Pan Smith přichází

Můj čtvrtý film od Franka Capry, který mi zas a znovu potvrdil, že tohle je prostě jeden z mých nejoblíbenějších režisérů, který ví, jak na mě, jak natočit film, aby se mi líbil. Pan Smith přichází je vynikající snímek, v němž Capra opět umně uplatnil všechny svoje postupy. Opět je zde humanismus, láska, vítězství "malých" lidí nad těmi mocnými, je tu patriotismus, ale rozhodně ne patos, lacinost, prvořadé ždímání divákových emocí. Capra uměl podobné filmy točit s citem, takže vám nikdy nebudou připadat povrchní nebo účelové. Smith je dokonalý hrdina, dokonale zahraný. Budete mu fandit od počátků. Zprvu milý ťulpas zanedlouho ukáže, zač je toho loket a vy budete překvapeni, jak vás Capra chytl na udičku. Jo a scény ze senátu jsou více než dokonalé. Já tleskám. (06.04.2012)

Tenhle film je idealistický a skoro až nechutně vlastenecky patetický (a kdyby se zrodil o několik desetiletí později určitě by mu to neprošlo), ale přesto mě nějakým způsobem dostal. Nevím, jak se to Caprovi podařilo, ale ten vývoj posaný Douglasem tu opravdu funguje. Na začátku jsem jako cynik koukala skrz prsty na naivního Smitha, aby si mě vzápětí plně získal a já musela s plnou tíhou prožít jeho bezmocnost proti neskutečné politické mašinérii. Vynikající film, který si zaslouží plné hodnocení, protože přes drobné zápory, jež by mi jinde nejspíš vadily, vím, že si ho brzy pustím znovu. (13.08.2008)

Keď sa bezbranný jedinec postaví proti dokonale vytvorenému systému skorumpovaných panáčikov, myslíte si, že to nemôže dopadnúť dobre. Napriek tomu, že sa vo mne miešali predstavy o tom, ako tento zložitý spor dopadne, naivný James Stewart si ma získal a držala som mu palce takým spôsobom, ako by som v Senáte pri jeho naliehavej a únavnej reči namiesto povzbudivej a po uši zamilovanej sekretárky Jean Arthur stála ja :-) Veľmi poučný, veľmi otvorený film, ktorý predostrel tak veľa, že sa právom stal hrozbou pre mnohé politické presvedčenia. 90% (10.06.2010)

Je fascinující, že zatímco nad výpotky socialistické kultury nebo díly fašistické propagandy se znechuceně zvrací, v případě Pana Smithe, který je ideologicky podobně obtěžkán, se vyzývá k chápavému přivírání očí. Nechápejte mě špatně: Vím, že doba se mění, stejně tak i způsob, jakým se pojmenovávají její ideály. Ale když prosťáček Smith dorazí do Washingtonu a jako naprostý retard nastoupí do autobusu, aby v následné "podkožní" montážní sekvenci nacpal do diváků všechny tvárnice tvořící americký demokratický chrám, zužují se mi možnosti k tomu, abych měl Pana Smithe rád. Samozřejmě že James Stewart nabil i šablonovitou figuru neobyčejnou impulzivností a z Caprovy režie můžete vášňivou víru v látku odečíst už dávno před strhujícím proslovem v Senátu. Nepřijde mi ale košer úplně odhlédnout od toho, co nám pan Smith říká (a jak), a bez rozmyslu převzít americký patník a počůrat jej na stejným místě jako generace tamějších diváků. (21.05.2007)

Takové filmy se už, přátelé, netočí. Proč? Protože už holt nejsou takoví režiséři jako Capra. Archetypální souboj idealisty se světem, plným kompromisů a cynismu je tady doveden do naprosté dokonalosti právě díky jeho nezaměnitelnému režisérskému citu. Krásně vygradovaný film, který ve vás zanechá hlubokou úctu k lidem, kteří se jako Jeff Smith, kteří bojují za ztracenou věc do konce svých sil... A to právě proto, že se jedná o ztracenou věc. Milé herecké výkony, přičemž Jimmy sám je sice nejviditelnější, ale vynikající Jean Arthurová ("Dizi thinks I love you. P.S.: He is right!") se vedle něj rozhodně neztratí, což platí i o několika dalších, sympatických výkonech , např. president Senátu. Klasický Hollywood at its best. (11.04.2007)