Ohnivé vozy

Pred blížiacou sa olympiádou v Londýne som sa nechal nažhaviť inšpiratívnym príbehom Erica Liddela, ktorý svetu ukázal, aké sú aj pre vrcholového športovca dôležitejšie veci a ideály, a že viera v Boha je vyššie než olympijské zlato. Skvelý film s prenádhernou hudbou Vangelisa a personou s vizitkou ľudskej čistoty, charizmy a vzoru. (16.07.2012)

Pokud jde o Vangelisův proslulý soundtrack, znám ho již bezmála třicet let. Představuje okamžik, kdy uzavřel hledání svého stylu, definitivně se vzdal dříve naznačovaných uměleckých ambicí a stal se dobře vydělávajícím profíkem. --- Film sám jsem naopak dnes viděl poprvé. A zřejmě naposledy. Ne že bych neviděl porci solidního filmařského umění, zaujala mě výprava, kostýmy a kamera, ale příběh jako takový je slabý. Je mi fakt jedno, kdo v roce 1920 uměl rychle utíkat, a všechna osobní dramata těch sportovců a jejich blízkých na mě působila mělce a banálně. --- Tak například, ten Žid pociťoval rasové odcizení? A vyskytuje se snad ve filmu jediná scéna, kde by kvůli svému židovství autenticky trpěl? Ne. Tak kde zůstal zdroj jeho vášně? Někde mimo příběh? V tom případě je to scénáristická chyba jako hrom. --- Neviděl jsem nic obecně lidsky hodnotného. Mnoha lidem se při podívané na sportovce snad zrychlí puls. Mně ne. (11.02.2011)

Olympijský sen o medaile je silný, ale film ma nedokázal až natoľko nadchnúť, hlavne uvodná predstavovacia hodina bola trochu sterilná. V druhej polovici sa to výrazne lepší. Pritom mu nechýba dobré spracovanie, fajnové britské obsadenie (Holm, Cross, Davenport, Gielgud,...) a v neposlednom rade aj Vangelisova kultová hudba, ktorá sa vyníma predovšetkým pri behu športovcov pozdlž mora. Športové výkony má ale radšej reálne. (05.08.2019)

Na tenhle film jsem se hodně těšil a měl jsem od něj nemalá očekávání. Bohužel však musím, ač nerad, konstatovat, že realita za očekáváními trochu zaostala. Film Ohnivé vozy má totiž v mých očích jednu zásadní chybu, díky které jsem si ho nevychutnal tak, jak bych měl. A tou chybou příliš velké množství hlavních postav. Já se prostě v těch britských běžcích neorientoval a měl jsem problém určit, kdo je kdo, a to je bohužel vada u filmu dosti podstatná, a ještě více to vadí u dvouhodinového filmu. Naštěstí však to je opravdu jen jediná chyba, jinak se jedná o vpravdě kvalitně zfilmovaný příběh o skutečných sportovcích, kteří snili o zisku olympijské medaile a podřídili tomu velmi mnoho. Tenhle film totiž svou nepopiratelnou kvalitu má, příběh je podaný velmi dobře, takže kdyby to tvůrci zkrouhli o dvě tři postavy a nechali tam jen Erica a Harolda (myšleno ze sportovců), bylo by to ideální. Kromě kvalitně zpracovaného příběhu je dalším kladem výtečně zvládnuté prostředí, opravdu jako bych se ocitl ve 20. letech minulého století. Kostýmy, kulisy, exteriéry, to vše bylo zvládnuto naprosto na jedničku. Pochválit je třeba také herecké výkony, které byly bezesporu velmi kvalitní a které také mají podíl na kvalitě filmu. A na závěr musím vyzdvihnout nadpozemsky krásnou hudbu (ano, tento termín zde už použila Galdriel a já bych to nenapsal lépe), která je prostě neskonale krásná. Navíc tato hudba se pak stala součástí mnoha jiných filmů (většinou je použita při filmových scénách, když někdo někam s radostí běží a nakonec se to zvrtne, např. je tato hudba použita ve filmu Bláznivá dovolená, když Clark Griswold běží nadšeně s celou rodinou do Wollyworldu a ten je zavřený, nebo jsem tuto hudbu zaregistroval i ve filmu Madagaskar, když se na pláži běží přivítat lev Alex se zebrou Martym, aby pak nakonec Marty před Alexem začal zdrhat, ale těch filmů bude určitě více) a já jsem rád, že už konečně vím, ve kterém filmu zazněla poprvé. Takže když to tak sesumíruji, nebýt té podstatné vady s mnoha postavami, bylo by to maximální hodnocení, takhle musím jednu hvězdu ubrat, ale i tak jsou to krásné čtyři hvězdy. Ale že by si tento film zasloužil Oscara za nejlepší film, o tom přesvědčený nejsem. Ostatní Oscary však tenhle film získal zcela poprávu, obzvláště tedy neocenit tu úžasnou hudbu by byl hřích. (27.01.2010)

Biograficke drama vrcholici na olympijskych hrach 1924 v Parizi, kde se maji mimo jine utkat sprinteri. Jednim z nich je Eric verici, ze jeho bezecke schopnosti jsou darem od boha a na olympiade ma nejlepsi prilezitost oslavit boha vytezstvim. Jeho sokem je anglicky zid, ktery chce vsem dokazat, ze odlisna vira jej necinni nikym menecenym. Osobni problemy a strasti v prubehu priprav jsou nakonec prekonany a ve finale se divaci dockaji krasnych a cestnych zavodu, jak by tomu pokazde melo byt. Pribeh je okorenen krasnym hudebnim podkresem od Vangelise. 60% (26.10.2007)