Hřbitov pro cizince

To se musí vidět, ale nevím, jestli to dnešní teenageři osloví. V každém případě by to měli vidět. Ano, takové to bylo a po zhlédnutí je mně strašlivě hořko a smutno. Už nikdy víc a souhlasím s gogo76, že by tohle téma stálo za to zvěčnit v nějakém větším měřítku na filmové plátno jako vzpomínku na dobu, kterou by už nikdo, kdo k tomu nějak přičichnul, nechtěl nikdy v životě vrátit. A je celkem jedno, jestli to Rudolf zahrál možná až příliš komisně. 563 jmen ! (03.03.2017)

To nic, Pepo. To je jen castingový přehmat. Tenhle televizní film není až tak důkazem toho, že zažitý komik Josef Dvořák nemůže ztvárnit pevnou charakterní roli, i když se na něj zvyká zle nedobře. Dvořák hraje v rámci možností docela dobře, ale rázem byl nesympatický až protivný. Jeho vysloužilý pilot postrádá zajímavý náhled. Do toho to utahané, v podstatě nulové tempo. Přitom ostřílený režisér Jaroslav Dudek nezahálí a po celou dobu produkuje zdatný experiment spočívající v průniku do duše jednoho vitálního komika, ale zkrátka uniforma Dvořákovi neladí, do toho ty jeho uši a umělcův trpitelsky roztrhaný výraz. Nepřišlo mně to vůbec působivě zahrané. Další podobně zaměřená role už samozřejmě nemohla následovat. Vzhledem k laciné televizní produkci je ošizena i výprava. Dokáži si představit film v lepší úpravě, kdy se mohlo přidat množství divácky atraktivních lokací, případně nějaká ta akční scéna, i když u scenáristy Hubače, je něco takového scifi. Krátce po listopadu, kdy se úplně rozpadla tvůrčí a umělecká infrastruktura, film mohl působit jako návrat k televizní kvalitě. Po téměř čtvrt století od uvedení filmu na obrazovky, už to tak nevidím. Je však zvláštní, že film mám spojený jen s Dvořákem, přitom v něm hrála celá plejáda skvělých českých herců, ale ani jednoho si nevybavím nijak markantně. Tenhle post-war film se táhne jako žvýkačka, nemá úplně nemožné aranžmá, pro celé pojetí příběhu je vlastně vyhovující, ale mně připravil jen rozvleklou nudu s hercem v hlavní roli, který do role válečného veterána ani příliš nepasoval. Jak už jsem naznačil, jednou vodník, navždy vodník. 10% (19.05.2015)

Filmové zhodnocení stavu společnosti minulého režimu v kontrastu s pomalu vymírající chrabrostí války. Bartoška v roli šité na míru vtáhne během hodiny diváka do pozice odsuzující nepochopitelnost tehdejší doby, což byl evidentně záměr režie. Děj se pomalu ale jistě blíží k nostalgicky smutnému z poloviny otevřenému konci. (19.05.2011)

Když jsem viděl tuhle televizní hru začátkem 90. let, nijak zvlášť velký dojem na mě neudělala a bylo by to na průměrné tři hvězdičky. Po 18 letech jsem si ji zopakoval a výsledek byl o trochu lepší, nicméně i tak nesdílím všeobecné nadšení, protože mé původní výhrady zůstávají. Plný počet hvězdiček by si Hřbitov pro cizince zasloužil za svůj námět a téma, protože letcům ze západní fronty vděčíme opravdu za mnohé a politická elita v poválečném Československu se k nim zachovala nanejvýš nespravedlivě. Problém je v tom, že zpracování ale má své mouchy, především mě odrazuje taková ta figurkovitost, zvlášť výrazná u záporných postav stoupenců režimu a členů státního aparátu. Někdy to má rozměr grotesky a netuším, do jaké míry chtěné. Donašečka, která odposlouchává rourou kamen, nebo úředník národního výboru ztvárněný silně přehrávajícím Rudolfem Hrušínským ml., to jsou vážně jen figurky, které plně nevystihují složitost a bídu tehdejší situace. Zachraňuje to především Josef Dvořák, překvapivě civilní a sympatický ve své roli muže, který se dlouho pokouší se systémem sžít, až zjistí, že existuje hranice, kterou nechce překročit. Celkový dojem: 70 %. (25.05.2009)

Díky československé diskuze a příspěvku uživatelky Snorlax jsem si po delší době vzpomněl za tenhle výborný televizní snímek. Za mě je výjimečný ze dvou důvodů. Za prvé je to silný scénář Jiřího Hubače, kterému se z kraje devadesátých let podařilo na relativně malém prostor výjimečným způsobem ztvárnit smutné osudy československých letců po druhé světové válce. Tím druhým důvodem je excelentní výkon Josefa Dvořáka. Je moc smutné, že tenhle excelentní komik divadla Semafor dostal po roce 1990 tak málo prostoru v televizi (o filmu ani nemluvě). Zde přitom ukazuje, že umí i jiné než čistě komické polohy. Po každé, když to vidím, mě zde jeho výkon skoro dojímá... (28.04.2019)