Vetřelec: Romulus

Čtyřka za snahu. V dobrém, ale fakt jen o Vetřelčí chlup na zadku. Všechno od prvních tónů do posledního fontu titulků dýchá snahou potěšit fanoušky ságy a tu mašinu na vyrábění peněz zase pořádně rozběhnout. Ingredience z jedničky, dvojky a bohužel i malinko toho nejhoršího z Promethea se míchají do většinou dobře fungujícího nostalgického vzpomínání na staré dobré časy. Osobně se mi více líbila část v Rémovi, kde teprve objevujeme a osádka, v čele s výbornou Cailee Spaeny a jako o život hrajícím Davidem Jonssonen, který si krade to nejlepší pro sebe, hloupě rozmrazí ledničku. Alvarez si pohlídal všechno, jen se scénářem chtěl zavděčit mnoha lidem (Ridelymu) a tak místo toho aby byl více svůj půjčuje si z Promethea bohužel to nejblbější a tím je závěr. Kdyby zůstalo u Vetřelce byli by spokojení skalní fandové. Kdyby byl originálnější mohli jsme si sednout na prdel všichni, ale ta třetí cesta, kterou si vybral malinko zkazila chuť. Rozhodně chceme více, ale s originálními ingrediencemi a ne tak lamáckymi řešeními bezvýchodných situací. Nápady byly jen neskončili v jamce. Ten navrhovaný režisérský crossover s Trachtenbergovým Prey bych ale bral všema deseti. (18.08.2024)

„VÍTEJTE NA VESMÍRNÝ STANICI ROMULUS…“  Řekl bych, že předešlý filmy se víc soustředili na příběh, ze kterýho se stal (většinou) horor. Alvarez na to šel obráceně – vzal (v podstatě) neznámý herce, soustředil se na vetřelce a k tomu poskládal nějakou zápletku s tím, že kdo se zvířátku nepodívá do vočí, není chlap. Nebo babochlap. A jelikož mu jde hlavně o horor, počítá s lidma jako s idiotama. Podle nálady (vaší) to můžou vyrovnat exhibující příšery, fajn 80tkovej feeling, dosytost akce, lekaček a jinýho hnusu. A předpokládám, že u konce odmasturboval i Cronenberg. (Nebo jenom on?)     /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Jde o sedmý díl série Vetřelec, odehrávající se mezi událostmi Vetřelec (1979) a Vetřelci (1986). 2.) Alvarez film konzultoval s Ridleym Scottem i Jamesem Cameronem. 3.) Thx za titule „????“. ///                         PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  ****  NAPĚTÍ  *** (18.08.2024)

║Rozpočet $80miliónov║ Tržby USA $92,078,079║ Tržby Celosvetovo $289,180,551 (in China with $93,6 million)▐  Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Môj v poradí 1000. film videný v kine. Prečo nie môže byť, vyšlo to proste na Votrelca, ktorý bol pre mňa vždy srdcovka, toľko k takému kino jubileu. Samozrejme u Votrelca sú vždy len tie najväčšie očakávania, ktoré je v plnom rozsahu aj dosť ťažké napĺňať. Lebo čo i len priblížiť sa prvému Scottovmu Votrelcovi či Cameronovmu Votrelci, je už aj nad akékoľvek mysliteľné ludské sily. No ale našťastie ich Fede Alvarez v rámci snahy a v rámci možností prevažne napĺňa, nerobí si hambu. Jeho výber na post režiséra, bola dosť istota určitej kvality vďaka žánru kde sa pohybuje. Tento krát je Votrelec smerovaný viac k mladým teda tínedžerom, prepletený z množstvom odkazov a prepojení na ostatné diely. Dokáže využívať vytvorený temný vesmír a dávkovať do nás nové emócie.  Takže zažívamé také príjemné spomienky aj na zlaté časy. Rovnako tak poteší vizuál a to klasické retro prostredie. Úvod možno až tak nestrhne, lebo spoznávame nové osadenstvo ale postupne sa to rozbehne a až do konca to má dosť zbesilý spád. Poteší aj nový android, ktorý spočiatku nejak moc nezapôsobí, príde ako riadna brzda na vyradenie na šrotovisko ale postupne sa riadne reštartne a zaujme výrazné miesto v príbehu. Verím že ešte nejaké ďalšie diely pribudnú, lebo táto téma sa zatiaľ dosť dobre tvaruje a vytvára pompéznu vesmírnu "temnú" ságu. Spokojnosť.    /videl v kine: 80%/ (23.08.2024)

In space no one can hear you cringe. Disneyfikace Vetřelce proběhla úspěšně. A podobně jako u Predátor: Kořist z paralelní foxovské filmové série je s tím očividně většina diváků v pohodě, ale já nejsem. Že se Fede Alvarez vytasí pouze s přímočarým slasherem s chabými postavami, které zde jen kopírují schéma triviálních charakterů jeho předchozích snímků, bylo jasné od začátku. Že film však nenabídne zhola nic navíc snad kromě povedené scénografie a praktických efektů, i když ty taky jen zručně kopírují a účelově připomínají retro originálu, a bude pouze variovat již dříve viděné, postrádat veškeré napětí, režijní invenci a zkrátka i postavy, do kterých bychom mohli investovat své obavy, v to jsem věřit nechtěl. K tomu se naplnily moje obavy, že dojde na bezduchou repetici prvků a hlášek z původních filmů, což je mor veškerých současných navázání na klasické franšízy a zde vyloženě bolí. Úvod se ještě drží, ale pak prakticky ve filmu můžete identifikovat zlomový okamžik, kdy to celé začne jít do háje. Loňská Havěť byla lepším navázáním na Vetřelce, než je tenhle korporátní fanservisový produkt, a i jednu ze zde klíčových rádoby akčně-hororových scén zvládla udělat efektivněji. Nápaditou inspiraci velikány hledejte v nezávislých vodách a mimo zajeté série, u Disneyho ji nenajdete. (14.08.2024)

Jasně, v jádru je to, jak tu ostatně píší i jiní, dost nesourodý pejskokočičkovský slepenec, který ne vždycky působí kdovíjak přesvědčivě (citace ikonických hlášek z předešlých vetřelčích filmů jsou vesměs dost jalové), ale obsahuje až příliš výtečných scén a svébytných režijních nápadů, aby se to dalo celé jednoduše odstřelit jako vypočítavý korporátní rehash už jednou (stokrát?) viděného/slyšeného. Úvodní scéna s nalezením kukly, slastně pomalý build-up s příletem na odstavenou vesmírnou stanici, vynoření se xenomorfa z kokonu-vulvy (zatímco se jedna z hrdinek pokouší v panice otevřít zamčené dveře), over the top kyselinové zero G, finále, u kterého jsem si napětím málem okousal všechny nehty. Alvarez mi také konstatně dělal radost tím, jak chytře pracuje s předjímáním budoucích dějů skrze bezeslovnou obraznou symboliku – jako v okamžiku, kdy stanice, k níž se hrdinové pomalu blíží ve své lodi, zničehonic zakryje slunce-zdroj nadějí, nebo když si jeden z hrdinů při návštěvě stanice prohlíží znepokojivý detail na reprodukované malbě (Michel Serre, Vue de l'hôtel de ville de Marseille pendant le peste de 1720), na němž dítě saje z prsu mrtvé matky (na hromadě bledých těl pokosených morovou epidemií, brrr). Od doby, kdy jsem hrál Alien: Isolation, jsem si přál něco podobného vidět i na plátně – a Romulus, který z tohodle děsuplného herního majstrštyku nepokrytě čerpá snad nejvíc ze všech vetřelčích značek, mi tohle přání vlastně vcelku vrchovatě splnil. Za zmínku stojí i solidní Wallfischova hudba (skladba The Offspring zní jako něco od Anny Thorvaldsdottir) a skvělá Cailee Spaeny, která tu vypadá úplně jako Ellie z The Last of Us 2! Spoileroidní P. S. Nečekal jsem, že by tady docházelo k nějakému zásadnímu obohacení rozšířené vetřelčí mytologie, ale stalo se! Baví mě myšlenka, že černý mutagen, který Ridley Scott představil v Prometheovi, původně pochází z vetřelců – a že Inženýři, přinejmenším tedy ti, kteří vystupují v Prometheovi (jakýsi temný kult smrti, který se fyziognomií dost lidí od Stvořitelů v Alien: Covenant), jsou zjevně výsledkem experimentování s vetřelčí DNA. (18.08.2024)