Pan Smith přichází

(1001) Tyjo, celkem se divím, že tenhle film James Stewart i Frank Capra ve zdraví přežili. Intelektuálové si stěžují, že je ten film politický, fašisté si stěžují, že je ten film demokratický, demokraté si stěžují, že je ten film oligarchický... Film se sice v porovnání s hrdinovým obloukem, jak by měl asi ideálně vypadat, dostane někam do půlky nebo kousíček za ni, ale vzhledem k tomu, jak moc je na výsledku vidět ohromné úsilí a práce, tak jsem s tím v míru a vlastně nemám panu Smithovi co vyčítat. Naopak jsem vlastně docela dost ráda, že tam nejsou původně zamýšlené milostné triumfy a oslavné mávací parády na závěr. Kdo by to byl řekl, že Jimmy Stewart toho balíka zvládne tak přesvědčivě. Sice si pořád říkám, že podvratnou postavu by zahrát neuměl a/nebo nechtěl, ale co se týče těch "klasických Hollywood" mužů, tak určitě patří k mým nejoblíbenějším. A ještě post scriptum, asi jsem v nějaké shovívavé náladě, ale moc se mi líbilo, jak se Jean Arthur teskně mžily oči. (28.12.2018)

Nemůžu si pomoct, Caprův filmový optimismus je stavěn na tak vratkých základech, že si vždycky od začátku filmu říkám, že se musí zhroutit jako domeček z karet. Už sama zápletka Pana Smithe je naprosto absurdní a zjednodušuje logiku až na dřeň únosnosti. Návrh zákona o jednom dětském táboře? Člověk ovládající mediální dění v celých Spojených státech? Hlavní hrdina jako prostý idealistický dobráček chrlící fráze a citáty z Jeffersona? Šikanování tisíců dětí, kteří roznášejí noviny? Jenže co naplat. Stewartův hrdina v závěrečné třetině filmu je tak emotivní, že prostě jen s napjatým dechem pozorujete, jak to všechno dopadne... (13.07.2009)

Uzasny scenar a herecky vykon Jamesa Stewarta, ktoreho som skor spoznal z filmov natocenych o par rokov neskor, napriklad od Hitchcockovho OKNA DO DVORA (1954) alebo VERTIGA (1958). V tomto filme bol mlady, sympaticky a neskuseny, ale to bol aj zamer rezisera Franka Capry, pretoze v tejto ulohe sa mohol ukazat ako charakterny cestny clovek, pre ktoreho v spinavej politike niet miesta. Krasne bolo hlavne to, akym sposobom dokazal ist takmer cez mrtvoly, aby dokazal korupciu a spinavost politikov. V realnom zivote by ho uz davno za to niekto odkragloval na onen svet. Film si zasluzil az 10 nominacii na Oscara, avsak dostal iba jedneho za namet, pretoze v tom roku mal silneho konkurenta v romantickej vojnovej drame JIH PROTI SEVERU (1939). Medzi nominovanymi bol aj herec v hlavnej ulohe James Stewart, ale Oscara v tej kategorii ziskal Robert Donat za ulohu v romantickej drame SBOHEM, PANE CHIPS (1939). V kategorii herec vo vedlajsej ulohe boli nominovani hned dvaja herci a to Harry Carey a Claude Rains, avsak Oscara si vtedy prebral Thomas Mitchell za ulohu vo westerne PREPADENI (1939) od rezisera Johna Forda. Nominovany bol aj reziser Frank Capra a produkcia spolocnosti Columbia za najlepsi film roka, ale ako som uz spominal, v oboch kategoriach ziskal Oscary drama JIH PROTI SEVERU. 25.02.2010 _______ James Stewart - (Jefferson Smith) +++ Jean Arthur - (Clarissa Saunders) +++ Claude Rains - (Senátor Joseph Harrison Paine) +++ Edward Arnold - (Jim Taylor) +++ Guy Kibbee - (Guvernér Hubert Hopper) +++ Thomas Mitchell - (Diz Moore) +++ Harry Carey - (Prezident senátu - Henry) +++ Astrid Allwyn - (Susan Paine) +++ (25.02.2010)

Americká verze pohádky "O hloupém Honzovi", který si v zajetí svého zápecnictví nevidí na špičku nosu a po výpravě do světa je konfrontován se zlem, aby se za přítomnosti nadpřirozených úkazů (tím největším je on sám) neodchýlil od výstavby žánrového syžetu ani o krok, a to včetně zázraků... Patrně právě tenhle pan Smith přišel, viděl a zvítězil jako průkopník rétorického patosu s náplní neuskutečnitelných ideálů a ti, co přišli po něm, povýšili koncepci oblbování lůzy na vrcholné umění... Inu, nebýt bombastického zakončení, mohla to být krásná konspirační teorie, aplikovatelná na naši současnost, neboť všechny tyto pohádkové výdobytky dorazily i do našich končin... ale to už je jiná pohádka - aneb jak pravil sám Smith - jsou to všechno žvásty. (17.10.2016)

Na Pan Smith přichází je rozhodně nejlepší ona dvojznačnost, s jakou je příběh korupce v americkém senátu, ovládaném loutkáři-magnáty, kteří kontrolují i média (jak moc se v tomhle směru věci změnily, ptám se?) vyprávěn. Sice nám ukazuje, že když věříte v dobrou věc a vsadíte na dobrého člověka, ještě můžete vyhrát a hnout světem - ale ukazuje to v závěru, který působí jako pohádka, jako sen, jako představa zemdlelého pana Smithe. Jakoby Capra ukazoval prstem a oznamoval - takhle to může být jenom ve filmech. Jediné, co se tomuhle může vyrovnat, je herecký výkon Jamese Stewarta. (14.10.2013)