Albín jménem Noi

Noi je typickým príkladom teenagerského nýmanda, ktorý má svoje problémy a sere ho celý svet.Albín menom Noi je zasa typickým filmom pre túto krajinu.Film budovaný tichom, hustou zimou a vedomím, že niet kam odísť.Aj keď je príbeh v podstate akousi čiernou komédiou, tak hrdina sa čím ďalej tým bližšie koncu rúti do očakávaného smutného, melancholicko-depresívneho finále. (12.11.2010)

Nói je albín (albinói), pěkně to zní a zajímavě vypadá (ten Nói albinói), avšak jeho zájmy a chování, a reakce na ně a komunikace s ním se nijak neliší od ostatních rebelujících středoškoláků po celém světě, kteří se díky tomu nikdy nedozví, že "žloutek je ve Francii žlutý a na Islandě červený!. Albíni v říši zvířat a u primitivních kmenů to mají mnohem horší, než bělovlasí a červenoocí na Islandě. (12.12.2014)

Nelítostná, mrazivá, islandská krajina. Každodenní rutina a stereotyp. Albín jménem Noi žije svým, obyčejným, zapomenutým životem kdesi v zapadlé vísce, kde mrzne snad po celý rok. Nemá před sebou skoro nic, žádné vyhlídky, žádnou naději na lepší život. Nemá nikoho, jen trošku divnou babičku a ještě divnějšího otce, opravdu žádná sláva. Možná to změní nová dívka na obzoru, která by jeho životu dala nový směr. Ale to se ještě uvidí, v téhle nehostinné krajině, nemá nikdo nic jisté. To zcela nepochybně. (06.08.2015)

Severská filmová kuchařka, která pracuje s jednoduchými a oblíbenými ingrediencemi, pokud si na arktickou kuchyni potrpíte. Tentokrát jsou obsažené recepty opravdu jednoduché, zvládne je téměř každý a pracují zejména s kvalitou surovin namísto komplikované a dlouhé přípravy. Nejedná se taky o nic na kdovíjakou výsostnou tabuli, nicméně takhle na večer příjemně zasytí a člověk má alespoň dobrý pocit, že zase v rámci vlastní pohodlnosti se nespokojil s nějakým fast foodem. Jinými slovy bezútešnost a neměnnost věčně zasněžené islandské díry, ze které není úniku se s léty zračí v pohledech všech zúčastněných. Kdo by se Noiovi divil, že chce odtamtud zmizet pokud možno na druhou stranu zeměkoule. Nejzábavnější je právě ona izolovanost městečka, které je z jedné strany obemknuto obrovskou horou a z druhé zurčícím oceánem tříštícím se o černá skaliska. Navzdory provinčnosti a bezvýznamnosti onoho městečka se zde nachází například i obchody s lepším oblečením či banka, aby dovršily věčné zatracení (ne)šťastných obyvatel, kteří tak nemají jakýkoli pragmatický důvod se odtud kamkoli vzdalovat. Na rozdíl od ultimativního ďábelského závěru (korunovaným nepřátelským kečupem) je vrcholem bezútešnosti filmu scéna, kdy se protagonista pokouší vykrást banku, ale nikdo ho nebere vážně, manažer mu sebere pušku a jde si dopít kafe do kanceláře. Noi se vzteká, ale nakonec se vrátí alespoň si vybrat peníze z účtu. (27.11.2015)

Pesimistické, pochmúrne a melancholické prostredie pomalého islandského života sa prejavilo aj v tomto snímku a to sa tvorcovia s tvorením atmosféry ani nemuseli veľmi trápiť. Príjemný snímok, ktorý svojou zápletkou len okrajovo rozoberá skutočné problémy pomalého a ubíjajúceho severského života, o väčšie závery, rozruchy a výpovedné myšlienky sa však zďaleka nesnaží. Všetko plynie pomaly, našťastie však príjemne a nenudiaco. Film obsahuje pár nezabudnuteľných a nesporne originálnych scén, ktoré napriek statickému a tragickému ladeniu celého filmu vyznejú zábavne a vkusne. Záver je trošku sklamaním, celý film však nie. 70%. (06.05.2009)