Hráč

Film má v sebe zaujímavé prvky, ktoré si len tak človek nevšimne. Jedná sa o veci súvisiace s kontextnom napr. záber na obraz z filmu M, alebo Hitchcockov obraz na stene, filmový "trhák" s Robberts a Willisom, narážka na film Sunset Boulvard atď. Čiže tieto fragmenty mi prišli zaujímavé a veľmi ma to bavilo pozerať, tak isto aj dlhé zábery bez prestrihu a postupne sa meniacu tvár Tima Robbinsa. Pomaly naberal na grády, avšak ten postup bol na dĺžku filmu veľmi pomaly a preto na vyvrcholenie nezostával už čas, skončilo to veľmi biedne a neuspokojivo. Niečo chcel režisér ukončením filmu o hollywoode povedať, ale ja asi neviem, či som to správne pochopil, niečo s etikou vo svete Hollywoodu, ale mňa to neuspokojilo. Osobne nerozumiem nominácií na oscara za scenár, nakoľko bol pomerne plytký a jednoduchý, bez waw efektu. Niečo, čo film však veľmi dobre zachytil je pochmúrnu dobu Hollywoodu v štýle 50 rokov. Teda, aspoň ja som mal z toho taký film noirovský pocit, Ale to už nieje vec scenáru ale réžie, kamery, strihu atď. (03.12.2019)

Vysoký T. Robbins je tu prakticky v každom zábere a svoju úlohu "všemocného" zahral výborne. Hra s divákom takmer do poslednej minúty robí z filmu napínavú jazdu. Pohľad do zákulisia schvaľovania scenárov niekedy fakt pobaví, zvlášť scéna skúšobnej projekcie filmu s J. Roberts a B. Willisom . Zaplatiť za takú sračku v kine, asi by som ho podpálil...ešte že je to iba film vo filme...80%. (06.04.2012)

Pan producent Mill by mě asi nepochválil za můj komentář, který je delší než pětadvacet slov, ale to snad nevadí... :-) Nabízí se určitá paralela se Sunset Boulevardem - stejně jako u Wildera vidíme odvrácenou stranu úsměvy zářícího Hollywoodu, jen s drobným posunem: uhnízdění ve vlastním světě nahrazuje tzv. máslo na hlavě a strach ze ztráty hřejivého pocitu. To je ale pochopitelné, tato svébytnost alespoň zaručuje snadější zapadnutí do mozaiky mého oblíbeného subžánru - filmařských autoreflexí. Oba filmy se mě dotýkají víceméně stejně, Hráče bych ale doporučoval více. (Billy, odvedl jste maximum, nicméně zobrazujete Zlatou éru, která už současným divákům není moc blízká, zatímco kolega Altman se svojí troškou do mlýna přichází v momentu, kdy se myšlení jeho současníků, zobrazujících především temnější stránky života, dokázalo plně aklimatizovat v mysli obecenstva.) Podobně jako u mého předchozího setkání s Altmanem platí konstatování, že "takhle to asi nějak bude" - množství hvězd, které se dostanou či dostaly do podobné šlamastyky jako zde náš Griffin, nevidí ani astronomové ve svých teleskopech. Není náhoda, že podobně jako ve výše odkazovaném snímku se účastnilo natáčení mnoho lidí z branže, vědomi si toho, že "proč by měli hrát, pro peněz pár", jak zpívala jistá socialistická rocková skupina. V tomto případě jsou právě herecké výkony silnou stránkou - především Tim Robbins v hlavní roli, ale také úsměvná camea - s ohledem na onen sarkastický hábit snímku byly prvotřídní výstupy Malcoma McDowella a Bruce Willise, kterého bych zde vzhledem k vývoji děje nečekal. Altman stejně jako jeho kolegové pojal Hráče coby prostor vyslovení se ke svým vzorům a pohrává si tak s vnímáním celku jako takového. Chvíli si tedy připadám jako ve světě Alfreda Hitchcocka (toho snímek připomíná asi nejvíce - stavbou děje nebo dialogy), mihne se tu i evropská artová kinematografie (Altman mi svým stylem přijde jako pokračovatel Felliniho, De Sicy nebo Formana, přesně v duchu jejich svérázu) a při erotických scénách prožívám stejné dusno jako v novějších thrillerech (nejen Základní instinkt, když jsme u té erotiky). Co více dodat? Fakt, že jsem si šetřil toto dílo na svůj jubilejní tisící komentář, sice zaváněl menším kalkulem, ale myslím, že tento významný milník v mém zdejším působení a vztahu, který jsem si za tu dobu ke kinematografii vypěstoval, je zde umístěn zaslouženě. :-) Sympatický komentář: lupucanis. 100% (16.01.2011)

Tak kousavě satirický konec jsem ještě u žádného jiného filmu neviděl. Robert Altman se rozhodně nebál "střílet do vlastních řad". A při pohledu na vysoký počet cameo roliček slavných herců se evidentě ani ty největší hollywoodské hvězdy neostýchají zasmát sami sobě. Bruce Willis zachraňující s brokovnicí v ruce Julii Roberts před smrtí z plynové komory? Altman předběhl Soderbergha o celých dvanáct let! (19.07.2008)

OMG. Robert Altman, bouřlivák z Továrny na sny, dokázal, že Oliver Stone není jedinou černou ovcí - Altman před dvaceti lety dokázal tak elegantně vyfuckovat celý Hollywood (obzvláště všechny ty naivní scénáristy), že se o tom mnoha dalším "hráčům" a rádoby buřičům bude zdát ještě dlouho. Atmosféru má Altmanův Hráč ne nepodobnou filmům Davida Lynche, ale funkční a v tradiční zápletkovém schématu nemusí zbytečně masturbovat nad tajemnem. Nemluvě o tom, jak krásně film vypadá - inspirace pro PT Andersona? 85 % (24.12.2012)