Albín jménem Noi

Nói je albín (albinói), pěkně to zní a zajímavě vypadá (ten Nói albinói), avšak jeho zájmy a chování, a reakce na ně a komunikace s ním se nijak neliší od ostatních rebelujících středoškoláků po celém světě, kteří se díky tomu nikdy nedozví, že "žloutek je ve Francii žlutý a na Islandě červený!. Albíni v říši zvířat a u primitivních kmenů to mají mnohem horší, než bělovlasí a červenoocí na Islandě. (12.12.2014)

Nelítostná, mrazivá, islandská krajina. Každodenní rutina a stereotyp. Albín jménem Noi žije svým, obyčejným, zapomenutým životem kdesi v zapadlé vísce, kde mrzne snad po celý rok. Nemá před sebou skoro nic, žádné vyhlídky, žádnou naději na lepší život. Nemá nikoho, jen trošku divnou babičku a ještě divnějšího otce, opravdu žádná sláva. Možná to změní nová dívka na obzoru, která by jeho životu dala nový směr. Ale to se ještě uvidí, v téhle nehostinné krajině, nemá nikdo nic jisté. To zcela nepochybně. (06.08.2015)

Průměrný film. I herecky nic moc. Vesměs se celý film nic moc neděje, zachrání to až poslední třetina. Film o jednom pry inteligentnim záškolákovi, co se snaží dělat nějaké nepravosti na Islandském maloměstě, které je samo o sobě nudné až až. Bylo pár scének, kde se člověk zasmál, ale čekal jsem více. (07.06.2012)

islandskú kinematografiu milujem a toto je jeden z najlepších zástupcov, aké som doteraz zhliadol - vynikajúco a citlivo napísaný scenár, atmosféra mrazivého islandu, kde majú v domoch tapety, pretože biele steny sú v kraji, kde je všade naokolo všetko biele, naozajstným nezmysel, (nasleduje mierny spoiler) vtipné a originálne no pritom veľmi silné epizódky ako do deja a témy krásne zapasovaný Kierkegaard, otec, ktorý je maniak na Elvisa, babička a jej puzzle, krvavý kúpeľ, lúpež banky, scéna v reštaurácii, ostreľovanie cencúľov, hľadanie miesta na hrob a kopec podobných nádherných scénok a jedna veľká túžba ujsť, vymaniť sa osudu, to ma dostalo. Film so širokou dušou . . . (03.05.2007)

Severská filmová kuchařka, která pracuje s jednoduchými a oblíbenými ingrediencemi, pokud si na arktickou kuchyni potrpíte. Tentokrát jsou obsažené recepty opravdu jednoduché, zvládne je téměř každý a pracují zejména s kvalitou surovin namísto komplikované a dlouhé přípravy. Nejedná se taky o nic na kdovíjakou výsostnou tabuli, nicméně takhle na večer příjemně zasytí a člověk má alespoň dobrý pocit, že zase v rámci vlastní pohodlnosti se nespokojil s nějakým fast foodem. Jinými slovy bezútešnost a neměnnost věčně zasněžené islandské díry, ze které není úniku se s léty zračí v pohledech všech zúčastněných. Kdo by se Noiovi divil, že chce odtamtud zmizet pokud možno na druhou stranu zeměkoule. Nejzábavnější je právě ona izolovanost městečka, které je z jedné strany obemknuto obrovskou horou a z druhé zurčícím oceánem tříštícím se o černá skaliska. Navzdory provinčnosti a bezvýznamnosti onoho městečka se zde nachází například i obchody s lepším oblečením či banka, aby dovršily věčné zatracení (ne)šťastných obyvatel, kteří tak nemají jakýkoli pragmatický důvod se odtud kamkoli vzdalovat. Na rozdíl od ultimativního ďábelského závěru (korunovaným nepřátelským kečupem) je vrcholem bezútešnosti filmu scéna, kdy se protagonista pokouší vykrást banku, ale nikdo ho nebere vážně, manažer mu sebere pušku a jde si dopít kafe do kanceláře. Noi se vzteká, ale nakonec se vrátí alespoň si vybrat peníze z účtu. (27.11.2015)