Vetřelec: Romulus

Já vám řeknu, co je problém značky. Ano, máme tu "dokonalý organismus, žádná lítost ani soucit." Jenže lidi mají techniku a zbraně a za drtivé většiny situací by střet musel dopadnout jasně ve prospěch lidí. A aby to tak nebylo a tvůrci mohli tuhle železnou krávu dojit donekonečna (přičemž si nevšimli, že jim nebohá stračena dávno chcípla), aniž by se pokusili zažité stereotypy značky a žánru vůbec někam skutečně posunout, tak jako se to odvážil udělat Cameron ve dvojce, nutí postavy dostávat se do čím dál nepravděpodobnějších, bizarnějších a hloupějších situací, kde buď zbraně nemají nebo je nemůžou (po většinu času) použít. Ano, jednou dvakrát se to dá pochopit, zvlášť když tvůrce tu situaci udělá alespoň trochu věrohodnou, ale pořád opakovat to samé? A v případě tohoto filmu "opakovat to samé" dostává skutečně zcela nový rozměr, ale k tomu se dostanu za chvíli. Teď svůj úvod zakončím pláčem nad nedostatkem kreativity a snahou přijít s něčím novým. "Proč přicházet s něčím novým, když to funguje?" mohou namítnout někteří. Ale podle mě nefunguje, nebo ne tak, jak by mohlo s tím zázemím, co mají filmaři k dispozici. Takže tolik úvodem a teď k Romulovi samotnému. Byl jsem předem připraven film komplet odstřelit ve stylu "eat this" desátníka Hickse, ale poctivě nutno přiznat, že až tak brutální likvidaci si Alvarezovo dílo nezaslouží. Ba dokonce musím přiznat, že ze začátku jsem byl i docela příjemně překvapen. Ne že bych si myslel, že konečně vidím rovnocenné pokračování kultovní jedničky a dvojky, ale když odpustím "sociálně kritický podtón" prvních pár minut "příběhu o pracující ženě diskriminované maskulinním prostředím" nebo co se mi to zase pokoušelo nabulíkovat, minimálně od startu na oběžnou dráhu to docela začalo budovat jakés takés napětí. Postavy sice byly ploché chodící věšáky na své role (ty budeš hlavní hrdinka, protože se staráš o nedopečené androidě, ty budeš první na řadě, ty budeš celkem sympatický kámoš, který to do ale konce nedotáhne, ty hajzl, kterému to víceméně budeme přát - víc charakteristiky postavy až do konce  - svého bytí na plátně - prakticky nedostanou), ale jakž takž se s nimi dalo ze začátku soucítit a navzdory pár nepochopitelným rozhodnutím to pořád bylo v rovině snesitelnosti. I první, a snad i druhý či třetí, střet s vesmírným šmejdem se pořád pohyboval v rovině akceptovatelného chaosu a strachu postav. Jenže pak už těch scenáristických zářezů začalo být trochu moc, navíc film nakládá s různými jevy (gravitace, stav beztíže, dekomprese, vetřelčí kyselina) tak, jak se mu zrovna hodí, tak například někdy unikající vzduch a tlak vytvoří doslova tornádo, jindy jen lehký poryv větérku (když se hlavní hrdinka nemá zrovna čeho chytit). Pak tu zase, po kolikáté už, máme to rozdělení postav dle pohlaví a rasy, aneb jak jsem pár let nazpět psal u Tichého místa, muž se sice může v kladném smyslu obětovat, ale nesmí být příliš akční, aby náhodou film nebyl obviněn z genderových stereotypů. Ano, první Vetřelec kdysi tehdejší stereotypy poněkud naboural, ale udělal tak zcela přirozeně, zatímco dneska se právě to "nabourávání" už dávno stalo stereotypem samo o sobě. Už mě to vážně nebaví. No, pak tu máme to, co jsem  nakousl už na začátku, Tedy, tak polovina filmu jsou doslova opsané a jen lehce variované scény ze všech předchozích dílů plus Alien Isolation. Je hezké, že celkový design a interface počítačů dodržuje jedničku (na druhou stranu to uploadování osobností androidů je novinka ne moc zapadající do univerza), ale vedle toho stačilo pár pomrknutí sem a tam a u toho se mělo skončit. Tohle bylo nad rámec tolerance, kdy je to pěkné připomenutí, a už se to přehouplo do roviny "jé, už zase, to je votrava". Čímž se hned dostáváme k dalšímu, film neví, kdy by měl skončit. Ještě tak ve dvou třetinách jsem v duchu hodnotil tak na tři, ale za ten natahovaný několikanásobný a hrozně přepálený konec (který navíc je naprosto nepřekvapivý, divák ví, co se bude dít), si to tak solidní hodnocení nezaslouží. A to pomíjím zase tu nelogičnost počínání "společnosti", např. proč hledají xenomorfa v trochách Nostroma (nepravděpodobné), proč si nezaletí na LV-426, kde je pořád loď s vejci? A ostatně, dozvíme se, jak WY po xenomorfovi baží, ale po 17 letech od událostí Romula, když na LV-426 založí Hadley's Hope, tak o xenomorfech nikdo nic neví, dokud se o dalších 20 let později nenajde Ripley. Jestli bych chtěl vyplňovat bílá místa v lore, zajímalo by mě spíš tohle. Takhle, není to katastrofa. Není to film, kde jsem si chtěl trhat vlasy hrůzou nad debilitou scénáře a postav jako zejména ve Scottových posledních dvou zářezech, ve čtyřce a částečně ve trojce, nelituju nijak ani času, který jsem tomu věnoval. Technicky a režijně je to poměrně solidní (přesto zase oceníte Camerona, který s mnohem omezenějšími technickými i finančními prostředky dokázal zahrát v milované dvojce mnohem lepší muziku) ani mě to nějak vysloveně nenaštvalo, jako třeba Prey (proti kterému je to vysloveně veledílo), ale stejně si povzdechnu, že jestli je tohle to nejlepší, co ze sebe v současné době značka vymáčkne, je lepší nechat ji na zaslouženém odpočinku. (27.08.2024) (méně) (více)