Vetřelec: Romulus

Teenagerovská vyvražďovačka přenesená do vetřelčího světa. Včetně naprosto debilních rozhodnutí některých postav, popírání fyzikálních zákonů filmem samým nastavených (viz vetřelčí krev) a final girl. Co ale potěší, to je pár opravdu napínavých scén, a krásně depresivního světa lidských kolonií. Tak to holt dopadne, když se kapitalisti vydají do vesmíru, což se filmy jak červená nit táhne od prvního dílu. Neurážlivý příspěvek do vetřelčí ságy, který ji ale nikam neposouvá. (15.08.2024)

Čtyřka za snahu. V dobrém, ale fakt jen o Vetřelčí chlup na zadku. Všechno od prvních tónů do posledního fontu titulků dýchá snahou potěšit fanoušky ságy a tu mašinu na vyrábění peněz zase pořádně rozběhnout. Ingredience z jedničky, dvojky a bohužel i malinko toho nejhoršího z Promethea se míchají do většinou dobře fungujícího nostalgického vzpomínání na staré dobré časy. Osobně se mi více líbila část v Rémovi, kde teprve objevujeme a osádka, v čele s výbornou Cailee Spaeny a jako o život hrajícím Davidem Jonssonen, který si krade to nejlepší pro sebe, hloupě rozmrazí ledničku. Alvarez si pohlídal všechno, jen se scénářem chtěl zavděčit mnoha lidem (Ridelymu) a tak místo toho aby byl více svůj půjčuje si z Promethea bohužel to nejblbější a tím je závěr. Kdyby zůstalo u Vetřelce byli by spokojení skalní fandové. Kdyby byl originálnější mohli jsme si sednout na prdel všichni, ale ta třetí cesta, kterou si vybral malinko zkazila chuť. Rozhodně chceme více, ale s originálními ingrediencemi a ne tak lamáckymi řešeními bezvýchodných situací. Nápady byly jen neskončili v jamce. Ten navrhovaný režisérský crossover s Trachtenbergovým Prey bych ale bral všema deseti. (18.08.2024)

Zbytečný film. Parta puberťáků, která sní, že se dostanou na lepší svět, kde svítí slunce. Tak co takhle výlet na opuštěnou stanici a vypadnout. Nikdo nás nebude sledovat nebo nikomu chybět nebude, když si něco vypůjčime. A co se stane. Mrtvoly a okolí poničené. Opět zjistíme, ze společnost se o něco pokoušela a ono to překvapivě nevyšlo a běhají nám tu potvory a opravdu hrstka postav se snaží dostat pryč než nastane velké buuuum. V chronologii vetřelcich je to možná novinka, ale pro diváka, už velké klišé. Jenže postavy jsou nezajímavé a moje typy kdo umře v jakém pořadí  přesně vycházely. Hodinové, že napětí pátrání po lodi bylo nudné, protože na me nepůsobilo.  A ve chvili kdy se akce chytli vetřelci jsem si přál aby akce skončila. Snad je dobrá scéna s gravitaci byla originální. Jenže tenhle film má problém, že se z hlavní hrdinky snaží udělat dalsi Ripleovou. Alvarez jakoby ve finále nevěděl co dál tak nám po vzoru čtvrtého dilu a dvou preqvelu naservíroval dalšího vetřelčího "mutanta" neno hybrida? Ten bohužel nic nepředvede a po vzoru jiných se nechá lehce zabít. Tenhle dil se odehrává mezi jedničkou a dvojkou. Ale jeho význam nebo smysl? Nebo něco co by to mohlo spojovat se dvojkou? Ne prostě takový příběh o vetrelci jak z komiksů nebo knih, když ho vynecháte nic se nestane, protože jednoduse je zbytečný. Vetřelci zde nejsou žádnou hrozbou, když je mladá holka co poprvé v rukách drží zbraň dokáže postřílet. Prakticky stačí stát a pálit po nich. Žádný nápad, myšlenka nebo nějaký posun do předu. Co se dá pochválit jsou efekty, ty jsou skvěle - digitální výstup jedné z postav z prvního vetřelce - lahůdka. Jenže když je skoro vše ve tmě, která má uměle navodit pocit atmosfery a strachu se zpousta věcí ztrácí. Jde o to jestli se bude dál s postavama s dalším filmem pracovat ale co tam chtějí dalšího nabidnout než další zdlouhavý příběh vražený mezi ostatní dily, když to stejně jako tenhle nemá žádný posun vpřed. Prostě. Vetřelec jako značka je mrtvý, tak jediné co ještě zbývá udělat film - no mezi tímhle dílem a tímto se stalo tohle a musíte to vidět aby jste znali celý příběh. Jenže je to zbytečné a vidět to není třeba. (17.08.2024)

pravda, Romulus je frankensteinovo mostrum sešité z pečlivě zvolených tělesných kusů dodnes čerstvých filmových mrtvol, zejména Scottova prvního a Cameronova druhého příspěvku, se zjevnými souvislostmi k Prometheovi/Covenantu a zdaleka nejsilněji a narovinu přiznaně se tu odráží fantastické Isolation. které, jak hráči upozorňovali už od vydání, díky své vynikající atmosféře, věrnosti a úctě k originálu představovalo nejlepší příspěvek vetřelčímu univerzu za desítky uplynulých let, s čímž z vlastní hráčské zkušenosti plně souhlasím. oproti poslednímu filmovému Vetřelci u Romula skoro až zaráží nulová snaha o přesah, kterou nahrazuje přísné soustředění na žánrové náležitosti, tedy řečeno jinak snaha natočit co nejlepší akci / survival / horor (vč. oblíbených tropů jako "poslední dívka") coby pastiš Isolation s četnými a relativně zjevnými parafrázemi řady dalších významných pramenů, a tak je třeba to brát a nic "víc" nežádat, protože vetřelčí film jako čistokrevná žánrovka vyjadřující fanboyovskou poctu originálu je úplně legitimní a dostačující koncept a jedině logický, vzhledem k nemálu reakcím na obě Scottovy poslední snahy "dorovnat" legendární status svého původního Vetřelce náležitě hlubokomyslnými prequely. nope. frankensteinovo monstrum k radosti stačí. kor když si Alvarez opravdu dobře vybral zdrojové mršiny, což krom již zmíněných jasně zahrnuje i přinejmenším dvě z nejlepších románových příspěvků do fikčního světa vetřelců, tj. Probuzení (Out of Shadows) a Chladnou výheň (Cold Forge), čili vycházel z nejlepšího a sešil to dohromady prvotřídně. krom radosti sledovat linie na mapě odkazů byla radost sledovat i řemeslo samotné. co záběr, to nadšené chvění, co scéna, to nápad, a nejen nějaký, ale vizuálně a kineticky vzato zajímavý. a nad to vše je cítit poctivá snaha si všechny ty dějové zvraty a všechna ta fatální rozhodnutí postav (které si žádá ať už žánr, nebo z druhé strany nutnost napodobit vzorec odkazovaného pramene) odůvodnit tak, aby byly, i přes jistou absurditu, paradoxně, z hlediska psychologického realismu věrohodné. méně abstraktně řečeno, postavy jsou stejní tupci jako v jakémkoliv typickém slasheru, ale nemáte jim to tu za zlé. a to se počítá. a tak vlastně ironicky, i když si předem snadno spočítáte jejich přesnou životnost, na zážitku to neubírá. /// ano, pravda, viděli jsme to už mnohokrát předtím. a hráli. a četli a nevímco. a klidně si to zopakujme zas a znovu, protože se to povedlo. (16.08.2024)

Fede Alvarez, režisér nejlepšího Evil Dead a jedné z nejlepších originálních moderních žánrovek Don't Breathe, i napotřetí doručil (existenci Dívky v pavoučí síti ignoruju). Ale bezchybná dokonalost to tentokrát není. Dobře dělá, to co umí nejlíp - nabízí intenzivní hororovou jízdu plnou atrakcí, u níž pomalu nejde vydechnout. S čím mám ale ohledně nového Vetřelce největší problém, je čas a prostor. Jakmile se to "rozjede", tak to působí šíleně zrychleně. Jednak je vývoj potvor až absurdně rychlý, jednak bych k větší spokojenosti potřeboval, aby lidské postavy měly čas se na chvíli zastavit, a aby na ně dolehlo, do jakých sraček se dostaly. Ad prostor - akce mi občas přišla nešikovně střižená z hlediska orientace. Hlavně tu výtahovou scénu a její ukončení jsem vůbec nepochopil, tam snad musel kus filmu chybět (?). Kritizovaný fanservis mi nevadil, respektive jsem si ho moc nevšímal a aktivně rušivě na mě nepůsobil - ale v tomhle mám "výhodu", že na filmy koukám opakovaně jen velmi zřídka, takže žádného z Vetřelců rozhodně neznám nazpaměť a neumím z nich citovat. Nepřístojný mi přišel všehovšudy jeden moment (na konci zmiňované výtahové scény). Kritizované digicameo úplně v pohodě, tam mi fakt není jasné, co se na něm kritizuje, vypadá to úplně odpovídajícím způsobem vzhledem k tomu, v jakém stavu se "to" zrovna nachází.  Závěrečná desetiminutovka s přehledem nejlepší část filmu; a hlavní dvojička postav má reálně násobně vyšší charisma než kdokoli, kdo v sérii přišel po Ripleyové. 8/10 (16.08.2024)