Pan Smith přichází

Nemůžu si pomoct, Caprův filmový optimismus je stavěn na tak vratkých základech, že si vždycky od začátku filmu říkám, že se musí zhroutit jako domeček z karet. Už sama zápletka Pana Smithe je naprosto absurdní a zjednodušuje logiku až na dřeň únosnosti. Návrh zákona o jednom dětském táboře? Člověk ovládající mediální dění v celých Spojených státech? Hlavní hrdina jako prostý idealistický dobráček chrlící fráze a citáty z Jeffersona? Šikanování tisíců dětí, kteří roznášejí noviny? Jenže co naplat. Stewartův hrdina v závěrečné třetině filmu je tak emotivní, že prostě jen s napjatým dechem pozorujete, jak to všechno dopadne... (13.07.2009)

Je fascinující, že zatímco nad výpotky socialistické kultury nebo díly fašistické propagandy se znechuceně zvrací, v případě Pana Smithe, který je ideologicky podobně obtěžkán, se vyzývá k chápavému přivírání očí. Nechápejte mě špatně: Vím, že doba se mění, stejně tak i způsob, jakým se pojmenovávají její ideály. Ale když prosťáček Smith dorazí do Washingtonu a jako naprostý retard nastoupí do autobusu, aby v následné "podkožní" montážní sekvenci nacpal do diváků všechny tvárnice tvořící americký demokratický chrám, zužují se mi možnosti k tomu, abych měl Pana Smithe rád. Samozřejmě že James Stewart nabil i šablonovitou figuru neobyčejnou impulzivností a z Caprovy režie můžete vášňivou víru v látku odečíst už dávno před strhujícím proslovem v Senátu. Nepřijde mi ale košer úplně odhlédnout od toho, co nám pan Smith říká (a jak), a bez rozmyslu převzít americký patník a počůrat jej na stejným místě jako generace tamějších diváků. (21.05.2007)

Keď sa bezbranný jedinec postaví proti dokonale vytvorenému systému skorumpovaných panáčikov, myslíte si, že to nemôže dopadnúť dobre. Napriek tomu, že sa vo mne miešali predstavy o tom, ako tento zložitý spor dopadne, naivný James Stewart si ma získal a držala som mu palce takým spôsobom, ako by som v Senáte pri jeho naliehavej a únavnej reči namiesto povzbudivej a po uši zamilovanej sekretárky Jean Arthur stála ja :-) Veľmi poučný, veľmi otvorený film, ktorý predostrel tak veľa, že sa právom stal hrozbou pre mnohé politické presvedčenia. 90% (10.06.2010)

Vyprávění skoro pohádkové, ale ve své pohádkovosti opravdové, věrohodné a strhující. Pan Smith nadchne a dodá sil, povzbudí dospělácky zcyničtělé srdce a oživí skomírající ideály. Snadno pak filmu odpustit tu trochu naivity a vlasteneckého patosu. Za onu koňskou dávku naděje rád přimhouřím nad nějakým nedostatkem oko. (30.06.2007)

Politický snímek, kterému se bezpochyby kvality upřít nedají. Capra je velice zručný režisér a herci tu odvádějí své nadprůměrné výkony. Scénář postavený na charakteru Jeffersona Smitha také potěší. Jenže první polovina není až tak chytlavá jako druhá a nebýt toho šťavnatého, zručného a dlouhého Stewartova proslovu, zůstal bych u nižšího hodnocení. [7/10] (Columbia) (Čb. /// Produkce: Frank Capra /// Scénář: Lewis R. Foster, Sidney Buchman /// Kamera: Joseph Walker /// Hudba: Dimitri Tiomkin /// Oscar: Lewis R. Foster (původní námět) /// Nominace na Oscara: Frank Capra (nejlepší film), Frank Capra (režie), Sidney Buchman (scénář), James Stewart (herec), Claude Rains (herec ve vedlejší roli), Harry Carey (herec ve vedlejší roli), Lionel Banks (výprava), Gene Havlick, Al Clark (střih), Dimitri Tiomkin (hudba), John P. Livadary (zvuk)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (29.01.2010)