Hamlet
Režie:
Franco ZeffirelliKamera:
David WatkinHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Mel Gibson, Glenn Close, Alan Bates, Paul Scofield, Ian Holm, Helena Bonham Carter, Stephen Dillane, Nathaniel Parker, Christien Anholt, Pete Postlethwaite (více)Obsahy(1)
Kralevic Hamlet se účastní pohřbu svého otce, po jehož tragickém skonu zaujímá jeho místo po matčině boku strýc Klaudius. Jako nový král na Hamleta naléhá, aby se co nejrychleji oženil s Ofélií, Hamletovi se však ve snu zjeví duch jeho otce a prozradí mu, jak se ve skutečnosti věci mají. Zdrcený Hamlet je tak postaven před nejtěžší volbu svého života… Italský režisér Franco Zeffirelli se v kinematografii prosadil adaptací Shakespearovy komedie Zkrocení zlé ženy (1966), kterou pojal jako nečekaně dynamickou, až bujarou zábavu, zasazenou do renesančních kulis. Ještě úspěšnější byl Zeffirelli s filmem Romeo a Julie (1968), v němž obvyklý patos a sentiment nahradil dramatickým spádem a strhující citovou naléhavostí. Podobný realizační klíč, využívaný také v jeho operních a divadelních inscenacích, zvolil tvůrce v roce 1990 i ve filmovém přepisu Hamleta. Shakespearovy dialogy, plné sofismů a metafor, jsou zde většinou kráceny tak, aby děj měl co nejrychlejší spád. Za stejným účelem jsou z původního textu škrtnuty některé vedlejší motivy (tažení norského kralevice Fortinbrase). Na první pohled možná překvapující obsazení Mela Gibsona do hlavní role má rovněž svůj původ ve snaze přiblížit starý příběh divákům, zvyklým na kánony akčního filmu. Zeffirelli se pro Gibsona rozhodl po zhlédnutí filmu Smrtonosná zbraň: scéna, v níž se zhroucený policista Riggs nemůže odhodlat k sebevraždě, byla pro něj moderní a výborně zahranou analogií známého monologu „Být či nebýt.“ Zatímco tragédie veronských milenců v Zeffirelliho podání koncem šedesátých let korespondovala s tehdejší revoltou mládeže proti konvencím a předsudkům rodičovské generace, nový Hamlet není osobní výpovědí ani osobitou interpretací. Příběh váhavého mstitele je inscenován s příslovečnou Zeffirelliho kultivovaností a výtvarnou vytříbeností, a jako takový se kromě řady dalších cen dočkal dvojnásobné nominace na Oscara. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (122)
Shakespeara mám svým způsobem rád, protože dává průchod lidským emocím a chtíčům. Něco málo jsem od něj přečetl, něco málo viděl v divadle. Gibson jako Hamlet je překvapivě uvěřitelný a ani nehraje takový ten svůj Lethal Weapon standart (ten mám rád, sem by se ale nehodil), což mě překvapilo. Pár scén je zde povedeně vygradovaných (představení či konec) a výborně zahraných. Jedno z neoprávněných negativ je jazyk, kterému je těžko rozumět. Jinými, ale už oprávněnými, je podle mě spíše divadelní výprava a hlavně chybějící či nevýrazná hudba. Tak jako tak, dobrá adaptace. -"Oh villain, villain, smiling, damned villain!" ()
Hamleta jsem nečetl ani neviděl jedinou jeho verzi. Věděl jsem akorát (asi jako každý) nástin děje. Nemám tedy s čím srovnávat, co vím je, že bych si knížku nikdy nepřečetl (a to se ani po zhlédnutí Zeffirelliho filmu nezmění). Samotný film byl zajímavý, nenudil jsem se, ale o žádný výjimečný divácký zážitek se nejednalo. S hereckými výkony jsem byl nadmíru spokojený - Mel Gibson, Glenn Close, Alan Bates i mladičká Helena Bonham Carter mi do středověku opravdu sedli a divím se, že žádný z nich nebyl nominován na nějakou výraznější filmovou cenu. Co mi však trošku vadilo, byla až příliš "krasopisná" mluva, u které jsem opravdu snad poprvé nestíhal všechny originální dialogy a za české titulky jsem byl hodně rád. Druhým negativem by byla kamera, která po drtivou většinu stopáže zabírá temná místa, ve kterých jsem rozeznával jen tváře herců. Filmu jinak nemám co vytknout a tak jediným důvodem, proč nesáhnu na plné hodnocení, je přece jen mírná nezáživnost celkového příběhu. ()
Zde si můžeme krásně ověřit, že Mel Gibson je opravdu skvělý herec. Posuďte sami, kdo dokáže tak výborně přednést texty Shakespeara? Výborný je i dabing, opravdu, hlavně tedy u Hamleta. Scény ve filmu jsou sice velmi zpřeházené, to dosvědčuje i scéna hrobníků, která zmizela zřejmě do zapomnění. Jen tak mimochodem, český dabing vychází z překladu E. A. Saudka, nikoliv od Martina Hilského, jak je zvykem... ()
Donucen maturitní četbou, jsem volil menší zlo. Utrpěl jsem tedy vzdělání v podobě filmu a byl jsem příjemně překvapen. Ze začátku mi sice dobová mluva přišla velmi divná, ale postupně jsem si zvykl. Mel jako Hamlet byl určitě dobrá volba, ztvárnění doby se mi taky velmi líbilo a Helena aspoň chvíli vypadá normálně. ()
"Být nebo nebýt – to je otázka..." A víš co, jdi někam, Hamlete... Do filmu se tohle, podle mě veskrze divadelní, drama ani za mák nehodí. A proč tři hvězdičky a proč jsem se vůbec na to dívala? Inu, protože jsem to chtěla vidět. Číst ho, k tomu jsem neměla odvahu, ale soudím, že by se mi předloha nelíbila. S některými Shakespearovými díly mám prostě problém, kromě tohoto mi vadil např. se Sen noci svatojánské nebo Kupec benátský, naopak líbil se mi Caesar nebo Antonius a Kleopatra. Hm, takového Tita Andronica radši nebudu ani zkoušet. Ale zpátky k hodnocenému a už skutečně jen pár slov, poněvadž s náladou na tohle jeho světoznámé dílo jsem se teda rozhodně dneska nepotkala, strašně, ale opravdu strašně, mě iritovalo... ()
Galerie (47)
Zajímavosti (7)
- Mel Gibson nebyl nadšen tím, že v největší scéně filmu, kde zazní jeho legendární hláška, „Být či nebýt“, musí hrát hudba. Ptal se režiséra jestli je tak nevýrazný, že ho musí doplňovat hudba. V amerických kinech pak šla do kin tato scéna bez hudby. [Zdroj: kniha Ennio Morricone a jeho filmový svět - Jan Šmíd] (major.warren)
- Mel Gibson později prohlásil, že hrát vedle Paula Scofielda, to je “jako když vás hodí do ringu s Mikem Tysonem”. (džanik)
- Když v 90. letech uvedla v neděli Hamleta televize Nova, její ředitel Vladimír Železný se o týden později ve svém pořadu Volejte řediteli (od r. 1994) omlouval divákům za zařazení tohoto filmu do hlavního vysílacího času. (Přemek)
Reklama