Hráč

"Hráč" je bonboniéra, kterou si darovali lidé z filmové hollywoodské branže. Všichni ostatní mohou jen okukovat obrázky celé směsice různých bonbónů, které v této obrovské krabici jsou, aniž by poznali jejich skutečnou chuť. Počínaje prvním třisekundovým záběrem na klapku, která divákovi snadno unikne, a konče poslední hláškou o váznoucí dopravě, film říká stále jedno a totéž: Je to hra a je to zábavná hra. Scénárista, režisér, producent, herci - všichni tu hrají samy se sebou i s divákem. Množství velikonočních vajíček (easter eggs) kutálejících se po celém filmu by stačilo na guinessovu omeletu. Mám na mysli všechny ty aluze - odkazy na slavné filmové příběhy - fráze a scénky napovídající a navádějící diváka tam, kde ho film chce mít. Množství filmových plakátů na zdech s výřečnými názvy, karaoke text, rekvizity z různých filmů, věty jako "You talkin' to me?" (Travis Bickle z Taxikáře), scénky jako identifikace vraha (Nepravý muž Hitchcocka), Bruce Willis hrající sám sebe hrajícího ve filmu - to vše tak okatě pomrkává na diváka, že si toho nevšimne jen slepý. Lze také říci, že "Hráč" je film-matrjoška neboli několik filmů v jednom, hlavním z kterých je samozřejmě úvodní osmiminutová sekvence bez jediného střihu, ve které je shrnutá celá podstata a způsob fungování Hollywoodu jako továrny na sny. I v této scéně zazní několik odkazů na další bezstřihové scény z různých filmů, z kterých je nejvíce obdivován začátek filmu Orsona Wellesa "Dotek zla" (scéna je ke zhlédnutí prozatím zde: Touch of Evil Opening Shot - http://www.youtube.com/watch?v=Yg8MqjoFvy4). Kromě úvodní klapky je dalším klíčem k filmu otočení se producenta Griffina Milla na kameru po přečtení pohlednice a výslech na policejní stanici, kde Millovi nebo přesněji samotnému Timu Robbinsovi herci kolegové sborově říkají "One of us, one of us" - Jsi jeden z nás (hláška z filmu "Freaks", 1932). "Hráč" straší a napíná diváka jen proto, aby lépe vynikla moc producenta. Jak napsal ve svém komentáři uživatel petaspur - "On je Bůh a jemu nikdo vyhrožovat nebude". Je to však Bůh, který slouží zájmům a přáním diváků, protože je a bude Bohem jen pokud diváci budou platit za jeho filmy. (09.11.2011)

„Vrátím se po setkání anonymních alkoholiků.“ – „Oh, Larry, nevěděl jsem, že máš problémy s pitím!“ – „Vlastně nemám, ale na takových místech se dneska uzavírají obchody!“ Poměrně vydařená satira na Hollywood a jeho mechanismy, které reprezentuje ambiciózní a zároveň arogantní šéfíček Tim Robbins, který náhodný zločin obrátí ve svůj prospěch. Jedovatý kousek umně představuje až paranoidní filmařské prostředí, které vedle sebe lepí scény s těmi největšími hvězdami továrny na sny, které hrají za symbolický peníz, ba dokonce zadarmo. A své postavy i samotný systém parodují. Altman sice vypráví o zločinu, ale ten ho příliš nezajímá, stejně jako vyšetřování vedené Whoopi Goldberg, mnohem víc jeho zájem prahne po fungování filmového byznysu. Cynický úšklebek do vlastních řad. (01.11.2014)

Film nabízí stejně zkažený "happy-end", jako jsou ve své podstatě zkažené a nevkusné všechny ostatní happy-endy amerických mainstreamových hollywoodských snímků. Trefná satyra života a práce v továrně na sny, kde se vaše ideály a vize překroutí a násilně napasují do tradičního komerčního schématu a kde o vaší práci rozhodují lidé, kteří vskutku dokážou kvůli kariéře jít i přes mrtvoly. "That´s reality". (28.03.2012)

Filmový divák je nenapravitelný:) Někdy si stěžuje na dabing a chce originální znění a jindy to může být zcela obráceně. Nyní hovořím za sebe a říkám, že v případě Hráče bych i ráda uvítala dabing. Množství a rychlost pronášených konverzací v tomto filmu je natolik závratná, že jsem, zvláště v úvodní zhruba půl hodině, naprosto nestíhala sledovat herce a číst titulky:) Poté se hovory lehce "usadily" a přemístily se do klidných vod. Myslím, že scénář a dialogy jsou více obsáhlejší, a je jim věnován větší prostor než samotnému příběhu. Byla jsem naprosto zahlcena tím množstvím slov, které se na mě od začátku začaly valit, takže si nejsem zcela jista, zdali jsem děj vůbec správně pochopila. Stále jsem čekala na nějakou "Hollywoodskou" překvapující pointu, která by byla typicky divácky vhodným vyústěním daného námětu. Ale nevadí. Jinak mně osobně mezi tou plejádou slavných tváří nejvíce potěšil výskyt Johna Cusacka a Sydney Pollacka coby "Himself.":) (07.11.2011)

I když se jedná o starší snímek, který jsem viděl teprve nedávno, tak satira na happyend je tak nadčasová, že funguje i po letech. Já jsem se bavil, pohodový film s "kriminální" zápletkou. Možná, že sonda do práce mezi producenty a scénáristy působí někdy úsměvně, tak mapování, na kterým místě je ve finále divák, je naprosto trefné. Pokud se nechceš bát-přemýšlet-čekat děsnou srandu, ale , jen si odpočinout po dlouhým dni, tak to je to pravý. (14.09.2014)