Ohnivé vozy

Ak dostal tento športový film cenu akadémie, tak potom je v mojich očiach ešte veľa oscarových filmov so športovou tematikou. Príbehy športovcov alebo tímov ma vždy dokázali zaujať, tento však vo mne až tak záujem nevzbudil. Počas veľkého množstva závodov a pretekov som zaznamenal jediný, pri ktorý ma upútal ako ozajstný pretek a pri ktorom som držal palce. A vôbec to neboli tie vrcholné, záverečné. Životopisná cesta pretekárov si tiež nerozložila sily aby utiahla moju pozornosť na oboch aktérov, takže z tohto žánru len mierny nadpriemer. 65%. (11.03.2008)

Pred blížiacou sa olympiádou v Londýne som sa nechal nažhaviť inšpiratívnym príbehom Erica Liddela, ktorý svetu ukázal, aké sú aj pre vrcholového športovca dôležitejšie veci a ideály, a že viera v Boha je vyššie než olympijské zlato. Skvelý film s prenádhernou hudbou Vangelisa a personou s vizitkou ľudskej čistoty, charizmy a vzoru. (16.07.2012)

Jak sport aktivně nevyhledávám (a v podstatě ani pasivně), tak sportovní dramata přímo zbožňuju - nevím, jak je to možný, ale co mi u fotbali v televizi připadá jako trapný piňožení 22 maníků za jednou merunou, to ve mně v dobře natočeným filmu dokáže vzbudit neskutečný nadšení pro věc. Tady to měl rejža jednodušší, protože atletiku miluju i normálně, takže když k tomu přidáme skvělý výkony neokoukaných herců, nádhernou Vangelisovu hudbu a oproštění se od klišé typu absolutní klaďáci versus absolutní záporáci, jakož i perfektní vizuální stránku (a to střih obvykle vnímám jen tehdy, pokud stojí úplně za houby, nebo naopak pokud je geniální), neskutečnou energii, která z filmu sálá tak intenzivně, až se sami chcete rozběhnout, a hlavně ústřední úvahu, která v podstatě vede všechny lidský skutky hodný zapamatování, byť na to lidi zapomínají, a sice "proč to vlastně dělám"? Někdo proto, že tím oslavuje boha, někdo chce být prostě nejlepší v očekávání, že se tak ospravedlní před všemi, kdo mu působí životní ústrky. Krásný a nezapomenutelný... (24.02.2011)

Už dlouho jsem neměl tak blízko k slzám. Ještě nikdy jsem se nedíval na muže víry, co běží závod na venkovské slavnosti a já se při tom klepal jak malé dítě čekající na dárek. Nebylo to kvalitou režie, která k dokonalosti nějaký kousek chybí. Ani kvalitní herecké výkony, ale ta hudba. Není to nikdo jiný než Vangelis, kdo posouvá tento film do sfér nekonečné dojemnosti a působivosti. Souboj mužů o jejich čest, jejich místo na světě a hlavně o jejich svědomí, které jim dovolí podívat se ostatním smrtelníkům do očí. Jednou se to prostě stane a režisér najde látku, která mu může změnit život a díky které muže vytvořit obrovský film. Takovým Ohnivé vozy rozhodně jsou. Filmem o osudech, o lidech, o nádheře jménem ŽIVOT a hudbě. Spojení všech prvků, které filmová řeč a kinematografie sama dovoluje od doby Jazzového zpěváka (1927) v dokonalou harmonickou ódu na život a věčný boj jedinců za úspěchem. PS: nadávat za to, že Vangelis nedostal Oscara za Dobytí ráje mohu, ale za tento film to pro Akademii bylo podle mě nejjednodušší a nejrychlejší rozhodování, protože Vangelis je hlavní ohnivý vůz filmu.... (13.03.2007)

N - U - D - A Vzhledem k vysokýmu hodnocení jsem čekal nějakou filmovou bombu a zase nic. Chválit hudbu od Vangelise je nošení dříví do lesa. Ten snad ani špatnou muziku neumí udělat (i když třeba v Blade runnerovi byla podle mě o dost lepší). Jenže to je asi tak jediná věc, která se dá na filmu chválit. Film je tak strašně roztahanej a nudnej, že jsem u toho málem usnul. Celkovou pomalost filmu už jenom podtrhla ta hromada zpomalenejch záběrů, který byly zajímavý jen díky tomu, že do toho hrála zmiňovaná hudba od Vangelise. Jestli se budu dívat na nějakej film o běhání, tak příště radši třeba Forresta Gumpa. Ohivé vozy fungujou akorát jako uspávací prostředek. (03.02.2008)