Hráč

Za prvé si myslím, že je tenhle film hodně nadhodnocený. Za druhé, ten film je suchý jako když do něho měsíc pere slunce, nepřišlo žádné osvěžení, ani nic, co by mě začalo bavit. Celkem nudný film s nikým kdo by tu nudu dokázal protrhnout, ale tím nemyslím jen herce, ale i scénáristy, režiséra, takhle se mně to prostě nelíbí. Tim Robbins byl ten nejsušší. Tenhle film u mě získal snad jen minusové body. Nevidím osobně jediný klad, který by mě přesvědčil o dobré průměrnosti filmu. Už nechci, děkuji. (31.05.2013)

„Vrátím se po setkání anonymních alkoholiků.“ – „Oh, Larry, nevěděl jsem, že máš problémy s pitím!“ – „Vlastně nemám, ale na takových místech se dneska uzavírají obchody!“ Poměrně vydařená satira na Hollywood a jeho mechanismy, které reprezentuje ambiciózní a zároveň arogantní šéfíček Tim Robbins, který náhodný zločin obrátí ve svůj prospěch. Jedovatý kousek umně představuje až paranoidní filmařské prostředí, které vedle sebe lepí scény s těmi největšími hvězdami továrny na sny, které hrají za symbolický peníz, ba dokonce zadarmo. A své postavy i samotný systém parodují. Altman sice vypráví o zločinu, ale ten ho příliš nezajímá, stejně jako vyšetřování vedené Whoopi Goldberg, mnohem víc jeho zájem prahne po fungování filmového byznysu. Cynický úšklebek do vlastních řad. (01.11.2014)

Pan producent Mill by mě asi nepochválil za můj komentář, který je delší než pětadvacet slov, ale to snad nevadí... :-) Nabízí se určitá paralela se Sunset Boulevardem - stejně jako u Wildera vidíme odvrácenou stranu úsměvy zářícího Hollywoodu, jen s drobným posunem: uhnízdění ve vlastním světě nahrazuje tzv. máslo na hlavě a strach ze ztráty hřejivého pocitu. To je ale pochopitelné, tato svébytnost alespoň zaručuje snadější zapadnutí do mozaiky mého oblíbeného subžánru - filmařských autoreflexí. Oba filmy se mě dotýkají víceméně stejně, Hráče bych ale doporučoval více. (Billy, odvedl jste maximum, nicméně zobrazujete Zlatou éru, která už současným divákům není moc blízká, zatímco kolega Altman se svojí troškou do mlýna přichází v momentu, kdy se myšlení jeho současníků, zobrazujících především temnější stránky života, dokázalo plně aklimatizovat v mysli obecenstva.) Podobně jako u mého předchozího setkání s Altmanem platí konstatování, že "takhle to asi nějak bude" - množství hvězd, které se dostanou či dostaly do podobné šlamastyky jako zde náš Griffin, nevidí ani astronomové ve svých teleskopech. Není náhoda, že podobně jako ve výše odkazovaném snímku se účastnilo natáčení mnoho lidí z branže, vědomi si toho, že "proč by měli hrát, pro peněz pár", jak zpívala jistá socialistická rocková skupina. V tomto případě jsou právě herecké výkony silnou stránkou - především Tim Robbins v hlavní roli, ale také úsměvná camea - s ohledem na onen sarkastický hábit snímku byly prvotřídní výstupy Malcoma McDowella a Bruce Willise, kterého bych zde vzhledem k vývoji děje nečekal. Altman stejně jako jeho kolegové pojal Hráče coby prostor vyslovení se ke svým vzorům a pohrává si tak s vnímáním celku jako takového. Chvíli si tedy připadám jako ve světě Alfreda Hitchcocka (toho snímek připomíná asi nejvíce - stavbou děje nebo dialogy), mihne se tu i evropská artová kinematografie (Altman mi svým stylem přijde jako pokračovatel Felliniho, De Sicy nebo Formana, přesně v duchu jejich svérázu) a při erotických scénách prožívám stejné dusno jako v novějších thrillerech (nejen Základní instinkt, když jsme u té erotiky). Co více dodat? Fakt, že jsem si šetřil toto dílo na svůj jubilejní tisící komentář, sice zaváněl menším kalkulem, ale myslím, že tento významný milník v mém zdejším působení a vztahu, který jsem si za tu dobu ke kinematografii vypěstoval, je zde umístěn zaslouženě. :-) Sympatický komentář: lupucanis. 100% (16.01.2011)

Posledny ´velky´altmanov film ironicky kritizujuci eru noveho hollywoodu s genialnou uvodnou oseminutovou scenou bez strihu, ktoru neskor parafrazoval a mozno este lepsie natocil mitsuo yanagimachi v who is camus anyway (vcitane ´rekurzivnych´ dialogov dvoch postav komentujucich filmy s maximalnymi dlzkami scen bez strihov) (09.04.2007)

Roberta Altmana jsem vždycky považoval za "svého" režiséra, nevadí mi jeho zeširoka pojaté vyprávění se spoustou vedlejších postav, neunavuje mě množství nenápadných odkazů na slavné osobnosti filmové historie, přelomová díla a kultovní scény. Nenudí mě ani typicky altmanovsky vlažné tempo. Oceňuji jeho preciznost a škodolibost, s jakou znevažuje zaběhané postupy filmového průmyslu. V případě Hráče bych se vyhnul označení komedie, jakkoliv některé scény mohou lehký úsměv vyvolat. Zato prvky satiry jsou nepřehlédnutelné. Z celé obsáhlé Altmanovy filmografie právě Hráče považuji za jeho nejvyzrálejší kousek, kterému kraluje suverénní Tim Robbins v hlavní roli. Ten je mimochodem jedním ze tří důvodů, proč Hráči věnovat svůj čas. Druhým je chytrý scénář a tím posledním Altmanova pečlivost. Celkový dojem: 90 %. (28.12.2019)