechtání si pazuch? Jde jen o vydařené divadýlko, asi jako Bílá labuť. Nudný film o nudné fackovací rodině pánů Škopků, kde největší mamina paní Růžičková rozdávala rány lépe než dutá hlava Vémola. Pokud je pro vás fisting modla, Markus Revolta je váš gaučový guru (protože chlap je nadřanější maskulitní alfasamec než žena, co má právo jen dřepět u plotny), a rádi se bavíte například u těch opic jak se perou o banán, určitě nebude uchozeni. Ty vole, a ten gumovej Zack Afron byl k popukání, jeho čiré neherectví si opět podkopává, protože jsem u Zlata věřil, že už nechce být škatulkován jako muzikálový baryšnikov, s krajkovou stuhou u pasu, bičíkem na zahnání dobré nálady, a divokého análního sexu s nějakým pižmulíkem s One Direction. Zkuste radši od Aranofskeho Wrestler. Bůj žehnej hamburgové Americe 🫡🇺🇲 (07.05.2024)